Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 5697/2016Usnesení NS ze dne 01.06.2017

HeslaVlastnictví
Žaloba určovací
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.5697.2016.1
Dotčené předpisy

§ 2 odst. 1 písm. a) předpisu č. 172/1991 Sb.

§ 2 odst. 2 písm. a) předpisu č. 172/1991 Sb.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 2950/17 ze dne 17.10.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Kateřina Šimáčková


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 5697/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce hlavního města Prahy, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, zastoupeného JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, proti žalovanému Sportovnímu klubu Start Praha z.s. (dříve Sportovní klub Start Praha, o.s.), se sídlem v Praze 1 – Starém Městě, Střelecký ostrov 336, zastoupenému JUDr. Martinem Purkytem, advokátem se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, o určení vlastnického práva, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 64 C 101/2013, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. ledna 2016, č. j. 15 Co 392/2015-141, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.114,- Kč k rukám JUDr. Martina Purkyta, advokáta se sídlem v Praze 5, náměstí 14. října 496/13, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalobce (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze jako soudu odvolacího ze dne 19. ledna 2016, č. j. 15 Co 392/2015-141 (k němuž se žalovaný prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil), odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť trpí vadami, pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, přičemž tyto vady dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). V dovolání totiž (účinně) nenapadl právní otázku, na jejímž řešení napadené rozhodnutí spočívalo, neboť náležitě nezpochybnil správnost právního názoru, že k pozemkům, jichž se týkalo požadované určení (dále jen „Pozemky“), na něj – v důsledku jejich zastavěnosti (viz § 2 odst. 1 písm. a/ a § 2 odst. 2 písm. a/ zákona č. 172/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů) – nepřešlo (ex lege) vlastnické právo. Z obsahu dovolání lze sice usoudit, že dovolatel nesouhlasil i s uvedeným právním názorem, avšak již nevyložil, v čem podle jeho mínění spočívá nesprávnost tohoto právního názoru (právního posouzení), a v důsledku toho ani nevylíčil, které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje pro účely přípustnosti dovolání v tomto směru za splněné.

Za tohoto stavu v dovolání nebyl (a ani být nemohl) – způsobem uvedeným v ustanovení § 241a odst. 3 o. s. ř. – vymezen způsobilý dovolací důvod (§ 241a odst. 1 o s. ř.). Z uvedeného zároveň nutně vyplývá, že rovněž vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až § 238a o. s. ř.), se zde nepatřičně připíná k posouzení právní otázky (otázky, zda je /ne/platné souhlasné prohlášení městské části Praha 1 a žalovaného ze dne 19. září 2005 – dále jen „listina z 19. září 2005“), na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí nezávisí (nespočívá).

Mimo rámec řečeného dovolací soud dodává, že na vyřešení posléze uvedené otázky ostatně napadené rozhodnutí spočívat ani nemohlo, neboť neprokázal-li dovolatel, že na něj přešlo vlastnictví Pozemků podle zákona č. 172/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, a jiný způsob nabytí vlastnického práva nebyl ani tvrzen (natož prokázán), je v souzené věci (tj. v řízení, v němž se domáhal určení, že je vlastníkem Pozemků) bez právního významu otázka, zda je platný projev vůle zaznamenaný v listině, na jejímž podkladě byl do katastru nemovitostí zapsán žalovaný jako vlastník Pozemků, resp. v listině, na jejímž podkladě byl z uvedeného veřejného seznamu vymazán duplicitní zápis vlastnického práva k Pozemkům svědčící právě dovolateli. Snad jen na okraj lze – vzhledem k uplatněným dovolacím námitkám – pro úplnost přičinit, že souhlasné prohlášení ve smyslu § 36 odst. 5 písm. a/ vyhlášky č. 190/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o nějž šlo v případě listiny z 19. září 2005, není právní skutečností, kterou se převádí vlastnické právo k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí (ke smluvnímu nabytí vlastnického práva k nemovitosti evidované v katastru nemovitostí dochází na základě tzv. složené /komplexní/ právní skutečnosti, a to smlouvy o převodu vlastnického práva /o níž však v tomto případě nešlo/ a jeho vkladu do katastru nemovitostí – srov. např. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze 16. března 2010, sp. zn. 26 Cdo 923/2009, uveřejněného pod č. 177 v publikaci „Přehled judikatury ve věcech nájmu bytu, 2., aktualizované a rozšířené vydání“), jak se dovolatel mylně domníval.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 1. června 2017

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru