Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 3067/2012Usnesení NS ze dne 17.07.2013

HeslaVýpověď z nájmu bytu
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.3067.2012.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 3067/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně J. S., zastoupené Mgr. Šárkou Zelenkovou, advokátkou se sídlem Praha 9, Drahobejlova 6, proti žalované městské části Praha 10, se sídlem Praha 10, Vršovická 68, zastoupené Mgr. Soňou Hanzalovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Praha 10, Na Míčankách 484/5, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp.zn. 16 C 336/2010, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. října 2011, č. j. 19 Co 347/2011-44, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze (soud odvolací) rozsudkem ze dne 5. 10. 2011, č.j. 19 Co 347/2011-44, potvrdil rozsudek ze dne 17. 5. 2011, č.j. 16 C 336/2010-31, kterým Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) zamítl žalobu na určení, že výpověď daná žalovanou žalobkyni dopisem ze dne 16. 7. 2009 (dále též jen „Výpověď“), je neplatná, a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky a o nákladech státu. Dále odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání podané žalobkyní proti rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud jako soud dovolací v souladu s čl. II bodem 7. zákona č. 404/2012 Sb., projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále „o.s.ř.”).

Vzhledem k tomu, že dovolání v dané věci není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a), b) o.s.ř. (směřuje proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu, rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozhodnutím odvolacího soudu byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), může být přípustné podle § 237 odst. 1 písm. c) o.s.ř. (jež zůstává – i po jeho zrušení nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 21. 2. 2012, sp.zn. Pl. ÚS 29/11 – použitelné pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. 12. 2012 /srov. nález Ústavního soudu ČR ze dne 6. 3. 2012, sp.zn. IV. ÚS 1572/11/) jen tehdy, jde-li o řešení právních otázek a jde-li zároveň o právní otázku zásadního významu.

Podle § 237 odst. 3 o.s.ř. rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam (odstavec 1 písm. c/) zejména tehdy, řeší-li právní otázku, která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo která je soudy rozhodována rozdílně, nebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží.

Jelikož ve smyslu § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud (s výjimkou určitých vad řízení) vázán uplatněným dovolacím důvodem, jsou pro úsudek, zda rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam či nikoli, relevantní pouze otázky (z těch, na kterých rozhodnutí odvolacího soudu spočívá), jejichž posouzení odvolacím soudem dovolatel napadl.

Dovolatelka výslovně neoznačila otázku, s níž spojuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí.

Rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na závěru, že zásilka obsahující Výpověď se dostala do sféry dispozice žalobkyně (§ 45 odst. 1 obč.zák.) již dne 22. 9. 2009, kdy jí byla doručována prostřednictvím pošty, nebyla však zastižena, přičemž téhož dne bylo vhozeno do její poštovní schránky oznámení o uložení této zásilky. Měla tak objektivně možnost si uloženou zásilku obsahující Výpověď vyzvednout a seznámit se s jejím obsahem; není rozhodné, že této možnosti nevyužila. Na uvedeném závěru pak nemohla nic změnit ani skutečnost, že (tatáž) Výpověď byla žalobkyni doručována opakovaně (převzala si ji dne 7.10. 2010), neboť Výpověď jako hmotněprávní úkon se stala perfektní již 22. 9. 2009 (ostatně žalobkyně výslovně uvedla, že v té době v bytě bydlela). Další doručování již bylo nadbytečné, přičemž z tohoto postupu nelze dovodit, že by Výpověď nebyla myšlena vážně, určitě a srozumitelně. Na její platnost nemá vliv ani okolnost, že po doručení Výpovědi s ní žalovaná uzavřela smlouvu o stavebních úpravách bytu.

Jak vyplývá z obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.), dovolatelka uvedené závěry zpochybnila a vyjádřila dále nesouhlas s výrokem o nákladech řízení.

Otázka doručení výpovědi nájmu bytu byla již v judikatuře (viz např. rozhodnutí, na němž v odůvodnění svého rozsudku odkázal odvolací soud), ale i v právní teorii (srovnej Švestka, J., Spáčil, J., Škárová, M., Hulmák, M. a kol. Občanský zákoník I. § 1 – 459, komentář 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2008, s. 381) vyřešena a rozhodnutí odvolacího soudu je výrazem ustálené soudní praxe. Rovněž je třeba mu přisvědčit, že ani následné kroky žalované (tj. opakované doručování Výpovědi, jakož i uzavření smlouvy o provedení stavebních úprav) nejsou z hlediska posouzení doručení Výpovědi právně relevantní.

Pokud dovolání směřovalo výslovně i proti výroku o nákladech řízení, je rovněž nepřípustné podle § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť se nejedná o rozhodnutí ve věci samé (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2002, sp.zn. 29 Odo 874/2001, uveřejněné v časopise Soudní judikatura 5/2002, pod pořadovým číslem 88); jeho přípustnost pak nezakládají ani ustanovení § 238, § 238a a § 239 o.s.ř.

Nejvyšší soud proto dovolání jako nepřípustné podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o.s.ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř., jakož i o skutečnost, že žalované (dle obsahu spisu) v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně 17. července 2013

Doc.JUDr. Věra Korecká, CSc.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru