Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 226/2001Usnesení NS ze dne 27.06.2001

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.226.2001.1

přidejte vlastní popisek

26 Cdo 226/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce - Zemědělské družstvo P., proti žalovanému B. K., o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp.zn. 4 C 18/99, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 11. září 2000 č.j. 20 Co 186/99 - 32, takto:

I. Dovolání žalovaného se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Chrudimi rozsudkem ze dne 31. března 1999 č.j. 4 C 18/99 - 22 uložil žalovanému vyklidit a vyklizený odevzdat žalobci byt o velikosti 1 + 2 s příslušenstvím v prvém poschodí domu čp. 1 v P. do 15 dnů od právní moci rozsudku. Rozhodl též o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a o náhradě státem placených nákladů tohoto řízení.

K odvolání žalovaného Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 11. září 2000 č.j. 20 Co 186/99 - 32 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Rozhodl též o náhradě nákladů odvolacího řízení. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 10. října 2000.

Proti uvedenému rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové podal žalovaný dovolání, svěřené k doručení poštou dne 8. listopadu 2000. Dovolatel rekapituluje důvody rozhodnutí soudů obou stupňů. Odvolacímu soudu pak zejména vytýká, že jestliže potvrdil rozsudek soudu prvního stupně výlučně proto, že žalovaný neunesl důkazní břemeno, tedy musil nejprve provést důkazy navržené žalovaným. Pokud výslechy svědků nebyly provedeny, není možno tvrdit, že žalovaný neunesl důkazní břemeno týkající se existence společné domácnosti s matkou v den jejího úmrtí. Podle dovolatele tak jde o rozhodnutí po právní stránce zásadního významu, kdy přípustnost dovolání má být založena podle ustanovení § 239 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen \"o.s.ř.\").

Žalobce se k podanému dovolání nevyjádřil.

S přihlédnutím k části dvanácté, hlavě první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým byl novelizován mimo jiné též občanský soudní řád, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) věc projednal a rozhodl podle dosavadních právních předpisů (tento procesní předpis je proto aplikován ve znění účinném do 31. prosince 2000) a dospěl k závěru, že toto dovolání není přípustné.

Nejde-li o případ vad řízení uvedených v ustanovení § 237 o.s.ř., je třeba tehdy, je-li dovoláním napaden rozsudek odvolacího soudu, zkoumat otázku přípustnosti dovolání proti takovému rozhodnutí podle ustanovení § 238 odst.1 o.s.ř. a podle § 239 odst. 1 a 2 téhož zákona.

V posuzované věci odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně. Není proto zde možno aplikovat ustanovení § 238 odst. 1 písm. a) o.s.ř., které dopadá na případy, kdy byl rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé změněn.

Odvolacím soudem potvrzenému rozsudku soudu prvního stupně nepředcházel případný jiný, a následně odvolacím soudem zrušený rozsudek tohoto okresního soudu. Přípustnost dovolání v této věci tedy nemůže být založena ani podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. b) o.s.ř.

Soud druhého stupně ve výroku svého rozhodnutí též nevyslovil, že je proti tomuto rozsudku přípustné dovolání (§ 239 odst. 1 o.s.ř.).

Naplněny nejsou ani předpoklady přípustnosti dovolání podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř., jež dovolatel výslovně zmiňuje v podaném dovolání. Podle tohoto ustanovení nevyhoví-li odvolací soud návrhu účastníka na vyslovení přípustnosti dovolání, který byl učiněn nejpozději před vyhlášením potvrzujícího rozsudku, je dovolání podané tímto účastníkem přípustné, jestliže dovolací soud dospěje k závěru, že napadené rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Z obsahu spisu však nevyplývá, že by žalovaný v průběhu řízení takovýto návrh učinil.

Povinností dovolacího soudu je s ohledem na ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. zabývat se současně otázkou, zda dovoláním napadené rozhodnutí nebylo poznamenáno některou z vad uvedených v tomto ustanovení. Sám dovolatel žádnou z těchto případných vad v dovolání nezmiňuje, přičemž ani z obsahu spisu a z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu se vada podřaditelná pod předpoklady obsažené v uvedeném ustanovení nepodává. Přípustnost dovolání proti napadenému rozsudku proto není založena ani z tohoto důvodu.

Protože tedy v posuzovaném případě nebyly dány předpoklady přípustnosti dovolání, dovolací soud z těchto důvodů podané dovolání žalovaného odmítl jako nepřípustné podle § 243b odst. 4 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 218 odst. 1 písm. c) o.s.ř., a nemohl se tak zabývat věcnou správností napadeného rozhodnutí. Rozhodoval, aniž nařídil jednání (§ 243a odst. 1 věta první o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení je odůvodněn ustanovením § 243b odst. 4 věta prvá o.s.ř. ve spojení s § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 věta prvá a § 151 odst. 1 o.s.ř., když žalovaný neměl se svým dovoláním úspěch a žalobci v dovolacím řízení žádné náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 27. června 2001

JUDr. Pavel Pavlík, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru