Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 4395/2016Usnesení NS ze dne 27.06.2017

Heslaspolečenství vlastníků jednotek
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4395.2016.1
Dotčené předpisy

§ 13 odst. 2 předpisu č. 72/1994 Sb.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 4395/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Společenství vlastníků domu Čechova 25, 27, 29, 31, 33 v Plzni, se sídlem v Plzni – Jižním Předměstí, Čechova 2326/29, IČO: 26324687, zastoupeného JUDr. Markem Görgesem, advokátem se sídlem v Plzni – Jižním Předměstí, Žižkova 1737/52, proti žalovaným 1/ D. Š. a 2/ J. Š., P., zastoupeným Mgr. Alenou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Plzni – Vnitřním Městě, Rooseveltova 35/15, o vyklizení společných prostor domu, vedené u Okresního soudu Plzeň-město pod sp. zn. 28 C 32/2012, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 25. srpna 2015, č. j. 13 Co 669/2012-186, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám JUDr. Marka Görgese, advokáta se sídlem v Plzni – Jižním Předměstí, Žižkova 1737/52, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

K odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací rozsudkem ze dne 25. srpna 2015, č. j. 13 Co 669/2012-186, změnil zamítavý rozsudek Okresního soudu Plzeň-město (soudu prvního stupně) ze dne 15. srpna 2012, č. j. 28 C 32/2012-120, tak, že vyhověl změněné žalobě a uložil žalovaným povinnost vyklidit společně a nerozdílně do patnácti dnů od právní moci rozsudku „chodbu před bytem v domě P.“ (dále jen „chodba“, „jednotka“ a „dům“), a to zejména tím, že odstraní „a/ koberec přilepený na podestě/podlaze poschodí mezi byty,… koberec přilepený na zdi čelně z pohledu schodiště a… pás koberce přilepený vedle dveří do bytu a do bytu“, a „b/ polep samolepící tapetou provedený na kovových dvířkách u elektrických zařízení umístěných na čelní straně z pohledu od schodiště a dále na skříňce vedle dveří do bytu č. 7“. Současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů.

Na zjištěném skutkovém základě odvolací soud zejména dovodil, že instalací koberců a tapety do chodby domu (provedenou v roce 2006) žalovaní (spoluvlastníci jednotky a členové žalujícího společenství – dále jen „Společenství“) neoprávněně zasáhli do (vzhledu) společných částí domu, jelikož dotčenou úpravu uskutečnili bez souhlasu (jejž případně mohli získat i dodatečně) shromáždění Společenství přijatého vlastníky jednotek postupem podle § 11 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb., kterým se upravují některé spoluvlastnické vztahy k budovám a některé vlastnické vztahy k bytům a nebytovým prostorům a doplňují některé zákony (zákon o vlastnictví bytů), ve znění do 31. prosince 2013 (dále jen „zákon č. 72/1994 Sb.“). Takovou úpravu společných částí domu, uskutečněnou vlastníkem jednotky bez souhlasu patřičné většiny vlastníků jednotek, lze z právního hlediska kvalifikovat jako závadu na společných částech domu (§ 13 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb.), kterou bude vlastník povinen podle citovaného ustanovení odstranit. Vzhledem k tomu odvolací soud zamítavý rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě na vyklizení chodby domu (odstraněním tam instalovaných koberců a tapety) vyhověl.

Dovolání žalovaných (dovolatelů) proti rozsudku odvolacího soudu, k němuž se žalobce prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil, není přípustné podle § 237 o. s. ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále opět jen „o. s. ř.“), neboť napadené rozhodnutí je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Předně dovolací soud zdůrazňuje, že zpochybňovali-li dovolatelé – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – právní posouzení věci odvolacím soudem i prostřednictvím skutkových námitek, jimiž předestřeli vlastní verzi skutkového stavu rozhodného pro posouzení věci, pak v tomto směru uplatnili nezpůsobilý dovolací důvod.

Při posuzování dovolacích námitek podřaditelných pod způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 1 o. s. ř. dovolací soud vycházel z dosavadních právních předpisů (§ 3028 odst. 2 věta za středníkem zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník).

Nejvyšší soud již v rozsudku ze dne 29. dubna 2015, sp. zn. 22 Cdo 613/2013 (ústavní stížnost podanou proti tomuto rozsudku Ústavní soud odmítl usnesením ze dne 27. října 2015, sp. zn. I. ÚS 1891/15), dovodil, že co se týče zásahů do společných částí domu, které jsou v podílovém spoluvlastnictví vlastníků jednotek, lze z povahy spoluvlastnictví formulovat požadavek, aby o zásahu rozhodla většina spoluvlastníků, přičemž v případě bytového vlastnictví právní úprava zákona č. 72/1994 Sb. tento obecný požadavek ještě zpřísňuje. Z odůvodnění citovaného rozsudku současně vyplývá, že zásah vlastníka jednotky do společných částí domu učiněný bez souhlasu patřičné většiny vlastníků jednotek je neoprávněný, že vlastník jednotky – původce zásahu – je povinen takový (neoprávněný) zásah odstranit a že uložení dané povinnosti tomuto vlastníkovi vyplývá přímo z § 13 odst. 2 zákona č. 72/1994 Sb. (případně i z § 13 odst. 3 téhož zákona, jde-li o zásah vyvolaný tam uvedenými úpravami). Nad rámec řečeného lze snad jen dodat, že vlastnictví bytu nebo nebytového prostoru je z podstaty věci nutně omezeno v rozsahu, ve kterém je třeba respektovat nutnost hospodaření s budovou jako celkem. Práva jednotlivých vlastníků jsou pak omezena stejným vlastnickým právem ostatních vlastníků jednotek (srov. odůvodnění nálezu Ústavního soudu ze dne 13. března 2001, sp. zn. Pl. ÚS 51/2000, uveřejněného na str. 369 svazku 21 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu, či rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 14. května 2008, sp. zn. 28 Cdo 5216/2007, uveřejněného pod č. 17/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Uvedené právní názory, s nimiž je napadené rozhodnutí v souladu, dovolací soud sdílí – i přes v tomto směru uplatněné dovolací námitky – též v poměrech souzené věci.

Se zřetelem k řečenému lze uzavřít, že dovolání není přípustné podle § 237 o. s. ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o. s. ř.) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 27. 6. 2017

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru