Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 2479/2017Usnesení NS ze dne 19.10.2017

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.2479.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017

§ 3 odst. 1 obč. zák. ve znění do 31.12.2013

§ 265 obch. zák. ve znění do 31.12.2013

§ 3030 o. z.

§ 243c odst. 1 o. ...

více

přidejte vlastní popisek

26 Cdo 2479/2017-151

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně Air Travel Building a.s., se sídlem v Praze 6 – Ruzyni, Pilotů 965/88, IČO 24796751, zastoupené Mgr. Hanou Ižovskou, advokátkou se sídlem v Rudné, Oblouková 1302/3, proti žalované A. C. E. Media Ventures, Inc., se sídlem ve Spojených státech amerických, Colorado, Denver, 1873 South Bellaire Street, Suite 1000, zastoupené Mgr. Lukášem Matuškou, advokátem se sídlem v Třebíči, Gen. Sochora 952/21, o 118.580 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 6 C 380/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2017, č. j. 19 Co 406/2016-112, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 11. 1. 2017, č. j. 19 Co 406/2016-112, kterým potvrdil výroky rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 15. 9. 2016, č. j. 6 C 380/2015-76, jimiž uložil žalované zaplatit žalobkyni částku 118.580 Kč s tam specifikovaným úrokem z prodlení a náklady řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Dovolání není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, přípustné, neboť otázku, zda výkon práva žalobkyně není v rozporu s dobrými mravy (případně se zásadami poctivého obchodního styku), posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu.

Odvolací soud se otázkou dobrých mravů zabýval (závěry soudu prvního stupně považoval za správné a ztotožnil se s nimi), přihlédl ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatelky, tak i na straně žalobkyně, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.

Ustanovení § 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obč. zák.“) i § 265 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „obch. zák.“), patří k právním normám s relativně neurčitou (abstraktní) hypotézou, které přenechávají soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě sám vymezil hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Posouzení otázky dobrých mravů (stejně jako rozpornosti výkonu práva se zásadami poctivého obchodního styku) z povahy věci náleží převážnou měrou soudům nižších instancí, neboť ty jsou – s ohledem na zásadu ústnosti a přímosti soudního řízení – s účastníky v bezprostředním kontaktu. Dovolací soud by mohl tuto právní otázku učinit předmětem svého přezkumu jen v případě zjevné nepřiměřenosti úvah soudů v nalézacím řízení (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 26 Cdo 652/2013, uveřejněný pod číslem 7/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2004, sp. zn. 28 Cdo 1094/2004).

Dovolání nemůže být přípustné ani pro výklad § 3030 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), Nejvyšší soud již ve svých rozhodnutích (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněný pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek téhož soudu ze dne 3. 2. 2016, sen. zn. 29 ICdo 42/2015, uveřejněný pod číslem 33/2017 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek) formuloval a odůvodnil závěr, že přechodné ustanovení § 3030 o. z. nelze vykládat tak, že by způsobovalo pravou zpětnou účinnost ustanovení § 1 až 14 o. z. na dříve (do 31. 12. 2013) vzniklé právní vztahy (poměry).

Námitkami, jimiž zpochybňuje správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování (právní posouzení věci učiněné odvolacím soudem zpochybňuje zejména prostřednictvím skutkových námitek), stejně jako námitkami, že se odvolací soud nevypořádal se všemi odvolacími námitkami a že napadané rozhodnutí není řádně a přesvědčivě odůvodněno, uplatnila dovolatelka jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv významný nesoulad a rozhodnutí odvolacího soudu je odůvodněno v souladu s § 157 odst. 2 o. s. ř.

Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části neobsahuje žádné odůvodnění, ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.).

Protože dovolání není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, Nejvyšší soud ho podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. října 2017

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru