Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 2349/2020Usnesení NS ze dne 21.10.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.2349.2020.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 2349/2020-272

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce Stavebního bytového družstva Těšíňan, se sídlem v Českém Těšíně, nábřeží Míru 1883/22b, IČO 00398675, zastoupeného Mgr. Tomaszem Pustówkou, advokátem se sídlem v Českém Těšíně, Jablunkovská 2014/40a, proti žalovaným 1. E. F., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Alicjí Brannou, advokátkou se sídlem v Českém Těšíně, Moskevská 4/12, a 2. K. F., narozené XY, bytem XY, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 28 C 78/2016, o dovolání 1. žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. listopadu 2017, č. j. 11 Co 295/2017-190, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) rozsudkem ze dne 2. 11. 2017, č. j. 11 Co 295/2017-190, potvrdil rozsudek Okresního soudu v Karviné (soud prvního stupně) ze dne 7. 3. 2017, č. j. 28 C 78/2016-133, jímž uložil žalovaným povinnost vyklidit tam specifikovaný byt a předat jej žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání 1. žalovaného proti rozsudku odvolacího soudu odmítl Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Vymezení, v čem dovolatel spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, se však v textu dovolání nenachází a nelze je zjistit ani z celého jeho obsahu.

Protože dovolání trpí vadami (§ 241a odst. 2 o. s. ř.), jež nebyly ve lhůtě odstraněny a pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, Nejvyšší soud podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první (ve spojení s § 243f odst. 3) o. s. ř. dovolání odmítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. 10. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru