Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 51/2020Usnesení NS ze dne 11.03.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.51.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 238 odst. 1 písm. h)) o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 1631/20


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 51/2020-1214

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou ve věci žalobce Bytového družstva XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného JUDr. Bc. Milanem Čmelíkem, advokátem se sídlem v Jablonci nad Nisou, Lidická 405/3, proti žalovaným 1. V. S., narozené XY, bytem XY, 2. T. S., narozenému XY, bytem XY, a 3. H. S., narozené XY, bytem XY, všem zastoupeným Mgr. Matejem Dvořákem, advokátem se sídlem v Praze 1, Školská 695/38, o zaplacení 145.275 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 16 C 453/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 23. září 2019, č. j. 30 Co 66/2019-1182, takto:

Dovolání se odmítá.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 9. 2019, č. j. 30 Co 66/2019-1182, potvrdil výrok I rozsudku Okresního soudu v Liberci (soud prvního stupně) ze dne 17. 9. 2018, č. j. 16 C 453/2007-1142, jímž zamítl žalobu o zaplacení 104.839 Kč s kapitalizovaným poplatkem z prodlení ve výši 41.886 Kč a tam specifikovaným poplatkem z prodlení, a výrok III, jímž rozhodl o nákladech řízení státu, zrušil výrok II, jímž rozhodl o náhradě nákladů řízení, a v tomto rozsahu mu jej vrátil k dalšímu řízení.

Dovolání žalobce proti potvrzujícímu výroku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

Dovolatel neuvádí, v čem spatřuje přípustnost dovolání (§ 237-238a o. s. ř.) a tento údaj, jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), nelze zjistit ani z jeho obsahu. Způsobilým vymezením přípustnosti dovolání není citace ustanovení § 237 o. s. ř. Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam alternativně uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vytýká-li dovolatel odvolacímu soudu, že o jeho námitce podjatosti vůči všem soudcům Okresního soudu v Liberci rozhodovali soudci, kteří byli sami vyloučeni, že nebyl správně poučen podle § 118a o. s. ř., a rozporuje provedení důkazu znaleckým posudkem, nevymezuje tím žádnou otázku procesního práva, na jejímž řešení by napadené rozhodnutí z hlediska právního posouzení věci záviselo, jak tvrdí v dovolání. Ve skutečnosti vytýká odvolacímu soudu, že zatížil řízení vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, a uplatňuje tak jen jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení přitom může dovolací soud přihlédnout pouze, je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.).

Dovolatel tak nevznáší žádnou právní otázku, na které napadené rozhodnutí spočívá, která nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud řešena, případně, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, nebo která by měla být postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb. překonána, a tyto údaje nelze dovodit ani z obsahu dovolání.

Dovolatel napadl dovoláním i část výroku I, kterým odvolací soud potvrdil povinnost žalobce zaplatit státu náklady řízení. Dovolání v této části však neobsahuje žádné odůvodnění ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, navíc dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 11. 3. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru