Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 895/2013Usnesení NS ze dne 24.09.2013

HeslaVyklizení bytu
Výpověď z nájmu bytu
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.895.2013.1
Dotčené předpisy

§ 126 odst. 1 obč. zák.

§ 711 odst. 5 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 895/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce statutárního města Brna – městské části Brno – Kohoutovice, se sídlem Brno, Bašného 36, proti žalované JUDr. I. M., o vyklizení bytu, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 42 C 159/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 23. května 2012, č. j. 19 Co 288/2011-59, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Brně (soud odvolací) rozsudkem ze dne 23. 5. 2012, č. j. 19 Co 288/2011-59, potvrdil rozsudek ze dne 9. 5. 2011, č. j. 42 C 159/2010-39, kterým Městský soud v Brně (soud prvního stupně) uložil žalované povinnost vyklidit byt č. 14, sestávající z jednoho pokoje, kuchyně a příslušenství, nacházející se ve IV. nadzemním podlaží domu č. 38/369 na ulici B. v B. (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“) do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o nákladech řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud ve shodě se soudem prvního stupně především dovodil, že žalovaná užívá předmětný byt bez právního důvodu, neboť její nájemní poměr zanikl – v důsledku výpovědi žalobce (pronajímatele bytu) ze dne 2. 11. 2009 (dále jen „Výpověď“) odůvodněné výpovědním důvodem podle § 711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku ve znění před novelou provedenou zákonem č. 132/2011 Sb. (dále jen „obč.zák.“) – ke dni 31. 3. 2010 uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty. Nepodala-li v zákonné lhůtě žalobu na určení neplatnosti Výpovědi, nemůže se již v řízení o vyklizení bytu – prostřednictvím svých námitek ohledně naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu – její neplatnosti úspěšně dovolat. Jelikož neshledal, že by výkon práva žalobce byl v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč.zák.), vyhovující rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Proti rozsudku odvolacího soudu podala žalovaná dovolání; k jeho doplnění (podáním daným k poštovní přepravě dne 27. 9. 2012), učiněnému po uplynutí dovolací lhůty, nemohl dovolací soud přihlížet (§ 242 odst. 4 o.s.ř.).

Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 23. května 2012, Nejvyšší soud jako soud dovolací v souladu s čl. II bodem 7. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále „o.s.ř.”).

Nejvyšší soud po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), která má právnické vzdělání (srov. § 241 odst. 1 a 2 písm. a/ a § 241 odst. 4 o.s.ř.), se zabýval jeho přípustností.

Žalovaná dovoláním napadá rozsudek odvolacího soudu ve věci samé, jímž byl potvrzen rozsudek soudu prvního stupně, aniž mu předcházelo zrušovací rozhodnutí odvolacího soudu, nejde tedy o přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř.; dovolání tak může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. Pl. ÚS 29/11 – použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. IV. ÚS 1572/11/) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 se nepřihlíží.

Potvrzující výrok napadeného rozsudku spočívá rovněž na (předběžném) právním názoru, že v řízení o vyklizení bytu se – prostřednictvím námitek ohledně naplněnosti uplatněného výpovědního důvodu – žalovaná nemůže neplatnosti Výpovědi úspěšně dovolat, neboť právě v důsledku nepodání včasné žaloby na určení neplatnosti Výpovědi zanikl (ke dni 31. 3. 2010) její nájemní poměr k bytu uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty.

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 13. 8. 2008, sp.zn. 26 Cdo 778/2008, dovodil, že šedesátidenní lhůta podle § 711 odst. 5 obč.zák. je lhůta hmotněprávní, prekluzivní; nepodá-li proto nájemce žalobu podle § 711 odst. 5 obč.zák. v tam uvedené prekluzivní lhůtě, je povinen byt – po skončení nájemního poměru uplynutím výpovědní lhůty (§ 711 odst. 2 obč.zák.) – vyklidit. K námitce neplatnosti výpovědi z nájmu bytu pro neexistenci uplatněného výpovědního důvodu nelze přihlížet až v řízení o vyklizení bytu vedeném na základě žaloby pronajímatele v případech, kdy nájemce, ač povinen, byt nevyklidil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 10. 6. 2009, sp.zn. 26 Cdo 2813/2007). V soudní praxi není pochyb ani o tom, že pokud nájemce po zániku nájemního vztahu k bytu (resp. po právní moci rozsudku, jímž byla zamítnuta jeho žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu) byt nevyklidí, nezbývá pronajímateli než domáhat se jeho vyklizení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 8. 2010, sp.zn. 26 Cdo 3524/2009).

Od uvedené judikatury se odvolací soud neodchýlil a jeho rozhodnutí je tak výrazem standardní soudní praxe. Nelze mu proto ani důvodně vytýkat, že se nezabýval okolnostmi vztahujícími se toliko k otázce platnosti Výpovědi, které ve svém dovolání předestírá dovolatelka.

Za této situace dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly (dle obsahu spisu) žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. září 2013

Doc.JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru