Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 3793/2014Usnesení NS ze dne 11.02.2015

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3793.2014.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 3793/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a) Ing. P. Č., H. n. M., a b) Mgr. et. Bc. M. V., O., zastoupených Mgr. Ing. Gabrielou Milotovou, advokátkou se sídlem Frýdlant nad Ostravicí 1770, proti žalovaným 1) K. B., V. H., zastoupenému JUDr. Ivem Hešíkem, advokátem se sídlem Opava, Lepařova 8, 2) J. B., tamtéž, a 3) M. B., tamtéž, zastoupenému JUDr. Ivem Hešíkem, advokátem se sídlem Opava, Lepařova 8, o vyklizení nemovitostí, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 26 C 65/2013, o dovolání žalovaných 1) a 3) proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. dubna 2014, č. j. 57 Co 1011/2013-99, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaní 1) a 3) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobcům a) a b) každému jednu polovinu na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.203,- Kč k rukám Mgr. Ing. Gabriely Milotové, advokátky se sídlem Frýdlant nad Ostravicí 1770, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. Ve vztahu mezi žalobci a), b) a žalovaným 2) nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 25. 4. 2014, č. j. 57 Co 1011/2013-99, potvrdil rozsudek ze dne 2. 10. 2013, č. j. 26 C 65/2013-56, ve znění opravného usnesení ze dne 30. 6. 2014, č. j. 26 C 65/2013-115, kterým Okresní soud v Opavě (soud prvního stupně) uložil žalovaným 1), 2) a 3) povinnost vyklidit nemovitosti tam specifikované a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní 1) a 3), zastoupeni advokátem, včasné dovolání, které však Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 293/2013 Sb. (srov. článek II. bod 2 zákona č. 293/12013 Sb.) – dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), což je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), bez jejíhož splnění nelze v dovolacím řízení pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSCR 55/2013). Z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které "ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, publikované pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Dovolatelé však výslovně neuvedli, v čem spatřují přípustnost dovolání, přičemž toto nelze dovodit ani z obsahu dovolání. Z něj pouze vyplývá, že nesouhlasí s posouzením otázky platnosti dohody o ukončení nájmu odvolacím soudem; jinak řečeno tedy požadují, aby dovolací soud rozhodl jinak než soud odvolací, avšak ani toto není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání v režimu ustanovení § 237 o. s. ř. (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, která byla odmítnuta usnesením Ústavního soudu ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 11. února 2015

Doc.JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru