Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 734/2002Usnesení NS ze dne 16.05.2002

EcliECLI:CZ:NS:2002:26.CDO.734.2002.1

přidejte vlastní popisek

26 Cdo 732/2002

26 Cdo 734/2002

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Hany Müllerové a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. ve věci žalobce Okresního stavebního bytového družstva Č. L., proti žalovanému J. Ch., o zaplacení částky 22.530,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v České Lípě pod sp. zn. 12 C 790/2001, o dovolání žalovaného proti usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 16. ledna 2002, č. j. 30 Co 24/2002-44, a ze dne 16. ledna 2002, č. j. 30 Co 25/2002-47, takto:

I. Dovolání se odmítají.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v České Lípě (soud prvního stupně) usnesením ze dne 24. října 2001, č. j. 12 C 790/2001-30, nejprve zastavil řízení v rozsahu zpětvzetí žaloby, tj. ohledně zaplacení částky 7.301,- Kč, a rozhodl o vrácení odpovídající části soudního poplatku, a poté rozsudkem ze dne 24. října 2001, č. j. 12 C 790/2001-31, vyhověl žalobě ve zbývající části, tj. ohledně zaplacení částky 15.229,- Kč s tam uvedeným příslušenstvím, a rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Proti citovaným rozhodnutím soudu prvního stupně podal žalovaný odvolání.

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci jako soud odvolací usneseními ze dne 16. ledna 2002, č. j. 30 Co 24/2002-44, a ze dne 16. ledna 2002, č. j. 30 Co 25/2002-47, odvolání proti shora označeným rozhodnutím soudu prvního stupně odmítl (postupem podle § 211 ve spojení s ustanovením § 43 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „o.s.ř.“). Dovodil totiž, že žalovaný ani na základě výzvy předsedkyně senátu (samosoudkyně) soudu prvního stupně a přes poučení, jehož se mu ve smyslu § 43 odst. 2 o.s.ř. dostalo ze strany soudu prvního stupně, neodstranil vady podaných odvolání a v odvolacím řízení nebylo možno pro tyto nedostatky pokračovat.

Žalovaný (nezastoupený advokátem) dne 12. února 2002 soudu prvního stupně doručil podání, které lze – s přihlédnutím k jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) – považovat za dovolání proti shora označeným usnesením odvolacího soudu. V tomto podání (a jeho příloze) obsáhle popsal důvody svého nesouhlasu s rozhodnutími odvolacího soudu, která – z důvodů uvedených v podání – ani za rozhodnutí (odvolacího soudu) nepokládal.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas a osobou k tomu oprávněnou (§ 240 odst. 1 o.s.ř.). Poté se zabýval otázkou přípustností tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle § 237 odst. 1 o.s.ř. dovolání je přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu,

a/ jimiž bylo změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé,

b/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, kterým soud prvního stupně rozhodl ve věci samé jinak než v dřívějším rozsudku (usnesení), proto, že byl vázán právním názorem odvolacího soudu, který dřívější rozhodnutí zrušil,

c/ jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam (podle § 237 odst. 3 o.s.ř. má rozhodnutí odvolacího soudu po právní stránce zásadní význam zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem).

Podle § 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř. dovolání podle odstavce 1 není přípustné ve věcech, v nichž dovoláním dotčeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 20.000,- Kč a v obchodních věcech 50.000,- Kč; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Podle § 237 odst. 1 písm. a/ b/ a c/ o.s.ř. nemůže být dovolání přípustné už proto, že napadenými usneseními odvolacího soudu byla odmítnuta odvolání proti rozhodnutím soudu prvního stupně a nikoliv změněna (§ 237 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) či potvrzena (§ 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.) rozhodnutí soudu prvního stupně, jak to pro účely přípustnosti dovolání citovaná ustanovení normují. Přípustnost dovolání proti napadeným rozhodnutím však nelze opřít ani o další ustanovení občanského soudního řádu, upravující přípustnost dovolání proti usnesení odvolacího soudu ( srov. § 238 odst. 1, § 238a odst. 1, § 239 o.s.ř.). Přitom vady uvedené v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř., jakož i vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, přípustnost dovolání nezakládají a lze k nim přihlédnout pouze v případě přípustného dovolání (srov. § 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta prvá o. s. ř.), dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 a § 218 písm. c/ o.s.ř. odmítl pro nepřípustnost, aniž se jimi mohl zabývat z pohledu uplatněných dovolacích důvodů a jejich obsahové konkretizace; přitom vzhledem k ustanovení § 241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, že v daném případě nebyla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele ve smyslu § 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 16. května 2002

JUDr. Miroslav Ferák, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru