Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 2000/2000Usnesení NS ze dne 22.02.2001

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.2000.2000.1

přidejte vlastní popisek

26 Cdo 2000/2000

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobců A) M. D, B) V. H. a C) J. H., proti žalovanému M. H., o zaplacení částky 577.500,- Kč, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp.zn. 8 C 412/96, o dovolání žalovaného proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 15. března 2000, čj. 54 Co 740/99-29, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Platebním rozkazem Obvodního soudu pro Prahu 5 (dále jen "soud I. stupně") ze dne 21. dubna 1997, č.j. 8 C 412/96-7, bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobcům částku 577.500,- Kč. Současně bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků.

Usnesením soudu I. stupně ze dne 10. července 1997, č.j. 8 C 412/96-l3, byl zamítnut odpor žalovaného podaný proti uvedenému platebnímu rozkazu jako "pozdě podaný". V odůvodnění usnesení soud I. stupně uvedl, že zásilka s platebním rozkazem byla žalovanému doručena uložením na poště dne 9.5.l997 a posledním dnem lhůty k podání odporu byl 23.5.1997. Protože žalovaný podal odpor na poštu až 27.5.1997, tedy v době, kdy platební rozkaz již nabyl právní moci, soud I. stupně podle § 174 odst. 3 o.s.ř. pozdě podaný odpor zamítl.

Městský soud v Praze jako soud odvolací usnesením ze dne 15.3.2000, č.j. 54 Co 740/99-29, odmítl odvolání žalovaného proti usnesení soudu I. stupně o zamítnutí pozdě podaného odporu. Odvolací soud z obsahu spisu zjistil, že usnesení soudu I. stupně bylo zástupci žalovaného doručeno 25.7.1997 a dne 13.10.1997 soud I. stupně vyznačil právní moc tohoto usnesení dnem 12.8.1997, že podáním doručeným soudu I. stupně dne 26.8.1999 učinil zástupce žalovaného dotaz na stav řízení se sdělením, že proti usnesení (o zamítnutí odporu ze dne 10.7.1997) podal odvolání datované dnem 31.7.1997, které bylo soudu I. stupně doručeno (osobně) dne 1.8.1997 (připojil fotokopii tohoto odvolání s otiskem podacího razítka soudu I. stupně), že v originále odvolání ve spise založeno není, podle záznamu soudu I. stupně (č.l. 21 p.v. spisu) ze dne 16.12.1999 není odvolání evidováno ani v podací knize a že k žádosti soudu I. stupně o předložení originálu podaného odvolání zástupce žalovaného při informativním výslechu dne 20.12.1999 sdělil, že originál se mu nepodařilo nalézt. Na základě těchto zjištění odvolací soud dospěl k závěru, že se žalovanému nepodařilo prokázat, že by odvolání proti napadenému usnesení bylo podáno dříve než 26.8.1999, kdy je ve fotokopii zaslal soudu I. stupně spolu s dotazem na stav řízení, když spis do té doby odvolání neobsahoval a v podací knize nebylo evidováno. Protože k prokázání včasného podání odvolání bylo potřeba předložit originál odvolání s originálním razítkem soudu, když podle názoru odvolacího soudu z jeho fotokopie nelze zjistit, zda zkopírované razítko skutečně patří ke zkopírovanému textu a nejde ani o úředně ověřenou kopii, dospěl odvolací soud k závěru, že žalovaný neprokázal podání odvolání dne 1.8.1997. Odvolací soud proto považoval odvolání žalovaného za podané až 26.8.1999 a podle § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. je jako opožděné bez věcného projednání odmítl.

Proti citovanému usnesení odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f/ a § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř., a to z důvodů uvedených v ustanovení § 241 odst. 3 písm. a/, c/ a d/ o.s.ř. Nesouhlasil se závěrem, že "odvolání se do dané doby ve spise nenalézalo",a dodal, že "i kdyby tomu tak bylo, nebylo to zaviněním žalovaného, ale nedostatečnou administrativní činností prvoinstančního soudu". Současně namítl, že žádný předpis nestanoví povinnost odvolatele prokazovat včasnost podání odvolání stejnopisem s originálním podacím razítkem, protože řádný příjem a evidence podání účastníků je úkolem soudů, a žádný předpis také nestanoví, že kopie odvolání musí být úředně ověřená. Namítané vady podle § 241 odst. 3 písm. a/, c/ a d/ o.s.ř. spatřuje jak v postupu soudu I. stupně, který "nesprávně aplikoval ustanovení§ 173 o.s.ř. a nezákonně zamítl podaný odpor jako opožděný, ač měl být platební rozkaz správně zrušen a mělo být nařízeno jednání, ve kterém by mohl uplatnit svá práva", tak i v postupu odvolacího soudu, který tuto "vadu neodstranil, ale naopak navršil na ni další, a to konstrukcí, vycházející ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném řízení". Dovolatel proto navrhl, aby bylo napadené usnesení odvolacího soudu, jakož i usnesení soudu I. stupně zrušeno a věc byla vrácena k dalšímu řízení. Současně navrhl odklad vykonatelnosti platebního rozkazu Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 21.4.1997, sp.zn. 8 C 412/96.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.1200l - dále jen "o.s.ř.").

Nejvyšší soud jako soud dovolací zjistil, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1, 2 o.s.ř.) a je přípustné podle § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř.

K námitce dovolatele, že řízení je postiženo vadou podle § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. (dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. a/ o.s.ř.) je nutno uvést, že odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch jeho procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoli také při rozhodování. Postupem soudu v průběhu řízení není ani hodnotící úsudek soudu, ať již soudu I. stupně ohledně dovolatelem namítané nesprávné aplikace ustanovení § 173 o.s.ř., tak i soudu odvolacího ohledně včasnosti odvolání (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26.11.1997, sp.zn. 2 Cdon 337/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 5, roč. 1998, pod č. 42).

Odvolací soud v případě odmítnutí odvolání z důvodů uvedených v § 218 odst. 1 o.s.ř. (v daném případě § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř.) není přitom oprávněn zkoumat správnost napadeného rozhodnutí soudu I. stupně po věcné stránce, ani správnost jemu předcházejícího řízení, ale může se zabývat pouze otázkou opožděnosti odvolání. Totéž platí i pro přezkoumávání rozhodnutí odvolacího soudu soudem dovolacím, který v případě včasného dovolání může usnesení, jímž bylo odvolání odmítnuto podle § 218 odst. 1 písm. a/ o.s.ř., přezkoumat a případně zrušit jen pro takové vady řízení a rozhodnutí, které mohly mít vliv na správnost závěru o opožděnosti odvolání. Spatřuje-li proto dovolatel vadu řízení podle § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř. v nesprávné aplikaci ustanovení § 173 o.s.ř. soudem I. stupně, tak i v závěru odvolacího soudu o opožděnosti odvolání, nejedná se o případ upravený v § 237 odst. 1 písm. f/ o.s.ř., ale jde o důvod dovolání podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jimž lze napadat nesprávné právní posouzení věci odvolacím soudem, tj. pouze správnost jeho závěru o opožděnosti odvolání.

Nedůvodná je také námitka dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v "provedeném řízení", čímž uplatňuje dovolací důvod podle § 241 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. Za skutkové zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, se ve smyslu tohoto ustanovení považuje výsledek hodnocení důkazů, který neodpovídá postupu vyplývajícímu z § 132 o.s.ř. Nesprávné hodnocení důkazů může být uvedeným dovolacím důvodem tehdy, je-li hodnocení důkazů založeno na skutkovém podkladu, který nemá oporu v provedeném dokazování, takže skutková zjištění, z nichž vychází rozhodnutí odvolacího soudu, jsou proto nesprávná. Může jít také o situaci, kdy soud vycházel při rozhodování ze skutečnosti, pro kterou není ve spise podklad, nebo kdy učinil určitou skutečnost základem svého rozhodnutí jinak, než jak vyplývá ze spisu, příp. jestliže nezjistil určitou podstatnou skutečnost, která bez dalšího ze spisu vyplývá. Skutkové zjištění nemá v podstatné části oporu v provedeném dokazování tehdy, týká-li se skutečností, které byly významné pro posouzení věci z hlediska hmotného nebo procesního práva.

Nejvyšší soud v tomto směru shledal nedůvodnou námitku dovolatele ohledně záznamu na č.l. 21 spisu ze dne 30.11.1999, podle kterého bylo téhož dne nalezeno ve spise nezašité a v rejstříku neevidované odvolání (žalovaného ze dne 31.7.1997), a že z tohoto záznamu nevyplývá, že by nešlo o originál odvolání. Dále také, že jeho podání (dotaz na stav řízení) muselo být soudu I. stupně doručeno někdy koncem srpna 1999 a pokud jeho součástí byla i fotokopie odvolání, muselo by tedy být evidováno o tři měsíce dříve, z čehož pak dovozuje nepodloženost tvrzení odvolacího soudu, že se do té doby (tj. do 30.11.1999), odvolání ve spisu nenacházelo. Nedůvodnost této námitky dovolatele jednoznačně vyplývá z obsahu spisu. Dne 4.11.1998 byla soudu I. stupně doručena žádost Okresního soudu Praha-východ (č.j. E 1570/98) o zapůjčení spisu zn. 8 C 412/96 a tento spis byl uvedenému soudu zapůjčen dne 12.11.1998 (č.l. 16 spisu). Dne 26.8.1999 bylo pak soudu I. stupně doručeno podání zástupce žalovaného (ze dne 26.8.1999, č.l. 17 spisu) označené jako "dotaz na stav řízení", kde m.j. uvádí, že žalovanému bylo doručeno rozhodnutí Okresního soudu Praha-východ ze dne 16.7.1999, sp.zn. E 1570/98, o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem nemovitosti, ve kterém je argumentováno tím, že platební rozkaz ze dne 21.4.1997 je pravomocný, což ale podle jeho názoru "není možné, protože proti usnesení o zamítnutí odporu podal odvolání ze dne 31.7.1997 (doručeno soudu I. stupně dne 1.8.1997), o kterém nebylo dosud rozhodnuto, resp. o vyřízení odvolání nebyl vyrozuměn". Jak vyplývá z podacího razítka soudu I. stupně, toto podání (dotaz na stav řízení) bylo soudu doručeno 26.8.1999 a obsahovalo jednu přílohu, kterou je kopie odvolání ze dne 31.7.1997 (č.l. 18 spisu). Tento dotaz na stav řízení s kopií odvolání byl tedy soudu I. stupně doručen v době, kdy spis v dané věci byl zapůjčen Okresnímu soudu Praha-východ (od 12.11.1998). Na základě tohoto dotazu soud I. stupně opakovaně žádal Okresní soud Praha-východ o vrácení zapůjčeného spisu (viz záznamy a doručenka na č.l. 18 p.v. spisu), přičemž mezitím obdržel od tohoto soudu sdělení, že "zástupce povinného ve věci E 1570/98 předložil fotokopii odvolání do usnesení z 10.7.1997" (zamítnutí pozdě podaného odporu). Dne 30.11.1999 byl pak spis zn. 8 C 412/96 vrácen soudu I. stupně, přičemž při jeho kontrole bylo ve spise m.j. nalezeno i podání zástupce žalovaného Mgr. K. ze dne 31.7.1999 (správně 31.7.1997 - jde o zřejmou písařskou chybu, jak vyplývá i ze záznamu na č.l. 21 spisu), tj. kopie předmětného odvolání (viz č.l. 19 spisu a záznam p.v.). Týž den byla zástupci žalovaného odeslána soudem výzva k předložení originálu odvolání (záznam č.l. 19 p.v. spisu). Z uvedeného vyplývá, že první kopii odvolání obdržel soud I. stupně spolu s dotazem na stav řízení dne 26.8.1999 (č.l. 18 spisu) a druhá kopie odvolání byla do spisu vložena zřejmě Okresním soudem Praha-východ, jež měl spis zn. 8 C 412/96 zapůjčen k řízení vedeném pod sp.zn. E 1570/98, a ve kterém zástupce žalovaného rovněž kopii odvolání předložil. Tato byla soudem I. stupně nalezena po vrácení spisu dne 30.11.1999 a poté zaevidovaná jako č.l. 19 spisu. Z uvedeného je zřejmé, že odvolací soud v souladu se skutečnostmi vyplývajícími ze spisu učinil správný závěr, že odvolání se před 26.8.1999 ve spise nenacházelo.

Odvolací soud proto vycházel při svém rozhodování o odmítnutí odvolání žalovaného podle § 218 odst. l písm. a/ o.s.ř. ze správného zjištění, že spis odvolání neobsahoval a podání žalovaného u soudu (dne 1.8.1997) není evidováno ani v podací knize. Tyto pro rozhodnutí podstatné skutečnosti vyplývají ze spisu a námitka dovolatele, že rozhodnutí odvolacího soudu vychází ze skutkového zjištění, které nemá oporu v provedeném dokazování, je proto nedůvodná a dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. c/ o.s.ř. ve věci není dán.

Řízení sporné (jakým je i řízení v dané věci) je ovládáno zásadou projednací, která je tradičně chápána tak, že povinnost tvrzení (tvrdit určité rozhodné skutečnosti) a povinnost důkazní (navrhnout k prokázání těchto skutečností důkazy) tíží toho z účastníků, který tvrdí skutečnosti, z nichž pro sebe vyvozuje příznivé právní důsledky. Neprokáže-li však účastník svá tvrzení, tíží jej nepříznivé procesní důsledky z toho plynoucí. Tvrdí-li tedy dovolatel, že osobně a včas (dne 1.8.1997) podal u soudu I. stupně odvolání proti jeho usnesení ze dne 10.7.1997, č.j. 8 C 412/96-13, jímž byl jako pozdě podaný zamítnut jeho odpor proti danému platebnímu rozkazu, bylo na něm, aby k tomuto svému tvrzení nabídl důkazy, toto jeho tvrzení prokazující. Podle § 125 o.s.ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, zejména výslech svědků, znalecký posudek, zprávy a vyjádření orgánů a právnických osob, listiny, ohledání a výslech účastníků. Nabídl-li žalovaný k prokázání svého tvrzení o včasnosti podání odvolání kopii tohoto odvolání opatřeného otiskem podacího razítka soudu s uvedením data podání, jde o listinu ve smyslu § 125 o.s.ř. Jak v případě veřejné listiny (§ 134 o.s.ř.), tak i listiny soukromé, jíž je také zástupcem žalovaného předložené odvolání ze dne 31.7.1997, soud vždy zkoumá její pravost, v daných souvislostech z hlediska, zda podací razítko soudu osvědčuje podání odvolání u soudu dne 1.8.1997. Určité skutečnosti uvedené v listině zásadně osvědčuje originál této listiny, nebo její úředně (oprávněným orgánem) ověřená kopie. Není-li listina v této podobě předložena, je tím výrazně oslabena její důkazní síla a nenabídne-li účastník k prokázání její pravosti jiné důkazy, nemůže soud na jejím obsahu založit své rozhodnutí. Zvláště pak za situace, jak je tomu také v této věci, kdy obsah spisu pravdivost údajů uvedených v listině nepotvrzuje.

Dospěl-li proto odvolací soud poté, co zástupce žalovaného na výzvu soudu nedoložil opis odvolání s originálním otiskem podacího razítka soudu I. stupně s tím, že ho nemá k dispozici, a kdy se originál tohoto podání nenachází ve spise a není zaevidován ani v podací knize, k závěru, že žalovaný neprokázal podání odvolání dne 1.8.1997, a jako opožděné odmítl odvolání podané nejdříve dne 26.8.1999, je právní posouzení věci odvolacím soudem správné a ani dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. není ve věci dán.

Skutečnost, kdy se v soudní evidenci nenachází podání účastníka řízení, nemůže být přičítána k tíži účastníka v případě "jsou-li pro to dostatečné důvody", tj. důvody, na základě kterých lze učinit závěr, že ke ztrátě podání došlo zřejmě u soudu. V takovém případě "nutno vycházet z presumpce, že bylo podáno včas" (viz Nález Ústavního soudu České republiky ze dne 23.11.2000, sp.zn. III. ÚS 329/2000). To ale v dané věci zjištěno nebylo.

Z uvedeného vyplývá, že usnesení odvolacího soudu je z hlediska uplatněných dovolacích důvodů správné. Z obsahu spisu pak Nejvyšší soud nezjistil ani další vady uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., ani tzv. jiné vady řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. b/ o.s.ř.), k nimž je ze zákona povinen přihlížet, i když nebyly v dovolání namítány. Proto podle § 243b odst. 1 části věty před středníkem o.s.ř. dovolání žalovaného zamítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4 větu první, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobcům nevznikly v dovolacím řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli právo proti žalovanému, který v dovolacím řízení nebyl úspěšný.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. února 2001

JUDr. Michal Mikláš, v.r.

předseda senátu

Za správnost vyhotovení: Marcela Jelínková

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru