Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 3169/2014Usnesení NS ze dne 21.05.2015

HeslaZastavení výkonu rozhodnutí (exekuce)
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2015:26.CDO.3169.2014.1
Dotčené předpisy

§ 268 odst. 1 písm. b) o. s. ř.

§ 55 odst. 1 předpisu č. 120/2001 Sb.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 3169/2014

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miroslavy Jirmanové, Ph.D., a soudců JUDr. Zbyňka Poledny a JUDr. Aleše Zezuly v exekuční věci oprávněné O2 Czech Republic a. s., se sídlem v Praze 4, Za Brumlovkou 266/2, identifikační číslo osoby 60193336, zastoupené Dr. Josefem Černohlávkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Jungmannova 31/23, proti povinné TELECONSULT-INTERNATIONAL, spol. s r. o., se sídlem v Praze 1, Jánský vršek 6, identifikační číslo osoby 48592013, zastoupené JUDr. Petrem Břízou, LL. M., Ph.D., advokátem se sídlem v Praze, Jánský vršek 311/6, pro 1 100 237,- Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 48 EXE 1074/2010, o dovolání povinné proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2014, č. j. 62 Co 54/2014-80, takto:

Usnesení Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 7. 11. 2013, č. j. 48 EXE 1074/2010-52, a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 4. 2014, č. j. 62 Co 54/2014-80, se ruší a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 usnesením ze dne 7. 11. 2013, č. j. 48 EXE 1074/2010-52, zamítl návrh povinné na zastavení exekuce ze dne 12. 8. 2013. Dospěl k závěru, že nejsou splněny zákonné podmínky pro zastavení exekuce dle § 268 odst. 1 písm. a) resp. písm. b) o. s. ř. Z připojeného spisu soudního exekutora zjistil, že dne 4. 3. 2011 vydal soudní exekutor oznámení o skončení exekuce, č. j. 131 EX 1390/10-36, z důvodu vymožení dlužné částky i s příslušenstvím a náklady exekuce. Pověření soudního exekutora i předmětné řízení tedy skončilo provedením exekuce. Soud uzavřel, že exekuci v současné době již nelze zastavit, neboť zanikla vymožením vymáhané povinnosti. Exekuční řízení fakticky skončilo a již je bez významu, že exekuční titul byl následně zrušen.

K odvolání povinné Městský soud v Praze v záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil usnesení soudu prvního stupně a uložil povinné zaplatit oprávněné náklady řízení před soudy obou stupňů ve výši 16 141,- Kč. Uvedl, že povinná uplatnila návrh na zastavení exekuce nejméně rok a osm měsíců poté, kdy se o důvodu zastavení exekuce dozvěděla (návrh na zastavení exekuce ze dne 12. 8. 2013, podaný u soudního exekutora dne 20. 8. 2013, byl odůvodněn tak, že exekuční titul byl zrušen rozsudkem Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2011, sp. zn. 32 Cdo 4165/2010). Povinná návrh na zastavení exekuce podala ve smyslu § 55 odst. 1 exekučního řádu opožděně, protože 15denní (byť pořádkovou) lhůtu mnohonásobně překročila. Odvolací soud se proto zabýval otázkou, zda povinná prokázala uplatněný důvod zastavení exekuce, neboť v takovém případě by mohl exekuci zastavit i bez návrhu (§ 55 odst. 4 exekučního řádu). Uzavřel, že exekuce skončila již 3. 3. 2011 vymožením a lze ji považovat za provedenou. Soud prvního stupně proto správně návrh na zastavení exekuce pro jeho bezpředmětnost zamítl. Vymožení pohledávky a jejího příslušenství má za následek kromě zániku pověření soudního exekutora i zánik exekuce jako celku a nelze ji již zastavit. Ani skutečnost, že exekuční titul, na jehož základě byla exekuce nařízena, byl zrušen poté, kdy pohledávka byla vymožena, nemá vliv na věcnou správnost napadeného rozhodnutí, byť je zřejmé, že na straně oprávněné vzniklo bezdůvodné obohacení, jehož vydání se může povinná domáhat v nalézacím řízení. Vyhovující rozhodnutí ohledně návrhu na zastavení exekuce nemůže mít vliv na úspěšnost povinné v takovémto nalézacím řízení.

Povinná napadla rozhodnutí odvolacího soudu dovoláním, jehož přípustnost spatřuje v tom, že napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázek procesního práva, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Soud se při posouzení otázky, zda je možno zastavit exekuci i po jejím faktickém provedení, odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (v této souvislosti odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. září 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, a na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 4312/2007). Dovolatelka odmítá závěr, že nelze zastavit exekuci, došlo-li po provedení exekuce ke zrušení exekučního titulu. Exekuce byla provedena bez řádného exekučního titulu, který sice v době jejího nařízení existoval, ale následně byl zrušen. Dále vytýká odvolacímu soudu, že se odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu při řešení možných právních důsledků zmeškání 15denní lhůty k podání návrhu na zastavení exekuce podle § 55 odst. 1 exekučního řádu. Podle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. února 2014, sp. zn. 21 Cdo 3439/2013, vyplývají-li z listin předložených povinným skutečnosti, které jsou důvodem pro zastavení exekuce, je soud povinen k nim přihlédnout aio opožděném návrhu věcně rozhodnout. Není relevantní, nakolik byla lhůta překročena, rozhodující je, že návrh obsahuje skutečnosti, z nichž vyplývají důvody pro zastavení exekuce i bez návrhu. Soud tedy měl zastavit exekuci navzdory opožděně podanému návrhu. Podle povinné se odvolací soud rovněž odchýlil od ustálené rozhodovací praxe Nejvyššího soudu v tom, že nepřihlédl k nesprávnému postupu soudu resp. soudního exekutora při rozhodování o zastavení exekuce. V důsledku tohoto nesprávného postupu byl první návrh povinné na zastavení exekuce exekučním soudem postoupen k vyřízení téměř po roce, resp. 6 měsíců poté, kdy soudní exekutor exekuci provedl. Navíc povinná nebyla vyrozuměna o nabytí právní moci exekučního příkazu a na usnesení o nařízení exekuce byla vyznačena doložka právní moci s datem právní moci až po faktickém provedení exekuce. Nebýt pochybení, nelze vyloučit, že exekuce by nebyla v okamžiku zrušení exekučního titulu skončena a mohla být snadno zastavena. Soudní exekutor a exekuční soud postupovali nezákonně, neboť vyplacení vymáhané částky nelze provést před právní mocí exekučního příkazu směřujícího k přikázání pohledávky z účtu povinného a navíc mělo být rozhodnuto o odkladu exekuce, resp. exekuce neměla být skončena před pravomocným rozhodnutím o prvním návrhu povinné na zastavení exekuce (navíc za situace, kdy je vedeno řízení o dovolání, jímž byl napaden exekuční titul, a bylo třeba počítat s možností jeho zrušení). Povinná navrhla, aby dovolací soud změnil usnesení odvolacího soudu tak, že se exekuce zastavuje a oprávněná je povinna zaplatit povinné náklady řízení o zastavení exekuce před soudy obou stupňů, nebo aby usnesení odvolacího soudu, případně i soudu prvního stupně zrušil a vrátil mu je k dalšímu řízení.

Oprávněná ve svém vyjádření uvedla, že i při respektování názorů v uvedených rozhodnutích dovolacího soudu má exekuční soud prostor k úvaze, zda návrhu na zastavení exekuce vyhoví či nikoli. Jedním z kritérií může být prodleva s podáním návrhu. Dle názoru oprávněné je lhůta uvedená v § 55 odst. 1 exekučního řádu odrazem zásady právní jistoty. Míra jejího překročení není irelevantní, neboť jinak by povinní mohli podávat návrhy na zastavení exekuce i desítky let po zániku exekučního titulu. Má-li rozhodnutí o zastavení exekuce jen akademický dopad a návrh je podán po 570 dnech od okamžiku, kdy se o zániku exekučního titulu povinná dozvěděla, má exekuční soud prostor k uvážení, zda návrh na zastavení exekuce zamítne pro opožděnost a bezpředmětnost. Dle oprávněné dovolatelkou tvrzené vady v postupu exekutora nemohou být dovolacím důvodem, a to ani tehdy, pokud by mohly vést k nesprávnému rozhodnutí, navíc exekutor mohl uvolnit vymožené plnění ve prospěch oprávněné i před právní moci prvního rozhodnutí o návrhu na zastavení exekuce. Mimoto první návrh na zastavení exekuce byl pravomocně shledán nedůvodným. Navrhla, aby Nejvyšší soud dovolání jako nepřípustné odmítl nebo jako nedůvodné zamítl.

Nejvyšší soud dovolání projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2013 do 31. 12. 2013 (srovnej část první, čl. II, bod 7. zákona č. 404/2012 Sb. a dále část první, čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb.).

Dovolání je přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení otázky možnosti zastavení exekuce po jejím faktickém provedení odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Ten se problematikou opakovaně zabýval a již v usnesení ze dne 22. září 2008, sp. zn. 20 Cdo 2706/2007, uveřejněném pod číslem 107/2009 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, dospěl k závěru, že soud zastaví exekuci i poté, co pohledávka s příslušenstvím a náklady exekuce byly vymoženy, jestliže se podkladové rozhodnutí nestalo vykonatelným (§ 268 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). K obdobnému závěru dospěl Nejvyšší soud též v usnesení ze dne 15. října 2008, sp. zn. 20 Cdo 4312/2007, ve věci, v níž bylo zjištěno, že exekuce byla nařízena podle titulu, který byl po nařízení exekuce zrušen (§ 268 odst. 1 písm. b/ o. s. ř.). Dovolací soud konstatoval, že na rozdíl od ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř., které dovoluje exekuci na návrh nebo i bez návrhu zastavit proto, že po vydání rozhodnutí (v případě rozsudku pro zmeškání i před vydáním) zaniklo přiznané právo, nebyla-li již provedena, uvedený předpoklad ze znění ustanovení § 268 odst. 1 písm. a) a b) o. s. ř. nevyplývá a nelze ho dovodit ani výkladem.

K námitce dovolatelky stran nesprávného posouzení právních důsledků zmeškání 15denní lhůty k podání návrhu na zastavení exekuce podle § 55 odst. 1 zákona č. 120/2001 Sb. Nejvyšší soud uvádí, že odvolací soud mnohonásobné překročení pořádkové patnáctidenní lhůty konstatoval, nicméně následně se zabýval tím, zda nejsou dány podmínky zastavení exekuce bez návrhu, a to zcela v intencích rozhodovací praxe dovolacího soudu (viz usnesení Nejvyššího soudu publikované pod číslem 52/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

S ohledem na výše uvedené se dovolací soud již nezabýval námitkami týkajícími se vadného postupu soudního exekutora příp. exekučního soudu (pozdní postoupení návrhu na zastavení exekuce k vyřízení, nevyrozumění povinné o nabytí právní moci exekučního příkazu, vyplacení vymáhané částky před právní mocí exekučního příkazu k přikázání pohledávky z účtu, nerozhodnutí o odkladu exekuce).

Nejvyšší soud postupoval podle § 243e odst. 1, odst. 2 o. s. ř., napadené usnesení odvolacího soudu včetně usnesení soudu prvního stupně zrušil a věc soudu prvního stupně vrátil k dalšímu řízení.

Soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu (243g odst. 1 věta první o. s. ř. ve spojení s § 226 odst. 1 téhož zákona).

O náhradě nákladů řízení včetně dovolacího řízení soud rozhodne v novém rozhodnutí o věci (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.), případně o nich bude rozhodováno ve zvláštním režimu (§ 87 a násl. zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti /exekuční řád/ a o změně dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. května 2015

JUDr. Miroslava Jirmanová, Ph. D.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru