Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 3211/2019Usnesení NS ze dne 26.02.2020

HeslaPřípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.3211.2019.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 3211/2019-153

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudkyň Mgr. Lucie Jackwerthové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně Central Parking s.r.o., se sídlem v Praze 10, Hostivaři, Tesaříkova 1025/11, IČO 25602748, zastoupené Mgr. Bronislavem Šerákem, advokátem se sídlem v Praze 5, Na Bělidle 830/2, proti žalovanému hlavnímu městu Praze, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Petrou Buzkovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, V Celnici 1040/5, za účasti Asociace provozovatelů parkovišť na území hl.m.Prahy, z. s., se sídlem v Praze 3, Žižkově, Malešická 2679/49, IČO 75041936, jako vedlejšího účastníka na straně žalobkyně, o neoprávněnost výpovědi z nájmu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 51 C 165/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. května 2019, č. j. 70 Co 137/2019-108, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 300 Kč do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám JUDr. Petry Buzkové, advokátky se sídlem v Praze 1, V Celnici 1040/5.

III. Ve vztahu mezi žalovaným a vedlejším účastníkem na straně žalobkyně nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 10. 1. 2019, č. j. 51 C 165/2018-76, zamítl žalobu o určení, že je neoprávněná „výpověď daná žalobkyni dopisem žalovaného ze dne 8. 11. 2017, kterou byla vypovězena nájemní smlouva č. 1/07/360/0177 ze dne 5. 6. 2007“, a uložil žalobkyni a vedlejšímu účastníkovi na straně žalobkyně zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. 5. 2019, č. j. 70 Co 137/2019-108, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil ve výroku o věci samé a změnil ve výroku o nákladech řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Ztotožnil se se zjištěním soudu prvního stupně, že mezi žalobkyní jako nájemkyní a žalovaným jako pronajímatelem byla dne 5. 6. 2007 uzavřena nájemní smlouva č. 1/07/360/0177 (dále jen „Smlouva“), že předmětem nájmu byla tam specifikovaná část pozemků v obci Praha a katastrálním území Chodov (dále jen „Pozemky“) a že účelem nájmu bylo provozování veřejného hlídaného parkoviště pro osobní vozidla. Ve Smlouvě si smluvní strany sjednaly právo ukončit nájemní vztah výpovědí s tříměsíční výpovědní lhůtou bez uvedení důvodu. Dne 8. 11. 2017 dal žalovaný žalobkyni výpověď z nájmu, která obsahovala poučení, že výpovědní doba je dle smluvního ujednání tříměsíční a počíná běžet 1. dne v měsíci následujícího po měsíci, ve kterém byla výpověď doručena (dále jen „Výpověď“). Výpověď byla žalobkyni doručena dne 5. 12. 2017, žalobkyně vznesla proti Výpovědi námitky, žalovaný však nevzal Výpověď zpět.

Na rozdíl od soudu prvního stupně dovodil, že žalobkyně Pozemky nejen užívala, ale čerpala z nich i užitky ve formě parkovného vybíraného od třetích osob. Uzavřel proto, že Smlouva by (posuzováno) podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále jen „o. z.“, nebyla smlouvou o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (§ 2302 o. z.), ale smlouvou pachtovní (§ 2332 o. z.). Ve smyslu § 3074 odst. 1 o. z. aplikoval na zánik nájemního vztahu mezi účastníky zákon č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, dále jen „obč. zák.“, a shledal, že Výpověď je v souladu s § 667 obč. zák. (správně § 677 obč. zák.), a je tudíž platná a oprávněná.

Dovolání žalobkyně proti rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. s. ř.“, neboť závěr odvolacího soudu, že žaloba na určení neoprávněnosti Výpovědi není důvodná, je v konečném důsledku v souladu s judikaturou dovolacího soudu.

V rozsudku ze dne 29. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3721/2019, týkajícím se skutkově obdobné věci, Nejvyšší soud formuloval a odůvodnil závěr, že smlouva o nájmu pozemku, která byla uzavřena do 31. 12. 2013 za účelem provozování veřejného parkoviště v rámci podnikatelské činnosti nájemce, se po 1. 1. 2014 ve smyslu § 3074 odst. 1 o. z. posuzuje jako smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání (§ 2302 a násl. o. z.). Rovněž dovodil, že úprava výpovědní doby u nájmu sjednaného na dobu neurčitou v o. z. (§ 2312) je dispozitivní, stejně jako byla i úprava v obč. zák. (§ 678). Také po změně právní úpravy je třeba na ujednání stran o tříměsíční výpovědní době (sjednané podle § 678 obč. zák.) nahlížet jako na ujednání, jímž se odchýlily od dispozitivní úpravy ustanovení § 2312 o. z. Dále zdůraznil, že sjednaly-li si strany možnost vypovědět Smlouvu i bez uvedení důvodu, nemusela Výpověď obsahovat žádný výpovědní důvod, a že úprava skončení nájmu prostoru sloužícího k podnikání (ani obecná ustanovení o nájmu, která se podle § 2302 odst. 1 věty druhé o. z. použijí, není-li ve zvláštních ustanoveních o nájmu prostoru sloužícího podnikání stanoveno jinak) nestanoví pro výpověď z nájmu sjednaného na dobu neurčitou, kterou lze dát i bez uvedení důvodu, žádné zvláštní náležitosti.

Promítnuto do poměrů projednávané věci to znamená, že Smlouva se po 1. 1. 2014 posuzuje jako smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání. Avšak sjednaly-li si strany možnost vypovědět nájem v tříměsíční výpovědní době bez uvedení důvodu, tímto ujednáním se odchýlily od dispozitivního ustanovení § 2312 o. z. ohledně trvání výpovědní doby a výpověď nemusela obsahovat ani výpovědní důvod. Z Výpovědi je zřejmé, který nájemní vztah je vypovídán a jaká je výpovědní doba (kdy má nájem skončit), Výpověď je tak platná a není ani zdánlivá.

Dovolatelka sice napadla dovoláním rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, tedy i ve výroku o nákladech řízení, avšak tento výrok napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části totiž neobsahuje žádné odůvodnění, navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§ 237, § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

Za této situace dovolací soud dovolání žalobkyně podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 26. 2. 2020

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru