Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 3006/2019Usnesení NS ze dne 21.01.2020

HeslaPodmínky řízení
Příslušnost soudu funkční
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.3006.2019.1
Dotčené předpisy

§ 104 odst. 1 o. s. ř.

§ 211 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 3006/2019-540

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně RESIDOMO, s.r.o., se sídlem v Ostravě – Moravské Ostravě, Gregorova 2582/3, IČO: 05253268, zastoupené Mgr. Petrem Kaustou, advokátem se sídlem v Ostravě, Čs. legií 1719/5, proti žalovaným 1/ J. Š. a 2/ O. Š., oběma bytem XY, o určení výše nájemného z bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově pod sp. zn. 114 C 465/2012, o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. dubna 2019, č. j. 11 Co 55/2019-515, takto:

I. Řízení o odvolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. dubna 2019, č. j. 11 Co 55/2019-515, se zastavuje.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

Proti rozsudku Okresního soudu v Karviné – pobočky v Havířově (soudu prvního stupně) ze dne 29. února 2016, č. j. 114 C 465/2012-360, podali žalovaní odvolání. Při odvolacím jednání dne 12. dubna 2019 vyslechl Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) znalce z ustanoveného znaleckého ústavu a usnesením ze dne 18. dubna 2019, č. j. 11 Co 55/2019-515, přiznal znaleckému ústavu na znalečném tam specifikovanou částku.

Žalovaný (odvolatel) doručil dne 16. května 2019 odvolacímu soudu podání označené jako „odvolání žalovaného 1) proti rozhodnutí o znalečném za účast na jednání“, v němž se odvolal proti citovanému usnesení odvolacího soudu, které je – podle jeho mínění – „nutno považovat za rozhodnutí soudu prvního stupně“. K dotazu odvolacího soudu v podání ze dne 19. srpna 2019 pak mimo jiné sdělil, že mínil skutečně podat odvolání proti rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. 4. 2019, č. j. 11 Co 55/2019-515“, a že trvá na tom, že citované rozhodnutí je nutno považovat za rozhodnutí soudu prvního stupně.

Usnesení, kterým odvolací soud v průběhu řízení o odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně rozhodl o znalečném (§ 139 odst. 2 a 4 ve spojení s § 211 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. září 2017 – dále jen „o. s. ř.“), není rozhodnutím krajského soudu vydaným v řízení v prvním stupni ve smyslu § 201 o. s. ř., nýbrž je akcesorickým rozhodnutím krajského soudu jako soudu odvolacího vydaným v rámci odvolacího řízení; jde tudíž o rozhodnutí odvolacího soudu (srov. mutatis mutandis usnesení Nejvyššího soudu z 26. února 1998, sp. zn. 2 Cdon 1037/97, uveřejněné pod č. 102/1998 časopisu Soudní judikatura, a dále usnesení téhož soudu z 23. října 2018, sp. zn. 21 Cdo 3050/2018, či ze 17. června 2019, sp. zn. 26 Cdo 1710/2019).

Proti rozhodnutí krajského soudu jako soudu odvolacího zákon odvolání nepřipouští. Občanský soudní řád proto ani neupravil funkční příslušnost k projednání odvolání proti takovému rozhodnutí; nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení, v jehož důsledku musí být řízení vždy zastaveno (srov. § 104 odst. 1 větu první o. s. ř.). Ustálená soudní praxe přitom dovodila, že řízení o odvolání proti rozhodnutí odvolacího soudu zastaví Nejvyšší soud jako vrcholný článek soustavy obecných soudů (srov. usnesení Nejvyššího soudu z 31. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1535/99, či z 27. června 2002, sp. zn. 29 Odo 433/2002, uveřejněná pod č. 85/2001 a 139/2002 časopisu Soudní judikatura).

Nejvyšší soud proto řízení o odvolání proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 18. dubna 2019, č. j. 11 Co 55/2019-515, zastavil (§ 104 odst. 1 ve spojení s § 211 o. s. ř.).

Pro úplnost pak dodává, že ani případné posouzení podaného opravného prostředku jako dovolání by nevedlo k věcnému přezkumu napadeného usnesení; citované usnesení, vydané v průběhu odvolacího řízení, totiž nelze podřadit pod ustanovení § 237 o. s. ř. (nejde o rozhodnutí, jímž se končí odvolací řízení) a nepatří ani mezi rozhodnutí taxativně vypočtená v § 238a o. s. ř.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. a o skutečnost, že v poměru mezi žalobkyní a žalovanou žádné náklady v tomto řízení nevznikly, přičemž žalobkyni zde nevznikly ani žádné (prokazatelné) náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo proti odvolateli.

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 1. 2020

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru