Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 413/2017Usnesení NS ze dne 01.06.2017

HeslaSmlouva nájemní
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.413.2017.1
Dotčené předpisy

§ 663 obč. zák.

Podána ústavní stížnost

IV. ÚS 2635/17 ze dne 31.10.2017 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Vladimír Sládeček


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 413/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně M. B., Ž., zastoupené JUDr. Janem Fričem, advokátem se sídlem v Praze 5, Štefánikova 1/65, proti žalovanému P. B.,vK. u R., zastoupenému JUDr. Jiřím Hadravou, advokátem se sídlem v Rakovníku, Havlíčkova 584, o 252.000,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Rakovníku pod sp. zn. 6 C 240/2015, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. října 2016, č. j. 27 Co 321/2016-128, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 12.355,- Kč, k rukám JUDr. Jana Friče, advokáta se sídlem v Praze 5, Štefánikova 1/65, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Okresní soud v Rakovníku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 27. 4. 2016, č. j. 6 C 240/2015-100, zamítl žalobu na zaplacení částky 252.000,- Kč s příslušenstvím (výrok I.), a rozhodl o nákladech řízení (výrok II.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 13. 10. 2016, č. j. 27 Co 321/2016-128, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 196.000,- Kč s úrokem z prodlení 8,05% p. a. z částky 196.000,- Kč od 15. 12. 2015 do zaplacení; jinak rozsudek soudu prvního stupně ve zbylém rozsahu výroku I. potvrdil (výrok I.) současně rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně (výrok II.) a nákladech odvolacího řízení (výrok III.). Odvolací soud posoudil věc podle zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“), a dospěl k závěru, že nájemní smlouva může být uzavřena i ústně, příp. konkludentně, že podstatnými náležitostmi nájemní smlouvy jsou předmět nájmu, jeho přenechání do užívání a úplata; výše úplaty pak však podstatnou náležitostí nájemní smlouvy není a úplata může být sjednána i ve formě nepeněžité úplaty, příp. i ve formě poskytnutí některých úkonů, tedy i v tom, že se žalovaný bude o nemovitost „starat jako o vlastní dům“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný včasné dovolání, které není přípustné podle § 237 občanského soudního řádu, zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 – dále jen „o. s. ř.“, neboť odvolací soud posoudil dovoláním zpochybněnou otázku formy a podstatných náležitostí nájemní smlouvy v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2715/2010, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 10. 2001, sp. zn. 28 Cdo 1603/2001, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 4. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 522/2001, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 1. 2003, 26 Cdo sp. zn. 558/2002), podle níž obecné vymezení nájemní smlouvy (§ 663 obč. zák.) definuje nájemní smlouvu jako závazkový úplatný vztah mezi pronajímatelem a nájemcem, v němž pronajímatel přenechává za úplatu nájemci věc, aby ji dočasně (ve sjednané době) užíval nebo z ní bral i užitky. Závěr odvolacího soudu, že úmysl smluvních stran směřoval k uzavření smlouvy, podle které by za užívání nemovitosti bylo poskytnuto protiplnění ve formě úkonů, a nikoliv smlouvy zakládající bezplatné užívání nemovitosti, judikatuře odpovídá, jestliže se žalovaný měl o předmětnou nemovitost „starat jako o vlastní dům“, tedy provádět základní údržbu a opravy pronajaté nemovitosti.

K námitce dovolatele, že odvolací soud nepostupoval dle ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. nelze dovolateli přisvědčit v názoru, že by odvolací soud řízení zatížil vadou, která by měla za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Ustanovení § 118a odst. 2 o. s. ř. sleduje ochranu práv účastníka tak, aby výsledkem řízení nebylo tzv. „překvapivé (nepředvídatelné) rozhodnutí“. Postup podle § 118a odst. 2 o. s. ř. ovšem přichází v úvahu jen tehdy, jestliže dosud uvedená tvrzení nedostačují k tomu, aby skutkový stav věci mohl být objasněn, a jestliže soud má proto rozhodnout podle pravidla o neunesení břemena tvrzení; postačují-li v řízení poskytnutá tvrzení pro objasnění skutkové stránky věci i při případném jiném právním názoru soudu, není třeba k poučení podle § 118a odst. 2 o. s. ř. (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky z 27. 6. 2003, sp. zn. 21 Cdo 121/2003, z 25. 5. 2006, sp. zn. 22 Cdo 2335/2005, a z 15. 3. 2007, sp. zn. 21 Cdo 194/2006).

Protože není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, Nejvyšší soud dovolání žalovaného proti rozhodnutí odvolacího soudu podle ustanovení § 243c odst. 1 věta první o. s. ř. odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 1. června 2017

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru