Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 2783/2013Usnesení NS ze dne 15.10.2013

HeslaPodmínky řízení
Zastoupení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.2783.2013.1
Dotčené předpisy

§ 243b odst. 5 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 2783/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobce města Litoměřice, se sídlem Litoměřice, Mírové náměstí 15/7, zastoupeného JUDr. Radkou Šumerovou, advokátkou se sídlem Litoměřice, Turgeněvova 632/19, proti žalovanému J. Ch., o zaplacení částky 20.542,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 C 169/2007, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. listopadu 2011, č. j. 10 Co 737/2010-223, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Litoměřicích (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. července 2010, č. j. 8 C 169/2007-202, vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci do tří dnů od právní moci rozsudku částku 16.125,- Kč s tam uvedeným poplatkem z prodlení a dále částku 4.417,- Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení; současně rozhodl o nákladech řízení účastníků.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem jako soud odvolací rozsudkem ze dne 23. listopadu 2011, č. j. 10 Co 737/2010-223, rozsudek soudu prvního stupně změnil v nákladovém výroku, jinak ho potvrdil a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Podle čl. II bodu 7. věty před první větnou čárkou zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2013) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 23. listopadu 2011, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání žalovaného (dovolatele) projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o.s.ř.“).

Podle § 240 odst. 1 věty o.s.ř. může účastník podat dovolání do dvou měsíců od doručení rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Lhůta k podání dovolání je lhůtou procesní a zákonnou, nemůže být prodloužena a její zmeškání nelze prominout (srov. § 55, § 58 odst. 1, § 240 odst. 2 věta první o.s.ř.). Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu (§ 240 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Podle § 240 odst. 3 věty první o.s.ř. je lhůta zachována také tehdy, jestliže dovolání bylo podáno po uplynutí dvouměsíční lhůty proto, že se dovolatel řídil nesprávným poučením soudu o dovolání. Neobsahuje-li rozhodnutí poučení o dovolání, o lhůtě k dovolání nebo o soudu, u něhož se podává, nebo obsahuje-li nesprávné poučení o tom, že dovolání není přípustné, lze podat dovolání do čtyř měsíců od doručení (§ 240 odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

V projednávané věci byl stejnopis písemného vyhotovení rozhodnutí odvolacího soudu – obsahující správné poučení o tom, že dovolání (a ani odvolání) není přípustné (viz posléze uvedený výklad) – doručen žalovanému k rukám jeho tehdejší zástupkyně advokátky JUDr. Jany Betlamové dne 2. ledna 2012. Za této situace byl posledním dnem lhůty, v níž mohl dovolání učinit u soudu, popřípadě podat k přepravě orgánu, který má povinnost je doručit, pátek 2. března 2012. Žalovaný – nezastoupen advokátem – doručil osobně dne 30. dubna 2012, tj. po marném uplynutí lhůty stanovené v § 240 odst. 1 větě první o.s.ř., soudu prvního stupně podání, které lze podle jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) považovat za dovolání proti rozsudku odvolacího soudu.

Z vyloženého důvodu Nejvyšší soud bez jednání (§243a odst. 1 o.s.ř.) pozdě podané dovolání odmítl (§ 243b odst. 5 věta první, § 218a o.s.ř.); přitom vzhledem k ustanovení § 241b odst. 2 věty za středníkem o.s.ř. bylo nerozhodné, že v daném případě nebyla splněna podmínka povinného zastoupení dovolatele ve smyslu § 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.

Nad rámec uvedeného lze dodat, že i kdyby bylo dovolání podáno včas, muselo by být odmítnuto pro nepřípustnost (§ 243b odst. 5 věta první, § 218 písm. c/ o.s.ř.), neboť směřuje proti rozhodnutí, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 50.000,- Kč (nejde o obchodní věc), přičemž k příslušenství se při posouzení otázky přípustnosti dovolání nepřihlíží (§ 237 odst. 2 písm. a/ o.s.ř.).

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobci nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měl proti dovolateli právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 15. října 2013

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru