Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 2378/99Usnesení NS ze dne 18.12.2000

HeslaDovolání
KategorieA
Publikováno17/2002 Sb. rozh. civ.
EcliECLI:CZ:NS:2000:26.CDO.2378.99.1
Dotčené předpisy

§ 57 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 204 odst. 1 předpisu č. 99/1963 Sb.

§ 218 odst. 1 písm. a) předpisu č. 99/1963 Sb.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 2378/99

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobkyně M. č. P., proti žalovaným 1/ Š. R. a 2/ J. R., o vyklizení bytu a o vzájemné žalobě na určení přechodu práva nájmu k bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 20 C 88/95, o dovolání žalovaných proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. září 1998, č. j. 51 Co 99/98 - 97, takto:

I. Dovolání žalovaných se odmítá.

II. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.150,- k rukám advokátky do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 rozsudkem ze dne 11. 6. 1997, č. j. 20 C 88/95 - 74, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovaní byli povinni vyklidit „byt č. 14 sestávající z 1 + 1 s příslušenstvím II. kategorie, ve 2. patře domu čp. 903 v P.\" (dále jen „předmětný byt\" nebo „byt\"), a vyklizený jej odevzdat žalobkyni do 15 dnů od právní moci rozsudku. Zároveň vyhověl vzájemné žalobě podané žalovanými na určení, že jsou nájemci předmětného bytu a zavázal žalobkyni nahradit žalovaným náklady řízení.

K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25. 9. 1999, č. j. 51 Co 99/98 - 97, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalované zavázal vyklidit předmětný byt a vyklizený jej odevzdat žalobkyni do tří měsíců od právní moci rozsudku, a zamítl vzájemný návrh na určení žalovaných jako nájemců předmětného bytu. Odvolací soud též rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů.

Proti rozsudku odvolacího soudu podali žalovaní (označující se za „žalobce\") dovolání, jímž jej napadli v celém rozsahu a domáhali se jeho zrušení a vrácení věci městskému soudu k dalšímu řízení. Přípustnost dovolání opřeli o ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř. a dovolací důvody formálně podřadili ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o. s. ř. (uvedli že, „odvolací soud při svém rozhodování nerespektoval skutková zjištění učiněná soudem I. stupně, nesprávně hodnotil provedené důkazy, nesprávně posoudil věc po právní stránce\" a jeho rozhodnutí „nemá oporu v provedeném dokazování\"; tato tvrzení blíže odůvodnili). Namítali, že závěr odvolacího soud o tom, že nesplnili podmínky pro přechod nájmu bytu po zemřelé předchozí nájemkyni (A. S.), neboť s ní nevedli společnou domácnost a neměli v úmyslu trvale s ní ve společné domácnosti žít, je nesprávný. Zdůraznili rovněž, že odvolací soud neaplikoval na danou věc ustanovení § 706 obč. zák. ve znění před jeho novelou provedenou s účinností od 1. 1. 1995 zákonem č. 267/1994 Sb., když podle názorů dovolatelů povinnost prokázat, že nebyla splněna podmínka vedení společné domácnosti a další podmínky uvedené v tomto ustanovení, byla na straně žalobkyně a nikoli na straně žalovaných.

Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno osobami k tomu oprávněnými (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), a má obsahové a formální znaky uvedené v § 241 odst. 2 o. s. ř. Toto dovolání je přípustné podle § 238 odst. 1 písm. a/ o. s. ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé, co do dovolacího důvodu odkazuje na ustanovení § 241 odst. 3 písm. c/ a d/ o. s. ř. Nejvyšší soud se ale nemohl zabývat důvodností dovolacích argumentů přednesených žalovanými, neboť shledal, že jejich dovolání bylo podáno opožděně.

Podle § 240 odst. 1 o. s. ř. účastník může podat dovolání do jednoho měsíce od právní moci rozhodnutí odvolacího soudu u soudu, který rozhodoval v prvním stupni. Bylo-li odvolacím soudem vydáno opravné usnesení, běží tato lhůta od doručení opravného usnesení. Podle § 240 odst. 2 o. s. ř. zmeškání lhůty uvedené v odstavci 1 nelze prominout. Lhůta je však zachována, bude-li dovolání podáno ve lhůtě u odvolacího nebo dovolacího soudu.

Podle § 57 odst. 1 o. s. ř. do běhu lhůty se nezapočítává den, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty; to neplatí, jde-li o lhůtu určenou podle hodin. Podle § 57 odst. 2 věty první a druhé o. s. ř. lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let se končí uplynutím toho dne, který se svým označením shoduje se dnem, kdy došlo ke skutečnosti určující počátek lhůty, a není-li ho v měsíci, posledním dnem měsíce. Připadne-li konec lhůty na sobotu, neděli nebo svátek, je posledním dnem lhůty nejblíže následující pracovní den. Podle § 57 odst. 3 o. s. ř. lhůta je zachována, je-li posledního dne lhůty učiněn úkon u soudu nebo podání odevzdána orgánu, který má povinnost je doručit.

Z obsahu spisu se podává, že rozsudek odvolacího soudu, proti němuž dovolání směřuje, byl doručen právní zástupkyni žalovaných JUDr. V. K. i právní zástupkyni žalobkyně JUDr. N. T. dne 21. 12. 1998; uvedeného dne tak nabyl právní moci (§ 159 odst. 1 o. s. ř.). Ode dne právní moci počala plynout jednoměsíční dovolací lhůta (§ 240 odst. 1 o. s. ř.), jejíž poslední den připadl na 21. 1. 1999 (čtvrtek). Dovolání bylo podáno telefaxem prostřednictví právní zástupkyně žalovaných. Z údajů v záhlaví telefaxového podání vyplývá, že bylo odesláno dne 22. 1. 1999 (tedy v den následující po uplynutí zákonné dovolací lhůty). Stejného dne (22. 1. 1999) byl u Obvodního soudu pro Prahu 4 osobně podán i originál faxového podání.

Dovolatelé ovšem namítali, že dovolání bylo včasné, neboť bylo odesláno ještě dne 21. 1. 1999 těsně před půlnocí; protože však na telefaxu odesílatele byl nastaven nesprávný (letní) čas, údaj o datu odeslání (22. 1. 1999) v záhlaví dovolání je rovněž nesprávný.

K prokázání opodstatněnosti tohoto tvrzení dovolatelů provedl dovolací soud v postupu podle § 243a odst. 2 o. s. ř. šetření prostřednictvím soudu prvního stupně. Z listin, které byly v rámci tohoto šetření čteny u dvou soudních roků, a ze svědeckých výpovědí J. S. a JUDr. V. K. vyplynulo, že k tvrzenému chybnému nastavení času na telefaxu odesílatele skutečně mohlo dojít. I přes tuto skutečnost je ovšem třeba konstatovat, že zákonná lhůta, v jejímž průběhu lze podat dovolání, nebyla v souzené věci zachována.

Z obsahu telefaxového podání, nacházejícího se na č.l. 100 - 102 spisu (dovolání žalovaných), se podává, že v záhlaví prvních dvou listů bylo přístrojem odesílatele vyznačeno datum a čas odeslání „22-Jan 01:00\"; v záhlaví třetí (poslední) strany dovolání, obsahující mj. i dovolací návrh, pak přístroj odesílatele vyznačil datum a čas odeslání „22-Jan 01:01\". Bylo-li časové nastavení telefaxového přístroje skutečně chybné, jak dovolatelé tvrdili a dokazovali, došlo ve skutečnosti k odeslání prvních dvou stran jejich dovolání telefaxem na (telefaxovou) adresu odvolacího soudu dne 21. 1. 1999 ve 24.00 hodiny, třetí a poslední strana dovolání byla takto odeslána dne 22. 1. 1999 v 00.01 hodin (jinými slovy jednu minutu po půlnoci). Tomu odpovídá výpis telefaxových podání přijatých Městským soudem v Praze (tzv. activity report) na č. l. 121, z něhož se podává, že předmětné dovolání došlo Městskému soudu v Praze dne 22. 1. 1999 v 00:03 hodin (tři minuty po půlnoci). V případě podání, učiněného nikoli prostřednictvím pošty telefaxem, se neuplatní pravidlo obsažené v ustanovení § 57 odst. 3 o. s. ř., podle kterého je lhůta zachována, je-li posledního dne lhůty podání odevzdáno orgánu, který má povinnost je doručit. Orgánem, který má povinnost doručit podání, se podle ustálené judikatury rozumí zejména pošta (popř. správa věznice pro osoby ve výkonu trestu nebo ve vazbě apod). Provozovatel telefaxového spojení (nejde-li zároveň o poštovní úřad) však není orgánem, který má povinnost podání doručit ve smyslu § 57 odst. 3 o. s. ř. Učiní-li účastník řízení podání soudu (v tomto případě dovolání) telefaxem (což v souladu s ustanovení § 42 odst. 3 o. s. ř. bezpochyby učinit může) nese procesní odpovědnost za to, že při zvolené formě komunikace takové podání jako celek dojde soudu včas, tedy před uplynutím zákonné lhůty. Okamžik, kdy bylo takové podání vloženo do telefaxového přístroje, popř. okamžik, kdy bylo zahájeno jeho odesílání na telefaxovou adresu soudu, není z hlediska posouzení včasnosti opravného prostředku (zachování zákonné lhůty pro jeho podání) právně relevantní.

I když tedy dovolatelé předložili o nesprávném nastavení časových údajů na telefaxu, jehož prostřednictvím bylo dovolání soudu odesláno, důkazy, z nichž lze dovodit hodinový posun nazpátek oproti časovým údajům uvedeným v záhlaví telefaxového podání na čl. 100 - 102, nemění to nic na zjištění, že poslední část jejich dovolání (zahrnující podstatnou náležitost - dovolací návrh) byla odeslána odvolacímu soudu až dne 22. 1. 1999, tedy po uplynutí jednoměsíční dovolací lhůty (jejímž posledním dnem byl čtvrtek 21. 1. 1999), a že dovolání učiněné telefaxem bylo jako celek Městskému soudu v Praze doručeno až dne 22. 1. 1999, tedy opožděně.

Toto opožděné dovolání žalovaných muselo být proto podle § 243b odst. 4, § 218 odst. 1 písm. c/ o. s. ř. odmítnuto.

Výrok o nákladech řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 146 odst. 2 věta prvá (per analogiam) o. s. ř. Dovolatelé nesou procesní zavinění na tom, že jejich dovolání bylo odmítnuto a jsou proto povinni nahradit žalobkyni náklady dovolacího řízení, tedy částky vynaložené na odměnu za právní služby poskytnuté její advokátkou. Jde o odměnu za dva úkony právní služby, spočívající v účasti u dvou soudních roků před Obvodním soudem pro Prahu 4, po 500,- Kč (§ 7, § 9 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. g/, odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění vyhlášky č. 235/1997 Sb.), a o paušální náhradu hotových výloh advokátky 2 x 75,- Kč (§ 13 odst. 3 cit. vyhlášky).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný navrhnout soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 18. prosince 2000

JUDr. Hana Müllerová, v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru