Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 3239/2018Usnesení NS ze dne 10.04.2019

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.3239.2018.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 1929/19
soudce zpravodaj JUDr. Tomáš Lichovník

I. ÚS 1929/19


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 3239/2018-206

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobkyně I. W., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Václavem Kaskou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Žižkova tř. 1321/1, proti žalované Budějické ekoenergetice s. r. o., se sídlem v Českých Budějovicích, Dobrovodská 99/38, IČO 28094867, zastoupené JUDr. Petrem Neubauerem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 4/3, o přezkoumání oprávněnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. 30 C 266/2015, o dovolání žalobkyně a žalované proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 11. dubna 2018, č. j. 7 Co 942/2016-175, takto:

I. Dovolání se odmítají.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Českých Budějovicích (odvolací soud) rozsudkem ze dne 11. 4. 2018, č. j. 7 Co 942/2016-175 (poté, co jeho předcházející rozsudek ze dne 17. 6. 2016, č. j. 7 Co 942/2016-107, zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 13. 12. 2017, č. j. 26 Cdo 4848/2016-147), změnil rozsudek Okresního soudu v Českých Budějovicích (soud prvního stupně) ze dne 22. 1. 2016, č. j. 30 C 266/2015-63, tak, že určil, že výpověď z nájmu bytu doručená žalobkyni dne 7. 8. 2015 není oprávněná, a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy všech stupňů částku 26.400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. Rozsudek odvolacího soudu, a to všechny jeho výroky, napadla žalovaná dovoláním; žalobkyně podala dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení.

Dovolání žalované není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších přepisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné, neboť odvolací soud posoudil otázku rozporu výpovědi s dobrými mravy v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 6. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2150/2010, uveřejněný pod č. 28/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 12. 12. 2018, sp. zn. 26 Cdo 1727/2018, a předcházející rozsudek Nejvyššího soudu v této věci sp. zn. 26 Cdo 4848/2016), od níž není důvod se odchýlit. Problematika dobrých mravů byla dříve upravena v § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále též jen „obč. zák.“, s účinností od 1. 1. 2014 je obsažena v § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“) a v § 8 o. z. vylučující právní ochranu při zjevném zneužití práva; judikaturu přijatou k výkladu rozporu s dobrými mravy podle § 3 odst. 1 obč. zák. lze přiměřeně aplikovat i na výklad podle o. z. (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 4065/2014, rozsudek téhož soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017). Soud v rámci své úvahy pečlivě zohlednil a zvážil všechny okolnosti jak na straně nájemkyně, tak na straně pronajímatelky, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha o neoprávněnosti výpovědi pro rozpor s dobrými mravy není zjevně nepřiměřená.

Žalovaná sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání

(§ 237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Dovolání žalobkyně směřující jen proti výroku II. rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., neboť směřuje proti výroku o nákladech řízení.

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání žalobkyně i žalované podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 10. 4. 2019

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru