Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 3842/2007Rozsudek NS ze dne 17.06.2008

HeslaNájem bytu
KategorieA
Publikováno33/2009 Sb. rozh. civ.
EcliECLI:CZ:NS:2008:26.CDO.3842.2007.1
Dotčené předpisy

§ 711 odst. 1 předpisu č. 40/1964 Sb.

§ 711 odst. 3 předpisu č. 40/1964 Sb.

§ 711 odst. 5 předpisu č. 40/1964 Sb.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 3842/2007

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Marie Vokřinkové ve věci žalobkyně A. Ď., zastoupené advokátem,, proti žalovanému MVDr. F. Š., zastoupenému advokátem, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 4 C 110/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 6. června 2007, č. j. 19 Co 88/2007-54, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 6. června 2007, č. j. 19 Co 88/2007-54, a rozsudek Okresního soudu ve Znojmě ze dne 27. listopadu 2006, č. j. 4 C 110/2006-42, se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu ve Znojmě k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud ve Znojmě (dále též jen „soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. listopadu 2006, č. j. 4 C 110/2006-42, vyhověl žalobě a určil, že je neplatná výpověď žalovaného ze dne 17. dubna 2006 z nájmu žalobkyně k „bytu sestávajícímu ze tří pokojů, kuchyně a příslušenství, nacházejícímu se v domě čp. 637 na ulici Družstevní v J., okr. Z.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně jako soud odvolací rozsudkem ze dne 6. června 2007, č. j. 19 Co 88/2007-54, potvrdil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o věci samé, změnil ho v nákladovém výroku a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Z provedených důkazů vzaly soudy obou stupňů mimo jiné za zjištěno, že žalovaný doručil žalobkyni výpověď z nájmu bytu ze dne 17. dubna 2006 pro nezaplacení nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši několikanásobně přesahující trojnásobek měsíčního nájemného, že ve věci sp. zn. 5 C 616/2002 Okresního soudu ve Znojmě bylo již ke dni 22. prosince 2005 pravomocně přivoleno k výpovědi z nájmu žalobkyně k předmětnému bytu, že tříměsíční výpovědní lhůta začala běžet 1. ledna 2006 a že její běh skončil 31. března 2006. Na tomto skutkovém základě odvolací soud shodně se soudem prvního stupně především dovodil, že nájem žalobkyně k předmětnému bytu skončil uplynutím tříměsíční výpovědní lhůty, tedy v daném případě 31. března 2006, a že od 1. dubna 2006 již nebyla nájemkyní předmětného bytu. Poté uzavřel, že za této situace je výpověď z nájmu bytu ze dne 17. dubna 2006 „neplatným právním úkonem, neboť nelze platně vypovědět nájem bytu, který již v době doručení výpovědi z nájmu neexistoval“.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání. Namítl v něm, že žalobkyně není v dané věci aktivně věcně legitimována, neboť v době doručení výpovědi z nájmu bytu již nebyla nájemkyní předmětného bytu. V této souvislosti odkázal na ustanovení § 711 odst. 3 a 5 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „obč. zák.“). Dále uvedl, že místní příslušnost soudu se v daném případě neřídí ustanovením § 88 odst. 1 písm. g/ o.s.ř. – správně zřejmě § 88 písm. g/ o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů – dále opět jen „o.s.ř.“), nýbrž ustanovením § 85 o.s.ř., a že za této situace nebyl Okresní soud ve Znojmě místně příslušným soudem k projednání této věci. Z obsahu dovolání vyplývá dovolací návrh, aby dovolací soud zrušil rozhodnutí odvolacího soudu a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou – účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky povinného advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.).

Poté se Nejvyšší soud zabýval otázkou přípustnosti tohoto mimořádného opravného prostředku (§ 236 odst. 1 o.s.ř.), neboť toliko z podnětu přípustného dovolání lze správnost napadeného rozhodnutí přezkoumat z hlediska uplatněných dovolacích důvodů.

Podle § 236 odst. 1 o.s.ř. dovoláním lze napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu se řídí ustanoveními § 237 odst. 1 písm. b/ a c/ o.s.ř.

Podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. není dovolání v dané věci přípustné proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené napadeným rozsudkem, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci.

Podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je dovolání přípustné proti rozsudku odvolacího soudu a proti usnesení odvolacího soudu, jimiž bylo potvrzeno rozhodnutí soudu prvního stupně, jestliže dovolání není přípustné podle písmena b/ a dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí má ve věci samé po právní stránce zásadní význam. Přitom podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je odvolacími soudy nebo dovolacím soudem rozhodována rozdílně, nebo řeší-li právní otázku v rozporu s hmotným právem.

Z toho, že přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, vyplývá, že také dovolací přezkum se otevírá pouze pro posouzení otázek právních. Způsobilým dovolacím důvodem, jímž lze dovolání odůvodnit, je v tomto případě zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř., jehož prostřednictvím lze namítat, že rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení věci; není jím naopak důvod, kterým lze vytýkat nesprávnost skutkových zjištění (§ 241a odst. 3 o.s.ř.). Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud – s výjimkou určitých vad řízení – vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl, resp. jejichž řešení v dovolání alespoň zpochybnil.

Rozhodnutí odvolacího soudu je založeno mimo jiných rovněž na právním názoru, že doručil-li žalovaný žalobkyni výpověď z nájmu bytu ze dne 17. dubna 2006 v době, kdy již nebyla nájemkyní bytu, jde o „neplatný právní úkon, neboť nelze platně vypovědět nájem bytu, který již v době doručení výpovědi z nájmu neexistoval“. Bylo-li z tohoto důvodu žalobě vyhověno, spočívají rozhodnutí soudů obou stupňů rovněž na právním názoru (byť nikoliv výslovném), že žalobkyně je v dané věci aktivně věcně legitimována. Správnost tohoto právního názoru dovolatel v dovolání zpochybnil.

Dovolací soud dospěl k závěru, že napadenému potvrzujícímu rozhodnutí lze přisoudit zásadní právní význam pro řešení otázky aktivní věcné legitimace žalobkyně v daném řízení. Je-li podle závěru dovolacího soudu napadené rozhodnutí zásadně právně významné, stává se tím dovolání – pro řešení uvedené otázky – přípustným podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o.s.ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden; přitom je vázán uplatněnými dovolacími důvody včetně toho, jak je dovolatel obsahově vymezil. Z ustanovení § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. vyplývá povinnost dovolacího soudu přihlédnout k vadám řízení uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř. (uvedené vady nebyly v dovolání uplatněny), jakož i k tzv. jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).

Dovolací soud zastává názor, že námitkou, že místní příslušnost soudu se v daném případě neřídí ustanovením § 88 písm. g/ o.s.ř., nýbrž ustanovením § 85 o.s.ř., a že za této situace Okresní soud ve Znojmě rozhodl v dané věci jako soud místně nepříslušný, dovolatel uplatnil existenci vady, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, tj. dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.

Soudní praxe se ustálila v názoru, že k řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu je ve smyslu § 88 písm. g/ o.s.ř. výlučně místně příslušný soud, v jehož obvodu se byt nachází (srov. usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. února 2007, sp. zn. 42 Co 52/2007, uveřejněné pod č. 6 v sešitě č. 1 z roku 2008 časopisu Soudní judikatura /citované usnesení bylo na zasedání občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky konaném dne 9. ledna 2008 schváleno k uveřejnění ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek/). S přihlédnutím k uvedenému byl Okresní soud ve Znojmě místně příslušný k rozhodnutí o žalobě na určení neplatnosti výpovědi z nájmu předmětného bytu, a proto dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. nebyl použit opodstatněně.

Jinak lze uplatněné dovolací námitky podřadit pod dovolací důvod nesprávného právního posouzení věci podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. Právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Vzhledem k obsahové konkretizaci uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. půjde v dovolacím řízení o odpověď na otázku, zda žalobkyně, která v době doručení výpovědi z nájmu bytu ze dne 17. dubna 2006 nebyla již nájemkyní předmětného bytu, je v dané věci aktivně věcně legitimována.

Podle § 711 odst. 1 obč. zák. pronajímatel může vypovědět nájem pouze z důvodů uvedených v zákoně. Ve smyslu § 711 odst. 2 písm. b/ obč. zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu bez přivolení soudu i tehdy, jestliže nájemce hrubě porušuje své povinnosti vyplývající z nájmu bytu, zejména tím, že nezaplatil nájemné a úhradu za plnění poskytovaná s užíváním bytu ve výši odpovídající trojnásobku měsíčního nájemného a úhrady za plnění poskytovaná s užíváním bytu. Podle § 711 odst. 3 věty první obč. zák. písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. Podle § 711 odst. 5 obč. zák. nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě šedesáti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu.

Z uvedeného vyplývá, že v řízení o žalobě podle § 711 odst. 5 obč. zák. je aktivně věcně legitimován vypovídaný nájemce bytu, resp. společní nájemci bytu, jako je tomu zejména v případě manželů – společných nájemců bytu. Pro úplnost zbývá dodat, že pasivně věcně legitimován je v daném řízení pronajímatel, resp. všichni pronajímatelé, pokud jako spoluvlastníci domu dali nájemci výpověď z nájmu bytu. Jde-li navíc o řízení o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu (tj. výpovědi, kterou pronajímatel vypovídá nájem bytu nájemci), jinak tomu – logicky vzato – ani nemůže být (srov. rovněž usnesení Ústavního soudu České republiky ze dne 27. srpna 2007, sp. zn. I. ÚS 1806/07, kterým Ústavní soud odmítl ústavní stížnost žalovaného proti rozsudkům soudů obou stupňů). Z uvedeného pak bez dalšího vyplývá, že k podání žaloby o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu (žaloby podle § 711 odst. 5 obč. zák.) není aktivně věcně legitimována osoba, které sice byla doručena výpověď z nájmu bytu, avšak která v době jejího doručení není (již) nájemcem bytu (např. proto, že nájemcem bytu nikdy nebyla, či proto, že v době doručení výpovědi jí svědčí ve smyslu § 712a obč. zák. pouhé právo na bydlení, nebo proto, že v této době není již nájemcem bytu proto, že v důsledku trvalého opuštění společné domácnosti nájemcem právo nájmu bytu přešlo podle § 706 odst. 1 a 2 ve spojení s ustanovením § 708 obč. zák. na jinou /jiné/ tam uvedenou /uvedené/ osobu /osoby/). Je tomu tak také proto, že výpověď z nájmu bytu doručená takové osobě není způsobilá vůči ní vyvolat žádné právní účinky a tudíž ani nijak nepříznivě zasáhnout do jejího právního postavení. Žaloba na určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu podaná takovou osobou musí být tedy zamítnuta pro nedostatek aktivní věcné legitimace. Lze uzavřít, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. byl uplatněn opodstatněně.

S přihlédnutím k uvedenému nemůže napadené rozhodnutí obstát. Proto je Nejvyšší soud podle § 243b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. zrušil. Jelikož důvody, pro něž bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí i na rozhodnutí soudu prvního stupně, dovolací soud zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil k dalšímu řízení soudu prvního stupně (§ 243b odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (soud prvního stupně) závazný (§ 243d odst. 1 věta první o.s.ř.).

V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto rozsudku není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. června 2008

JUDr. Miroslav Ferák, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru