Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 2261/2017Usnesení NS ze dne 24.10.2017

HeslaŘízení před soudem
Vady řízení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.2261.2017.1
Dotčené předpisy

§ 157 o. s. ř.

§ 132 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 2261/2017-258

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobce České republiky - Státního pozemkového úřadu, se sídlem v Praze 3, Husinecká 1024/11a, IČO 01312774, za nějž jedná Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, se sídlem v Praze 2, Rašínovo nábřeží 390/42, IČO 69797111, proti žalovanému městu Znojmo, se sídlem ve Znojmu, Obroková 1/12, IČO 00293881, zastoupenému Mgr. Romanem Klimusem, advokátem se sídlem v Brně, Heršpická 813/5, za účasti vedlejšího účastníka na straně žalobce Rytířského řádu Křižovníků s červenou hvězdou, se sídlem v Praze 1, Platnéřská 191/4, IČO 00408026, o určení vlastnictví a správy k pozemkům, vedené u Okresního soudu ve Znojmě pod sp. zn. 11 C 89/2012, o dovolání žalovaného proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 18. ledna 2017, č. j. 21 Co 256/2016-226, takto:

Dovolání se odmítá.

Stručné odůvodnění(§ 243f odst. 3 o. s. ř.) :

Krajský soud v Brně jako soud odvolací usnesením ze dne 18. 1. 2017, č. j. 21 Co 256/2016-226, zrušil rozsudek Okresního soudu ve Znojmě (soud prvního stupně) ze dne 11. 7. 2016, č. j. 11 C 89/2012-189, kterým byly zamítnuty návrhy na určení, že vlastníkem tam specifikovaných pozemků je Česká republika (výrok I.), a na určení, že správa předmětných pozemků náleží žalobci (výrok II.), a bylo rozhodnuto o nákladech řízení (výrok III. a IV.); zároveň věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, neboť soud prvního stupně nerespektoval zásady uvedené v ustanoveních § 157 a § 132 o. s. ř., jestliže se nezabýval všemi předpoklady vydržení pozemků ani podmínkami pro přechod vlastnictví podle zákona č. 172/1991 Sb., o přechodu některých věcí z majetku České republiky do vlastnictví obcí (zejména není zjistitelné, jaká konkrétní tvrzení či provedené důkazy odůvodňují závěr, že žalovaný s předmětnými pozemky fakticky hospodařil v rozhodném období, resp. nakládal jako s vlastními). Dále uvedl, že poukaz soudu prvního stupně na ustanovení § 3030 ve spojení s § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), v rámci posouzení vzniku vlastnického práva je nepřípadný, když toto ustanovení nelze vykládat tak, že by způsobovalo pravou zpětnou účinnost § 1 až § 14 o. z. na dříve vzniklé právní vztahy.

Nejvyšší soud České republiky dovolání žalovaného proti usnesení odvolacího soudu odmítl podle § 243c odst. 1 věty první zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (srov. čl. II, bod 2. zákona č. 293/2013 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dále jen „o. s. ř.“), neboť jeho závěry jsou v souladu s ustálenou judikaturou dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit.

Předně je třeba uvést, že rozhodnutí odvolacího soudu je založeno na závěru, že rozhodnutí soudu prvního stupně je nepřezkoumatelné, který odpovídá ustálené judikatuře (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2000, sp. zn. 20 Cdo 1045/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura pod číslem 14/2001) a který dovoláním ani nebyl zpochybněn.

Rovněž dovoláním nastolenou otázku aplikace § 3030 ve spojení s § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) vyřešil odvolací soud v souladu s judikaturou dovolacího soudu, podle níž přechodné ustanovení § 3030 o. z. nelze vykládat tak, že by způsobovalo (umožňovalo) pravou zpětnou účinnost na dříve (do 31. 12. 2013) vzniklé právní vztahy (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 6. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3612/2014, uveřejněný pod číslem 4/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Z uvedeného vyplývá, že dovolání není přípustné.

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech (dovolacího) řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. 7. 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. října 2017

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru