Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 2729/2019Usnesení NS ze dne 15.01.2020

HeslaVady podání
Dovolací důvody
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.2729.2019.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 2729/2019-256

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobkyně E. P., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Jaroslavem Novotným, advokátem se sídlem v Praze 5, na Doubkové 1249/4, proti žalované J. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Zuzanou Greco, advokátkou se sídlem v Praze 10, K Sokolovně 37/2, o zaplacení částky 76.684,20 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 8 C 203/2012, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. ledna 2019, č. j. 55 Co 404/2018-216, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 5.372 Kč k rukám JUDr. Zuzany Greco, advokátky se sídlem v Praze 10, K Sokolovně 37/2, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 10 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 20. 6. 2018, č. j. 8 C 203/2012-178, ve znění usnesení ze dne 17. 9. 2018, č. j. 8 C 203/2012-197, zamítl žalobu na zaplacení částky 76.684,20 Kč s příslušenstvím a rozhodl o povinnosti žalobkyně zaplatit žalované náhradu nákladů řízení.

Městský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 30. 1. 2019, č. j. 55 Co 404/2018-216, rozsudek soudu prvního stupně změnil jen tak, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 1.534,39 Kč s úrokem z prodlení tam specifikovaným, jinak jej potvrdil a rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Dovolání žalobkyně proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“).

Dovolatelka zpochybňuje právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Přípustnost dovolání odůvodňuje tím, že odvolací soud se při řešení otázky promlčení uplatněného nároku na zaplacení nedoplatku z vyúčtování úhrad za služby spojené s užíváním bytu odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu. Ve své argumentaci ohledně nesprávného právního posouzení však vychází z jiného skutkového stavu než odvolací soud, který své rozhodnutí založil na tom, že řádně bylo vyúčtování provedeno až doplněním žalobních tvrzení podáním došlým soudu prvního stupně dne 20. 8. 2013 (viz bod 5 a 8 jeho rozsudku), nikoliv již fakturami č. 114/10 a 005/12 doručenými žalované dne 17. 8. 2012, od nichž odvíjí svou argumentaci dovolatelka. Uplatněním způsobilého dovolacího důvodu dle § 241a odst. 1 o. s. ř. není zpochybnění právního posouzení věci, pokud vychází z jiného skutkového stavu, než ze kterého vycházel odvolací soud (k tomu srovnej např. usnesení ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Námitkou, že rozhodnutí odvolacího soudu je nepřezkoumatelné a že se odvolací soud nezabýval jejím nárokem na náhradu škody, uplatnila jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. K vadám řízení může dovolací soud přihlédnout jen, je-li dovolání přípustné (§ 237-238a o. s. ř.). Pro úplnost je možno dodat, že i když odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu je v otázce posouzení otázky promlčení poněkud kusé a ne zcela přesvědčivé (a nesplňuje tedy zcela požadavky kladené na něj ustanovením § 157 o. s. ř.), jeho nedostatky nebyly - podle obsahu dovolání - na újmu uplatnění práv dovolatelky (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 6. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2543/2011, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod číslem 100/2013, usnesení téhož soudu ze dne 10. 4. 2019, sp. zn. 31 Cdo 3042/2018, uveřejněné pod číslem 120/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatelky na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 15. 1. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru