Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 2328/2011Usnesení NS ze dne 16.11.2011

HeslaNeplatnost právního úkonu
Přípustnost dovolání
Výpověď z nájmu bytu
Žaloba určovací
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2011:26.CDO.2328.2011.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění od 01.07.2009

§ 229 odst. 3 o. s. ř. ve znění od 01.07.2009

Podána ústavní stížnost

I. ÚS 478/12
soudce zpravodaj JUDr. Vojen Güttler


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 2328/2011

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., ve věci žalobce Mgr. P. R., zastoupeného JUDr. Janem Křečkem, advokátem se sídlem v Praze 2, náměstí Míru 15/341, proti žalované městské části Praha 1, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 18, zastoupené JUDr. Jiřím Linkem, advokátem se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41/39, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 20 C 171/2007, o dovolání žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 11. ledna 2011, č. j. 35 Co 482/2010-54, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.160,- Kč k rukám JUDr. Jiřího Linkeho, advokáta se sídlem v Praze 1, Vodičkova 41/39, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 26. února 2010, č. j. 20 C 171/2007-39, zamítl žalobu na určení, že je neplatná výpověď žalované z nájmu žalobce k „bytu č. 16, nacházejícímu se v ulici O. 928/20 v P. 1, podlaží domu páté“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“), zastavil řízení o vzájemném návrhu žalované, aby žalobci byla uložena povinnost vyklidit a předat jí předmětný byt do patnácti dnů od právní moci rozsudku a rozhodl, že o nákladech řízení „bude vydáno samostatné usnesení“.

K odvolání žalobce Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 11. ledna 2011, č. j. 35 Co 482/2010-54, potvrdil citovaný rozsudek soudu prvního stupně v napadeném zamítavém výroku o věci samé (dále jen „potvrzující výrok“) a zrušil jej v nákladovém výroku a v tomto rozsahu věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Pro úplnost zbývá dodat, že soud prvního stupně usnesením ze dne 29. dubna 2011, č. j. 20 C 171/2007-65, rozhodl o nákladech řízení účastníků.

Proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu podal žalobce dovolání.

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 7/2009 Sb. – dále jen „o.s.ř.“ (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené v napadeném zamítavém výroku o věci samé rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.

Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř. K vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3 o.s.ř. dovolací soud přihlíží (z úřední povinnosti) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o.s.ř.); samy o sobě však takovéto vady, i kdyby byly dány, přípustnost dovolání (podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř.) nezakládají. Uvedené vady jsou právně významné pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost (§ 229 a násl. o.s.ř.).

V projednávané věci – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) a k povaze uplatněných dovolacích námitek – dovolatel zpochybnil postup soudu prvního stupně (jakož i soudu odvolacího), který žalobu projednal a o ní rozhodl v jeho nepřítomnosti (tj. postup soudu podle § 101 odst. 3 o.s.ř.). Jeho dovolací námitky jsou proto z obsahového hlediska podřaditelné pod tzv. zmatečnostní vadu ve smyslu § 229 odst. 3 o.s.ř. (nejde o dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř., jak se dovolatel mylně domníval), neboť uvedeným postupem (šlo-li by o postup nesprávný) mu mohla být odňata možnost jednat před soudem. Dovolatel však přehlédl, že v případě nepřípustného dovolání je tato vada právně významná pouze z hlediska žaloby pro zmatečnost (viz výklad shora).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o. s. ř., a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o. s. ř. jako nepřípustné odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 146 odst. 3 o.s.ř. a zavázal dovolatele, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokáta. Tyto náklady sestávají z odměny advokáta v částce 1.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 7 písm. d/ ve spojení s § 10 odst. 3, § 14 odst. 1, § 15 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (§ 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a z částky 360,- Kč představující 20 % DPH (§ 137 odst. 3 o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.

V Brně dne 16. listopadu 2011

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru