Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 4020/2013Usnesení NS ze dne 17.12.2013

HeslaNebytové prostory
Podnájem
Přípustnost dovolání
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.4020.2013.1
Dotčené předpisy

§ 238 odst. 1 písm. d) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 4020/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně BULIRO CLUB, s.r.o., se sídlem v Praze 6, Žalanského 31/34, IČ: 25090119, zastoupené JUDr. Zuzanou Suchánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 3 – Vinohradech, Slavíkova 1571/6, proti žalované V. G., zastoupené JUDr. Janem Holubem, LL.M., advokátem se sídlem v Kladně, Kleinerova 1504, o zaplacení částky 110.296,49 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 118 C 75/2010, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 20. června 2013, č. j. 21 Co 198/2013-269, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobkyně se domáhala, aby jí žalovaná zaplatila částku 110.296,49 Kč s příslušenstvím (v podobě úroku z prodlení) z titulu dlužného podnájemného z nebytových prostor, neuhrazené daně z přidané hodnoty, nezaplacených záloh na úhrady za služby a dále z titulu dluhu na dalších platbách (mimo jiné za telekomunikační služby), které přefakturovala žalované na základě ujednání obsaženého ve smlouvě o podnájmu nebytových prostor ze dne 1. května 2007 (dále jen „podnájemní smlouva“).

Okresní soud v Kladně (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. října 2012, č. j. 118 C 75/2010-208, výrokem I. uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni do patnácti dnů od právní moci rozsudku částku 91.013,99 Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (z toho částku 60.000,- Kč z titulu dlužného podnájemného, částku 13.680,- Kč z titulu neuhrazené DPH, částku 9.000,- Kč z titulu nezaplacených záloh na úhrady za služby a částku 8.333,99 Kč z titulu dluhu na platbách za telekomunikační služby); ohledně částky 19.264,50 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení účastnic (výrok III.).

Proti citovanému rozsudku soudu prvního stupně podala žalovaná odvolání, v němž jako obranu ve sporu mimo jiné uplatnila k započtení proti „pohledávce žalobkyně na zaplacení dlužného nájemného a záloh na plnění poskytovaná s nájmem“ (viz podání na č. l. 220 až 222 spisu) svoji pohledávku na vrácení kauce v částce 12.000,- Kč, jíž poskytla žalobkyni při podpisu podnájemní smlouvy (dále jen „kauce“).

Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 20. června 2013, č. j. 21 Co 198/2013-269, pak citovaný rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. změnil tak, že zamítl žalobu rovněž ohledně částky 35.044,- Kč s tam uvedeným úrokem z prodlení (sestávající z požadovaného DPH ve výši 13.680,- Kč, záloh na úhrady za služby ve výši 9.000,- Kč, dluhu na platbách za telekomunikační služby ve výši 364,- Kč a dlužného podnájemného ve výši 12.000,- Kč, na kteroužto částku byla započtena kauce ve výši 12.000,- Kč); jinak (tj. ohledně zbytku dlužného nájemného ve výši 48.000,- Kč a dluhu na platbách za telekomunikační služby ve výši 7.969,99 Kč) rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I. potvrdil (dále jen „potvrzující výrok“). Současně rozhodl o nákladech řízení účastnic před soudy obou stupňů.

Byl-li rozsudek odvolacího soudu, proti němuž podala žalovaná dovolání, vydán dne 20. června 2013, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. ledna 2013 (srov. čl. II bod 1. zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony – dále jen „o.s.ř.“).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu (v daném případě proti jeho potvrzujícímu výroku) se řídí ustanovením § 237 o.s.ř., avšak podle § 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. dovolání podle citovaného ustanovení není přípustné proti rozsudkům a usnesením, v nichž dovoláním napadeným výrokem bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000 Kč, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv, o pracovněprávní vztahy nebo o věci uvedené v § 120 odst. 2 o.s.ř. (v projednávané věci o takové vztahy evidentně nešlo); k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Vzhledem k tomu, že potvrzujícím výrokem bylo rozhodnuto o dvou samostatných nárocích se samostatným skutkovým základem (o nároku na dlužné podnájemné z nebytových prostor v částce 48.000,- Kč /zbylá část této pohledávky zanikla započtením pohledávky žalované na vrácení kauce ve výši 12.000,- Kč/) a o nároku z titulu dluhu na platbách za telekomunikační služby v částce 7.969,99 Kč, posuzoval dovolací soud u každého z těchto nároků přípustnost dovolání samostatně, a to bez ohledu na to, že byly uplatněny v jednom řízení a že o nich bylo rozhodnuto jedním výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. června 1999, sp. zn. 2 Cdon 376/96, uveřejněné pod č. 9 v sešitě č. 1 z roku 2000 časopisu Soudní judikatura). Jelikož žádný z uvedených nároků, o nichž bylo rozhodnuto napadeným potvrzujícím výrokem, nepřevyšuje 50.000,- Kč (k příslušenství pohledávky se nepřihlíží), nelze přípustnost dovolání opřít o ustanovení § 237 o.s.ř., neboť ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. to vylučuje.

Zbývá dodat, že dovolací soud nepřehlédl sdělení dovolatelky, že dovoláním napadá nejen potvrzující výrok, ale i „navazující výroky napadeného rozsudku o náhradě nákladů řízení“. Zastává však – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) – názor, že proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje. Ostatně ve vztahu k uvedeným výrokům schází v dovolání vymezení důvodu dovolání (§ 241a odst. 3 o.s.ř.) a vylíčení, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 241a odst. 2 o.s.ř.), přičemž o tyto náležitosti nebylo doplněno ve lhůtě podle § 241b odst. 3 o.s.ř. Navíc ani těmito výroky odvolací soud nerozhodl o peněžitém plnění převyšujícím 50.000,- Kč, takže ustanovení § 238 odst. 1 písm. d/ o.s.ř. brání založení přípustnosti dovolání podle § 237 o.s.ř. rovněž proti nákladovým výrokům napadeného rozsudku.

Z uvedeného vyplývá, že dovolání směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud je proto podle § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl (pro nepřípustnost).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. prosince 2013

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru