Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 2207/2012Usnesení NS ze dne 02.05.2013

HeslaNeplatnost právního úkonu
Výpověď z nájmu
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.2207.2012.1
Dotčené předpisy

§ 80 písm. c) o. s. ř.

§ 711 odst. 5 obč. zák.

Podána ústavní stížnost

III. ÚS 2290/13 ze dne 15.08.2013 (odmítnuto)
soudce zpravodaj prof. JUDr. Jan Musil, CSc.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 2207/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce: Ing. N. T., zastoupeného Mgr. Barborou Valáškovou, advokátkou se sídlem v Hradci Králové, Bohuslava Martinů 1038, proti žalované: TNS CZ s. r. o., se sídlem v Havlíčkově Brodě, Prokopa Holého 3752, IČ 25264800, zastoupené JUDr. Ladislavou Lebedovou, advokátkou se sídlem v Ledči nad Sázavou, Husovo náměstí 65, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu nemovitosti, vedené u Okresního soudu v Havlíčkově Brodě pod sp. zn. 8 C 47/2011, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 19. března 2012, č. j. 17 Co 66/2012-105, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 3.388,- Kč k rukám JUDr. Ladislavy Lebedové, advokátky se sídlem v Ledči nad Sázavou, Husovo náměstí 65, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalobce napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové (odvolací soud) ze dne 19. 3. 2012, č. j. 17 Co 66/2012-105, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Havlíčkově Brodě (soud prvního stupně) ze dne 25. 10. 2011, č. j. 8 C 47/2011-61, jímž zamítl žalobu na určení neplatnosti výpovědi ze dne 18. 4. 2011 z nájmu části rodinného domu čp. 3752 na parcele č. st. 1661/46 v katastrálním území H. (dále též jen „dům“ nebo „předmětný dům“), a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o. s. ř.”).

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně, potvrzený napadeným rozsudkem, byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen).

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a § 241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.

Dovolatel výslovně uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (namítal, že odvolací soud „nevzal zřetel“ na jeho výtky týkající se postupu soudu prvního stupně, jenž mu neumožnil zúčastnit se druhého jednání ve věci a neprovedl důkazy, které navrhl). Nejde-li o sporný výklad či aplikaci procesních předpisů, může dovolací soud přihlížet k vadám (podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Jen pro úplnost lze dodat, že odvolací soud se s námitkami dovolatele vypořádal a uzavřel, že jeho procesní práva krácena nebyla a s ohledem na právní posouzení věci ani nebylo třeba provádět další dokazování.

Prostřednictvím způsobilého důvodu (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.) zpochybnil dovolatel správnost závěru odvolacího soudu, že nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti výpovědi z nájmu části rodinného domu.

Předmětem nájmu byla v souzené věci část rodinného domu (skutkový stav nelze se zřetelem ke způsobu, jímž byla založena přípustnost dovolání, úspěšně zpochybnit), nešlo tak o nájem bytu (§ 685 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „obč. zák.“) a skončení nájmu se proto řídí ustanovením § 676 - § 684 obč. zák. Určení neplatnosti výpovědi z nájmu přichází v úvahu podle hmotněprávní úpravy pouze tehdy, jde-li o výpověď z nájmu bytu (§ 711 odst. 5 obč. zák.). V ostatních případech určení neplatnosti výpovědi z nájmu musí žalobce tvrdit a prokazovat existenci naléhavého právního zájmu na takovém určení ve smyslu § 80 písm. c) o. s. ř., ten však nemůže být dán, může-li být otázka platnosti výpovědi z nájmu řešena jako otázka předběžná v řízení o vyklizení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 4. 2011, sp. zn. 26 Cdo 2450/2010). Naléhavý právní zájem je navíc u určovacích žalob dán jen tehdy, jestliže se určovací žalobou vytvoří pevný právní základ pro právní vztahy účastníků sporu. Právní nejistota dovolatele, zda je nájemcem (nebo ohrožení jeho práv nájemce), však nemůže být vyřešena jen posouzením otázky (ne)platnosti výpovědi z nájmu, ta představuje jen předběžnou otázku pro závěr, zda je nájemcem předmětné nemovitosti a zda ji (ne)užívá bez právního důvodu.

Závěr odvolacího soudu, že dovolatel nemá naléhavý právní zájem na požadovaném určení neplatnosti výpovědi z nájmu části rodinného domu, a soud se proto nemůže (ne)platností výpovědi zabývat věcně, je tak v souladu ustálenou judikaturou.

Přípustnost dovolání tedy nelze z pohledu uplatněných dovolacích námitek dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř.; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení rozhodl dovolací soud podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalobce, který zavinil, že jeho dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, jež žalované vznikly v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím advokátky. Tyto náklady sestávají z odměny advokátky v částce 2.500,- Kč (§ 2 odst. 1, § 8 ve spojení s § 10 odst. 3, § 15 ve spojení s § 14 odst. 1 a § 18 odst. 1 vyhlášky č. 484/2000 Sb., ve znění pozdějších předpisů), z paušální částky náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a náhrady ve výši 588,- Kč za 21% daň z přidané hodnoty (§ 137 odst. 1, 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. května 2013

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru