Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 6003/2016Usnesení NS ze dne 19.10.2017

HeslaVady podání
Dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.6003.2016.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 6003/2016-169

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně SHARK LINE Partner s.r.o., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Nádražní 879/27, IČO: 27845877, zastoupené JUDr. Vladimírem Doležalem, advokátem se sídlem v Praze 10, Strašínská 3205/11, proti žalované V. C., zastoupené Mgr. Jiřím Klegou, advokátem se sídlem v Rychvaldě, Bohumínská 1553, o zaplacení částky 98.835,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 122 C 182/2014, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. června 2016, č. j. 15 Co 47/2016-145, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalobkyně (dovolatelky) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě jako soudu odvolacího ze dne 15. června 2016, č. j. 15 Co 47/2016-145, odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o. s. ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelka včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

Podle § 241a odst. 1 o. s. ř. lze dovolání podat pouze z důvodu, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Z toho vyplývá, že důvody zmatečnosti, jiné vady řízení či pochybení ve zjištění skutkového stavu věci nelze pokládat za způsobilé dovolací důvody. Právě takové (nezpůsobilé) důvody však dovolatelka uplatnila v závěru bodu I. a v bodu II. dovolání a jejich prostřednictvím namítla zejména vady řízení (nenastolila totiž žádnou otázku výkladu procesního předpisu a takovou otázku nelze dovodit ani z obsahu dovolání) a dále se patrně, byť poněkud nejasně, snažila alespoň zčásti zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu, což dílem platí i pro bod III. jejího dovolání. Dovolací soud přesto pokládá za potřebné dodat, že v případě vytčených vad řízení šlo přinejmenším zčásti o námitky obecné, z nichž – právě pro jejich obecnost – nelze usuzovat na porušení konkrétního procesního předpisu („odvolací soud /se/ nezabýval řádně odvolacími námitkami… odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vykazuje shodné nedostatky s odůvodněním rozhodnutí soudu prvního stupně… byly použity důkazy, ze kterých soud vyvodil nepřiléhavé právní závěry“), jinak o námitky zjevně neopodstatněné (námitka, že soud prvního stupně jí odňal právo na zastoupení osobou právně vzdělanou, nemůže být důvodná už proto, že dovolatelka si mohla zajistit patřičné právní zastoupení kdykoli před zahájením řízení i v jeho průběhu, což nepřímo vyplývá i z toho, že nesplňovala předpoklady, aby jí byl ustanoven zástupce z řad advokátů postupem podle § 30 odst. 1 a 2 o. s. ř. /k tomu viz rozhodnutí na č. l. 94 a 135 spisu/). Pro úplnost zbývá dodat, že dovolatelčiny výtky skutkové povahy se týkaly výhradně okolností, jež z hlediska právního posouzení věci odvolacím soudem nebyly právně významné.

Ve vztahu k bodu III. dovolání lze – kromě toho, co již bylo zmíněno v předchozím odstavci – dále uvést, že ani zde dovolatelka nevymezila – způsobem uvedeným v § 241a odst. 3 o. s. ř. – způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o. s. ř.). Nelze totiž přehlédnout, že v tomto směru obsahuje dovolání v zásadě jen doslovný přepis části bodu V. žaloby (vyjma jedné věty, kterou dovolatelka přeformulovala, a to tak, že tím zároveň uplatnila tzv. skutkové novoty, v dovolacím řízení zapovězené ustanovením § 241a odst. 6 o. s. ř.). Z povahy věci přitom vyplývá, že podání předcházející vydání (vyhlášení) rozhodnutí odvolacího soudu (zde žaloba) nemohou reagovat na závěry, na nichž následně odvolací soud založil své rozhodnutí (srov. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu z 29. dubna 2010, sp. zn. 29 Cdo 4405/2008, uveřejněného pod č. 30/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Proto také ustanovení § 241a odst. 4 o. s. ř. určuje, že v dovolání nelze poukazovat na podání, která dovolatel učinil za řízení před soudem prvního stupně nebo v odvolacím řízení. Za poukaz na určité podání lze přitom pokládat též doslovný přepis jeho obsahu; z hlediska své výpovědní hodnoty má totiž takový přepis prakticky totožný význam, jako jakékoli jiný odkaz na obsah dotčeného podání. Lze tudíž uzavřít, že ani doslovný přepis (části) obsahu podání učiněných v předchozím průběhu řízení před soudy nižších stupňů nelze považovat za řádné vymezení dovolacího důvodu ve smyslu § 241a odst. 3 o. s. ř. (§ 241a odst. 4 o. s. ř.).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 19. 10. 2017

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru