Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 2280/2019Usnesení NS ze dne 19.02.2020

HeslaŘízení u odvolacího soudu
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.2280.2019.1
Dotčené předpisy

§ 205a odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 2280/2019-301

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně obce Lichnov, se sídlem Lichnov 42, IČO 296163, zastoupené JUDr. Dagmar Žilkovou, advokátkou se sídlem v Bruntále, nám. J. Žižky 39/2, proti žalovanému J. M., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Vilémem Urbišem, advokátem se sídlem v Bruntále, Dr. E. Beneše 1497/21, o zaplacení částky 129.066,50 Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Bruntále pod sp. zn. 15 C 23/2011, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 2. srpna 2012, č. j. 15 Co 62/2012-232, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 7.986 Kč k rukám JUDr. Dagmar Žilkové, advokátky se sídlem v Bruntále, nám. J. Žižky 39/2, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Ostravě (odvolací soud) ze dne 2. 8. 2012, č. j. 15 Co 62/2012-232, v rozsahu, kterým potvrdil výrok rozsudku Okresního soudu v Bruntále (soud prvního stupně) ze dne 24. 6. 2011, č. j. 15 C 23/2011-179, jímž uložil žalovanému zaplatit žalobkyni částku 129.066,50 Kč s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení a náklady řízení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku, a současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Odvolací soud vyšel z toho, že žalovaný jako nájemce a žalobkyně jako pronajímatel uzavřeli dne 29. 9. 1997 ve znění pozdějších dodatků platnou smlouvu o nájmu nebytových prostor, na základě které vznikla žalovanému povinnost hradit nájemné a úhradu za služby spojené s nájmem včetně telefonních poplatků, jíž nesplnil. Namítal-li žalovaný teprve v odvolacím řízení absolutní neplatnost nájemní smlouvy s odůvodněním, že obec nesplnila povinnost zveřejnit záměr pronajmout nebytové prostory dle ustanovení § 36a odst. 4 zákona č. 367/1990 Sb., o obcích (obecní zřízení), že nebylo správním rozhodnutím prokázáno, že nebytové prostory byly dle § 3 odst. 2 zákona č. 116/1190 Sb., o nájmu a podnájmu nebytových prostor, ve znění ke dni 29. 9. 1997, stavebně určeny k účelu nájmu a že nebyl ve správním řízení vydán souhlas národního výboru k uzavření smlouvy, uplatnil tak dle názoru odvolacího soudu skutková tvrzení, která jsou v systému neúplné apelace nepřípustná. Dodal, že soud sice přihlíží k absolutní neplatnosti z úřední povinnosti, avšak z vlastní iniciativy nemůže vnášet do řízení skutečnosti, pro které není podklad v obsahu spisu a ve výsledcích dosavadního dokazování.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vydáno přede dnem nabytí účinnosti (1. 1. 2013) zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7. přechodných ustanovení tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „o. s. ř.”).

Dovolání proti potvrzujícímu výroku rozsudku odvolacího soudu ve věci samé není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř., neboť rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci, a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a § 241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.

Dovolatel uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř., vytýkal-li odvolacímu soudu nepředvídatelnost jeho rozhodnutí a porušení poučovací povinnosti podle § 118a o. s. ř.

Přípustnost dovolání nezakládají ani námitky dovolatele podřaditelné pod způsobilý dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř. Vycházel-li odvolací soud při posouzení platnosti nájemní smlouvy ve znění pozdějších dodatků ze skutkového stavu zjištěného před soudem prvního stupně a nepřipustil-li v režimu neúplné apelace nová skutková tvrzení o důvodech její absolutní neplatnosti uplatněná až v odvolacím řízení, neodchýlil se od ustálené judikatury (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 4841/2007, uveřejněný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 71/2009, dále jen „R 71/2009“, nebo jeho usnesení ze dne 29. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 4043/2011).

V souladu s judikaturou dovolacího soudu je rovněž závěr odvolacího soudu, že soud k absolutní neplatnosti úkonu sice přihlíží z úřední povinnosti, činí tak však jen tehdy, jestliže se o důvodu neplatnosti procesně korektním způsobem dozví. Není-li konkrétní důvod absolutní neplatnosti v řízení tvrzen a ani jinak nevyjde najevo, není důvod pro to, aby soud po takové okolnosti z vlastní iniciativy pátral a nahrazoval tak ve sporném řízení zákonem předpokládanou aktivitu účastníků. O stejnou situaci jde i v případě, že by měla potřeba provedení nenavrženého důkazu vyplynout z tvrzení, které účastník uplatňuje v odvolacím řízení v rozporu s ustanovením § 205a odst. 1 o. s. ř. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 5. 2007, sp. zn. 29 Odo 784/2005, uveřejněný pod číslem 25/2008 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo již citovaný rozsudek R 71/2009).

Pro úplnost lze dodat, že i v případě závěru o neplatnosti nájemní smlouvy, za situace, kdy bylo prokázáno, že žalovaný nebytový prostor prokazatelně užíval a služby s jeho provozem spojené spotřeboval, přicházelo by v úvahu posouzení uplatněného nároku jako bezdůvodného obohacení.

Dovolání tedy není přípustné ani podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovaného, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které žalobkyni vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Při stanovení výše nákladů dovolacího řízení postupoval dovolací soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 17. 4. 2013, sp. zn. Pl. ÚS 25/12, který byl publikován ve Sbírce zákonů pod č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010, uveřejněného pod č. 73/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Náhrada nákladů řízení sestává z odměny ve výši 6.300 Kč stanovené podle § 6 odst. 1, § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. k) AT, dále z paušální náhrady hotových výdajů ve výši 300,- Kč podle § 13 odst. 3 AT a částky 1.386 Kč představující 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.). Přiznanou náhradu nákladů dovolacího řízení v celkové výši 7.986 Kč je žalovaný povinen zaplatit k rukám advokátky, která žalobkyni v tomto řízení zastupovala (§ 149 odst. 1 o. s. ř.), do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 19. 2. 2020

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru