Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 2430/2020Usnesení NS ze dne 03.03.2021

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2021:26.CDO.2430.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 241a odst. 1 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 2430/2020-196

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobce Společenství XY, se sídlem XY, IČO XY, zastoupeného Mgr. Ivem Šilhou, advokátem, se sídlem v Praze 1, Salvátorská 931/8, proti žalovaným 1) D. K., narozené XY, a 2) P. P., narozenému, oběma bytem XY, zastoupeným Mgr. Ilonou Nohelovou, advokátkou, se sídlem v Praze 4, Na Květnici 1113/8, o 135.841,10 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Mostě pod sp. zn. 13 C 246/2017, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. února 2020, č. j. 12 Co 132/2019-135, ve znění usnesení ze dne 27. dubna 2020, č. j. 12 Co 132/2019-145, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobci náklady dovolacího řízení ve výši 8.276 Kč k rukám Mgr. Iva Šilhy, advokáta se sídlem v Praze 1, Salvátorská 931/8, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem (odvolací soud) rozsudkem ze dne 12. 2. 2020, č. j. 12 Co 132/2019-135, ve znění usnesení ze dne 27. 4. 2020, č. j. 12 Co 132/2019-145, potvrdil výrok rozsudku Okresního soudu v Mostě (soud prvního stupně) ze dne 12. 3. 2019, č. j. 13 C 246/2017-93, kterým uložil žalovaným zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 135.841,10 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od 5. 9. 2017 do zaplacení, změnil výrok o nákladech řízení (jejich výši); současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání žalovaných Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), odmítl. Dovolání není podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť dovolateli zpochybněné otázky (zda nárok žalobce uplatněný žalobou je nárokem vyplývajícím ze zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty, ve znění pozdějších předpisů, dále též jen „zákon č. 67/2013 Sb.“, a zda nárok žalobce není v rozporu s dobrými mravy) posoudil odvolací soud v souladu s rozhodovací praxí dovolacího soudu - odkázat lze zejména na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 2058/2018 (podanou ústavní stížnost odmítl Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2020, IV. ÚS 1102/19), vydaným v obdobné věci týchž účastníků (jednalo se o zaplacení dodávky tepla a teplé vody za předcházející období let 2013 až 2015). Od závěrů v něm uvedených není důvod se odchýlit ani v této projednávané věci.

V řízení bylo zjištěno, že žalovaní v roce 2013 bez souhlasu všech vlastníků a bez stavebního povolení odpojili svou bytovou jednotku od otopné soustavy, odstraněním radiátorů včetně indikátorů spotřeby znemožnili provést odečet spotřebovaného tepla podle měřidel. Náhradní způsob rozúčtování nákladů na vytápění a na teplou vodu v takovém případě upravuje § 6 odst. 3 poslední věta a odst. 4 poslední věta zákona č. 67/2013 Sb. (spolu s vyhláškou č. 269/2015 Sb., o rozúčtování nákladů na vytápění a společnou přípravu teplé vody pro dům). Odvolací soud (stejně jako soud prvního stupně) tedy správně posoudil nárok žalobce podle zákona č. 67/2013 Sb. a vyhlášky č. 269/2015 Sb. S ohledem na úpravu náhradního způsobu rozúčtování v zákoně č. 67/2013 Sb. a vyhlášce č. 269/2015 Sb. není pro právní posouzení významné, zda žalovaní skutečně odebírali teplo a teplou vodu.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), upravuje problematiku dobrých mravů v § 2 odst. 3, v § 8 pak vylučuje právní ochranu při zjevném zneužití práva. Podle ustálené soudní praxe (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 11. 2018, sp. zn. 26 Cdo 559/2018 a judikatura v něm uvedená) není právní posouzení věci odvolacím soudem nesprávné, jestliže tento soud neposoudil uplatněný nárok z hlediska dobrých mravů za situace, kdy účastník netvrdil tomu odpovídající skutečnosti a tyto skutečnosti ani jinak nevyšly v řízení najevo. Dovolatelé v nalézacím řízení netvrdili žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly posouzení, zda uplatněný nárok je či není v rozporu s dobrými mravy, případně zda se jedná o zneužití práva, nepřípustně je tvrdí až v dovolání (§ 241a odst. 6 o. s. ř.). Protože takové skutečnosti nevyšly v nalézacím řízení najevo ani jinak, nelze odvolacímu soudu (soudu prvního stupně) absenci tohoto posouzení úspěšně vytknout.

Pokud dovolatelé namítají, že odvolací soud nerespektoval jejich právo na ochranu vlastnického práva, přehlížejí, že právo jednotlivého vlastníka bytové jednotky je (zcela logicky) omezeno právy ostatních vlastníků bytových jednotek (jako spoluvlastníků bytového domu) – k tomu opět srovnej výše uvedené usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 26 Cdo 2058/2018 (a rozhodnutí v něm uvedená) a Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1102/19.

Dovolatelé zpochybňují právní posouzení učiněné odvolacím soudem také prostřednictvím skutkových námitek a nesouhlasí ani s hodnocením provedeného dokazování. Přehlíží však, že tím uplatňují dovolací důvod, který nemají k dispozici (srovnej ustanovení § 241a odst. 1 o. s. ř.). Samotné hodnocení důkazů opírající se o zásadu volného hodnocení důkazů zakotvenou v ustanovení § 132 o. s. ř. nelze dovoláním úspěšně napadnout (viz např. odůvodnění usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2011, sen. zn. 29 NSČR 29/2009, uveřejněné pod č. 108/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, včetně tam obsaženého odkazu na nález Ústavního soudu ze dne 6. 1. 1997, sp. zn. IV. ÚS 191/96). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci a své závěry pečlivě odůvodnily.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 3. 3. 2021

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru