Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 3531/2013Usnesení NS ze dne 05.12.2013

HeslaPřípustnost dovolání
Vyklizení nemovitosti
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.3531.2013.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 3531/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobců a/ Ing. J. S., P., zastoupeného JUDr. Zdeňkem Karfíkem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Vladislavova 46/3, a b/ Ing. I. D., P., zastoupeného Prof. JUDr. Alešem Gerlochem, CSc., advokátem se sídlem v Praze 2 – Novém Městě, Botičská 1936/4, proti žalovanému Ing. D. J., P., zastoupenému Mgr. Janem Bouckým, advokátem se sídlem Praze 2 – Novém Městě, V tůních 1636/1, o vyklizení pozemku, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 7 pod sp. zn. 12 C 174/2005, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2013, č. j. 51 Co 6/2013-156, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci a/ na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám JUDr. Zdeňka Karfíka, CSc., advokáta se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Vladislavova 46/3, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

III. V poměru mezi žalovaným a žalobcem b/ nemá žádný z těchto účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného (dovolatele) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 2013, č. j. 51 Co 6/2013-156, k němuž se prostřednictvím svého advokáta písemně vyjádřil žalobce a/, odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř. (zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb. – dále opět jen „o.s.ř.“), neboť neobsahuje náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatel včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o.s.ř.). Konkrétně dovolání neobsahuje řádnou specifikaci údajů o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 považuje pro účely přípustnosti dovolání za splněné. V této souvislosti nelze opomenout, že k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o.s.ř. (resp. jeho části), aniž by bylo z dovolání zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud.

Nelze ani přehlédnout, že výtku nesprávného právního posouzení věci dovolatel založil především na kritice správnosti (úplnosti) skutkových zjištění; pokud je v dovolání argumentováno nesprávným právním posouzením věci, pak pouze v tom směru, že kdyby odvolací soud nepochybil ve svých skutkových závěrech, musel by návazně dospět k odlišným právním závěrům při posouzení věci podle § 126 odst. 1 obč. zák. Nesprávná skutková zjištění však nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o.s.ř. a contrario).

Dovolací soud – vzhledem k obsahu dovolání –­ rovněž zdůrazňuje, že v dovolacím řízení lze přezkoumat pouze správnost právních závěrů, které odvolací soud přijal; „neexistující“ právní závěry nelze přezkoumávat. Napadené rozhodnutí nezávisí (není založeno) na vyřešení dovolatelem nastolených podotázek týkajících se jednak „aplikace ustanovení občanského zákoníku o vzniku škody a (o tom), kdo je jejím původcem, na zjištěný skutkový stav“, a jednak zkoumání, „zda je uvedení (rozuměno pozemku, o jehož vyklizení v dané věci jde) do původního stavu možné a účelné (viz § 442 odst. 2 OZ)“; odvolací soud totiž žádný závěr s odkazem na ustanovení občanského zákoníku (zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“) o odpovědnosti za škodu (k nimž náleží i zmíněné ustanovení § 442 odst. 2 obč. zák.) neučinil a v poměru mezi žalobci a žalovaným věc posuzoval výhradně z hlediska § 126 odst. 1 obč. zák., tj. z pohledu ustanovení o ochraně vlastníka před neoprávněnými zásahy do jeho vlastnického práva.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (srov. § 243f odst. 3 větu druhou o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 5. prosince 2013

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru