Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 4031/2017Usnesení NS ze dne 25.09.2017

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.4031.2017.1
Dotčené předpisy

§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

II. ÚS 3598/17 ze dne 09.10.2018 (odmítnuto)
soudce zpravodaj JUDr. Ludvík David


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 4031/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Quintero, a.s., se sídlem v Praze 3, náměstí Jiřího z Poděbrad 1561/9, IČO 02324989, zastoupené Mgr. Stanislavem Němcem, advokátem se sídlem v Postupicích 58, proti žalovaným 1) R. Š.,a 2) J. Š., oběma zastoupeným Mgr. Petrem Sikorou, advokátem se sídlem v Praze 2, Fügnerovo náměstí 1808/3, o zaplacení částky 39.936 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 4 C 264/2014, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2017, č. j. 25 Co 446/2016-193, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Žalobou podanou u Obvodního soudu pro Prahu 3 dne 5. 8. 2014 se žalobkyně domáhala, aby soud žalovaným uložil povinnost zaplatit jí částku 43.296 Kč s příslušenstvím z titulu dluhu na nájemném za období od listopadu 2013 do února 2014. V průběhu řízení vzala žalobu v částce 3.360 Kč s příslušenstvím zpět a řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno.

Obvodní soud pro Prahu 3 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 16. 6. 2016, č. j. 4 C 264/20114-158, žalobu ohledně částky 39. 936 Kč s příslušenstvím zamítl (výrok I.) a žalovaným nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 3. 2017, č. j. 25 Co 446/2016-193, rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně 39.936 Kč s tam specifikovaným příslušenstvím (výrok I.) a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (výrok II.).

Rozsudek odvolacího soudu napadli žalovaní dovoláním, o kterém Nejvyšší soud České republiky rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014, dále jen „o. s. ř.“.

Dovolání žalovaných není podle § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč. Přípustnost dovolání nezakládá ani nesprávné poučení odvolacího soudu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002, sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Zbývá dodat, že dovolací soud sice nepřehlédl, že žalovaní rozsudek odvolacího soudu napadají jakoby v celém rozsahu, zastává však s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k němu schází v dovolání jakékoliv odůvodnění (obsah odůvodnění dovolání tvoří převzaté vyjádření žalovaných k odvolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně).

Nejvyšší soud proto dovolání žalovaných podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. září 2017

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru