Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 3425/2020Usnesení NS ze dne 10.02.2021

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.3425.2020.1
Dotčené předpisy

§ 3 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013

§ 3074 odst. 1 o. z.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 3425/2020-832

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobkyně K. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Lucií Průchovou, advokátkou se sídlem v Kadani, Nerudova 348, proti žalované A. D., narozené XY, bytem XY, zastoupené Mgr. Tomášem Dvořáčkem, advokátem se sídlem v Praze 8, Sokolovská 32/22, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 11 C 240/2014, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 31. července 2019, č. j. 62 Co 131/2019-665, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178 Kč k rukám Mgr. Lucie Průchové, advokátky se sídlem v Kadani, Nerudova 348, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 31. 7. 2019, č. j. 62 Co 131/2019-665, jímž potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 (soud prvního stupně) ze dne 10. 4. 2018, č. j. 11 C 240/2014-436, kterým uložil žalované vyklidit tam specifikovaný byt do 15 dnů od zajištění přístřeší a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalované Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

Projednávanou věc je třeba posuzovat – s ohledem na dobu, kdy byla žalované dána výpověď z nájmu bytu (doručena jí byla nejpozději 7. 6. 2013, kdy podala žalobu na její neplatnost) – podle předcházející právní úpravy (§ 3074 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník), zejména podle zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 , dále též jen „obč. zák.“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 10. 2015, sp. zn. 26 Cdo 114/2015).

Otázku, zda výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč. zák.), posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, podle níž zamítnutí žaloby na vyklizení bytu nebo nemovitosti sloužící k bydlení pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, má být až poslední možností - ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona, od níž není důvod se odchýlit - viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 740/99 (uveřejněný v časopise Soudní rozhledy, 2001, č. 4, str. 111), stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek.

Při úvaze, zda výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy, přihlédl odvolací soud ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatelky, tak i na straně žalobkyně, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.

Zpochybňuje-li dovolatelka právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem také prostřednictvím skutkových námitek a nesouhlasí s jeho hodnocením provedeného dokazování, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze úspěšně napadnout (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 3. 2017, sp. zn. 31 Cdo 3375/2015, uveřejněný pod číslem 78/2018 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry pečlivě odůvodnily.

Vytýká-li dovolatelka odvolacímu soudu, že nenapravil pochybení soudu prvního stupně, který nevyhověl její (řádné) žádosti o odročení jednání a jednal v její nepřítomnosti, pouze za účasti jejího zástupce, a že nepřerušil odvolací řízení do pravomocného skončení dovolacího řízení ve věci vedené u soudu prvního stupně pod sp. zn. 4 C 177/2013, přehlíží, že uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K tzv. zmatečnostním vadám (§ 229 odst. 3 o. s. ř.) a k vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci, může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.). Samy o sobě však takovéto vady (i kdyby byly dány – o takovou situaci se však podle obsahu spisu v dané věci nejedná) přípustnost dovolání (podle § 237 o. s. ř.) nezakládají.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.)

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 10. 2. 2021

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru