Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 3482/2020Usnesení NS ze dne 03.03.2021

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.3482.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a odst. 1 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 3482/2020-114

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobců a) M. T., narozeného XY, bytem XY, a b) K. M., narozené XY, bytem XY, zastoupených JUDr. Ladislavem Novotným, advokátem se sídlem v Táboře, 9. května 1282/6, proti žalovaným 1. R. G. S., narozenému XY, a 2. I. S., narozené XY, oběma bytem XY, zastoupeným JUDr. Tomášem Homolou, advokátem se sídlem v Praze 5, U Nikolajky 833/5, o vyklizení sklepní kóje, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 10 C 355/2019, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. července 2020, č. j. 17 Co 167/2020-83, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobcům, oprávněným společně a nerozdílně, na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.267 Kč k rukám JUDr. Ladislava Novotného, advokáta se sídlem v Táboře, 9. května 1282/6, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 16. 7. 2020, č. j. 17 Co 167/2020-83, potvrdil výrok rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 (soud prvního stupně) ze dne 4. 3. 2020, č. j. 10 C 355/2019-52, jímž žalovaným uložil vyklidit tam specifikovanou sklepní kóji do 15 dnů od právní moci rozsudku, změnil výrok o náhradě nákladů řízení a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť dovolateli zpochybněný závěr o aktivní věcné legitimaci vlastníka jednotky k podání žaloby na vyklizení sklepní kóje (která podle prohlášení vlastníka je příslušenstvím jeho jednotky), posoudil odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 6. 2011, sp. zn. 22 Cdo 3174/2009), od níž není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.

Předně je třeba uvést, že dovolatelé zpochybňují právní posouzení učiněné odvolacím soudem zejména prostřednictvím skutkových námitek. Uplatňují tak dovolací důvod, který nemají k dispozici (srov. ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.). Nesouhlasí ani s hodnocením provedeného dokazování, samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. však nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).

Budova, v níž se nacházejí i jednotky účastníků a předmětná sklepní kóje, byla rozdělena na jednotky prohlášením vlastníka v roce 2007, tedy ještě za účinnosti zákona č. 72/1994 Sb., o vlastnictví bytů (dále též jen „zákon č. 72/1994 Sb.“). Jednotky, společné části a podíly na společných částech domu i pozemku zůstaly i po účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též jen „o. z.“, popř. „občanský zákoník“) vymezeny tak, jak to učinil v prohlášení jeho původce (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 3. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1301/2019, rozsudek téhož soudu ze dne 17. 12. 2015, sp. zn. 26 Cdo 3862/2015, uveřejněný pod číslem 21/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní – dále též jen „R 21/2017“); práva a povinnosti všech vlastníků jednotek (tedy i těch jednotek, které byly vymezené podle zákona č. 72/1994 Sb.) se však od 1. 1. 2014 posuzují zásadně podle občanského zákoníku.

Ze skutkových zjištění soudu prvního stupně (která převzal i odvolací soud, která odpovídají obsahu spisu a jimiž je dovolací soud vázán), vyplývá, že předmětnou sklepní kóji užívají žalovaní, ačkoli prohlášením vlastníka byla vymezena jako příslušenství jednotky č. 491/2 a jako vlastníci této jednotky jsou nyní v katastru nemovitostí zapsáni žalobci. Podle prohlášení jsou to žalobci, kterým svědčí právo užívat předmětnou sklepní kóji, žalovaní ji tedy užívají neoprávněně, a proto mají žalobci právo domáhat se ochrany svého vlastnictví reivindikační žalobou podle § 1040 odst. 1 o. z.

Pro závěr o (ne)oprávněnosti užívání sklepní kóje žalovanými není významné jejich tvrzení, že prohlášení má vady. Vady prohlášení lze totiž odstranit jen postupem podle § 1168 o. z. (případně lze prohlášení změnit postupem podle § 1169 o. z.). Postupem podle § 1168 o. z. lze odstranit i vady prohlášení učiněného podle zákona č. 72/1994 Sb. (viz R 21/2017, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2016, sen. zn. 29 ICdo 34/2015).

Vytýkají-li dovolatelé odvolacímu soudu, že jeho rozhodnutí je nepřezkoumatelné, a že neprovedením důkazů, které navrhli, jim odepřel právo na spravedlivý proces, namítají vadu řízení, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. K vadám řízení však může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.). Z obsahu spisu je navíc zřejmé, že rozhodnutí odvolacího soudu, který neposuzoval žádnou skutečnost, která by již nebyla předmětem posuzování soudu prvního stupně, není překvapivé a je odůvodněno v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř. Je jen na úvaze soudu, které z navrhovaných důkazů provede, ze zásad řádného procesu automaticky nevyplývá povinnost provést všechny důkazy, které účastník řízení navrhne. Soud však musí ve svém rozhodnutí vyložit, z jakých důvodů navržené důkazy neprovedl (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 6010/2016), což v dané věci také učinil (věc již měl za dostatečně skutkově objasněnou). Jen pro úplnost lze uvést, že soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad.

Nejvyšší soud proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, mohou oprávnění podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 3. 3. 2021

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru