Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 271/2020Usnesení NS ze dne 22.07.2020

HeslaDovolání
Vady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.271.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 271/2020-164

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl pověřenou členkou senátu Mgr. Lucií Jackwerthovou ve věci žalobkyně SMalyavski s. r. o., se sídlem v Praze 5, Hlubočepy, Silurská 1175/6A, IČO 27396096, zastoupené Mgr. Ing. Ondřejem Blahou, advokátem se sídlem v Praze, Sokolovská 47/73, proti žalovanému M. C., narozenému XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Petrem Harmachem, advokátem se sídlem v Praze, Jednořadá 1051/53, o zaplacení částky 81 864,58 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na zaplacení částky 370 700 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 9 C 185/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 1. října 2019, č. j. 47 Co 121/2019-129, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12 196,80 Kč k rukám Mgr. Ing. Ondřeje Blahy, advokáta se sídlem v Praze, Sokolovská 47/73, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Hradci Králové (odvolací soud) rozsudkem ze dne 1. 10. 2019, č. j. 47 Co 121/2019-129, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Trutnově ze dne 10. 4. 2019, č. j. 9 C 185/2018-87, kterým soud prvního stupně zamítl žalobu o zaplacení 81 864,59 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení i vzájemný návrh žalovaného na zaplacení 370 700 Kč, a rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastníků.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, které (podle jeho obsahu) směřuje do té části, v níž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně, pokud jím byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky 370 000 Kč s příslušenstvím.

Nejvyšší soud České republiky dovolání odmítl podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 30. 9. 2017, dále jen „o. s. ř.“, neboť v něm schází vylíčení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranil (§ 241b odst. 3 o. s. ř.).

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhá citace textu ustanovení § 237 o. s. ř. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2013, sen. zn. 29 NSČR 55/2013).

Tvrzení dovolatele, že v dovolání „uvedené právní otázky měly být posouzeny jinak“, významově neodpovídá smyslu § 237 o. s. ř. Kritérium, aby „dovolacím soudem (již dříve) vyřešená právní otázka byla (dovolacím soudem) posouzena jinak“, míří na situace, kdy Nejvyšší soud jako soud dovolací se má v řízení o dovolání odchýlit nikoli od právního názoru odvolacího soudu (jak se – vzhledem k použité formulaci – snad mylně domníval dovolatel), nýbrž od (svého) právního názoru (právně aplikační úvahy) již vyjádřeného v jeho (dřívějším) rozhodnutí. Z dovolání tak musí být zřejmé, od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013). Tomuto požadavku dovolatel nedostál. Pouhý nesouhlas s právním posouzením otázky aplikace korektivu dobrých mravů (§ 2 odst. 3 a § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“) či moderace pokuty za nedoručení vyúčtování (§ 13 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, § 2051 o. z.) provedeným odvolacím soudem není způsobilým vymezením přípustnosti dovolání.

Nesouhlasí-li dovolatel s hodnocením provedených důkazů, uplatňuje jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Samotné hodnocení důkazů, opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze dovoláním úspěšně napadnout (viz např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod číslem 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96).

Dovolání proti výroku o náhradě nákladů řízení není přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 7. 2020

Mgr. Lucie Jackwerthová

pověřená členka senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru