Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 5636/2017Usnesení NS ze dne 12.04.2018

HeslaDovolání
Vady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2018:26.CDO.5636.2017.1
Dotčené předpisy

§ 241a o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 2417/18 ze dne 22.01.2019 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Jaroslav Fenyk


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 5636/2017-310

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou ve věci žalobkyně V. K., O. – K., zastoupené JUDr. Jarmilou Lipnickou Pešlovou, advokátkou se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Přívozská 703/10, proti žalované RESIDOMO, s.r.o., se sídlem v Ostravě - Moravské Ostravě, Gregorova 2582/3, IČO 05253268, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 61 C 183/2015, o dovolání žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. ledna 2016, č. j. 56 Co 31/2016-59, takto:

Dovolání žalobkyně se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Žalobkyně napadla dovoláním usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 27. 1. 2016, č. j. 56 Co 31/2016-59, kterým odvolací soud potvrdil usnesení Okresního soudu v Ostravě ze dne 26. 11. 2015, č. j. 61 C 183/2015-52, jímž soud prvního stupně zamítl žádost žalobkyně o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce pro řízení.

Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud České republiky podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 do 29. 9. 2017 (srov. čl. II bod 2. zákona č. 296/2017 Sb.) - dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.) a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází, jelikož dovolatelka pouze uvádí, že „je přesvědčena, že se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu“, avšak již nikterak nevymezuje, které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o. s. ř. považuje za splněné, přičemž pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (či jeho části) projednání dovolání nepostačuje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).

Dovolací soud dále uvádí, že okolnost, že dovolatelka nesouhlasila s napadeným rozhodnutím proto, že určitá právní otázka (zde posouzení možnosti přiznání osvobození od soudních poplatků) měla být odvolacím soudem posouzena jinak (než jak byla posouzena v tomto rozhodnutí) a že tedy – jinými slovy řečeno – napadené rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci, je již samotným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 1 a 3 o. s. ř.; už proto nemůže být současně údajem o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 7. 2015, sp. zn. 26 Cdo 2234/2015).

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. dubna 2018

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru