Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 1981/2000Rozsudek NS ze dne 15.03.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1981.2000.1

přidejte vlastní popisek

26 Cdo 1981/2000

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc. a soudců JUDr. Michala Mikláše a JUDr. Hany Müllerové v právní věci žalobců A) L. M., a B) K. Z., obou zastoupených advokátem, proti žalovaným 1) I. T., a 2) M. F. A. S., oběma zastoupeným advokátem, o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp.zn. 12 C 324/95, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. října 1999, č.j. 23 Co 386/99-79, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění.

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 7.6.1999, č.j. 12 C 324/95-65 (poté, co jeho v pořadí prvý vyhovující rozsudek ze dne 30.9.1997, č.j. 12 C 324/95-37, byl k odvolání žalovaných zrušen usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1.7.1998, č.j. 18 Co 86/98-51), přivolil k výpovědi z nájmu žalovaných k bytu č. 17, II. kategorie, o velikosti 1+1 s příslušenstvím, nacházejícího se v domě č.p. 929, k.ú. L. (dále "předmětný byt") s tím, že výpovědní lhůta je tříměsíční a počne běžet prvním dnem měsíce následujícího po právní moci rozsudku, a uložil žalovaným povinnost předmětný byt vyklidit do patnácti dnů po uplynutí výpovědní lhůty. Dále rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaným vzniklo k předmětnému bytu uzavřením manželství právo společného nájmu, že však od roku 1990 tento byt bez vážných důvodů neužívají a zdržují se u rodičů 1. žalované v Č. Na základě toho shledal žalobu na přivolení k výpovědi danou z důvodu podle § § 711 odst. 1 písm. h/ obč.zák. důvodnou, když současně dovodil, že další výpovědní důvod podle § 711 odst. 1 písm. d/ obč.zák. (přenechání bytu do podnájmu bez souhlasu pronajímatele) nebyl prokázán.

K odvolání žalovaných Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 25.10.1999, č.j. 23 Co 386/99-79, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žalobu na přivolení k výpovědi z nájmu žalovaných k předmětnému bytu zamítl; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud se ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně o existenci práva společného nájmu bytu žalovaných k předmětnému bytu. Dovodil, že toto právo svědčí oběma žalovaným společně a nedílně, což se projevuje i pokud jde o jeho zánik. V řízení o přivolení k výpovědi mají proto manželé, společní nájemci bytu, postavení nerozlučných společníků a výpověď z nájmu bytu musí směřovat vůči oběma. Protože v dané věci pronajímateli daná výpověď ze dne 25.5.1995 (obsažená v žalobě) směřovala toliko vůči 1. žalované - a jiná výpověď dána nebyla - nemohla tato výpověď vyvolat zamýšlený zánik nájemního vztahu, a to i přesto, že 2. žalovaný v průběhu řízení přistoupil do řízení se souhlasem soudu, neboť nedošlo ke "změně hmotněprávního předpokladu úspěšnosti žaloby".

Proti tomuto rozsudku podali žalobci dovolání, jehož přípustnost opřeli o ustanovení § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. Odvolacímu soudu vytýkají nesprávnost jeho závěru, že 2. žalovanému nebyla dána výpověď z nájmu bytu a namítají, že k podání výpovědi tomuto účastníkovi došlo. Poukazují na to, že žalobci podáním ze dne 8.1.1997 "rozšířili okruh účastníků" o 2. žalovaného, že na jeho osobu "byl vztažen text žaloby a celý text žaloby vůči němu platí okamžikem jeho vstupu do řízení". Pokud odvolací soud (uvádí se dále v dovolání) provedl při odvolacím jednání dne 25.10.1999 důkaz samotnou výpovědí, byla tato výpověď na základě přistoupení 2. žalovaného platná i vůči jeho osobě, a to od okamžiku jeho přibrání do řízení. Navrhli, aby rozsudek odvolacího soudu byl zrušen a věc mu byla vrácena k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 - dále jen "o.s.ř.".).

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) konstatuje, že dovolání bylo podáno včas, osobami k tomu oprávněnými - účastníky řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelů (§ 241 odst. 1 a 2 o.s.ř.) a je podle § 238 odst. 1 písm. a/ o.s.ř. přípustné, neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, kterým byl změněn rozsudek soudu prvního stupně ve věci samé.

Vady uvedené v § 237 o.s.ř. a tzv. jiné vady řízení, které podle § 242 odst. 3 věty druhé o.s.ř. dovolací soud posuzuje z úřední povinnosti, nebyly dovoláním namítány a z obsahu spisu se nepodávají. Dovolací soud byl tak při přezkumu napadeného rozhodnutí vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem včetně toho, jak jej dovolatelé obsahově vymezili (§ 242 odst. 1, odst. 3 věta první o.s.ř.).

Dovolatelé výslovně nepodřadili uplatněný dovolací důvod žádnému zákonnému ustanovení, nicméně z obsahu jejich dovolání (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) se podává, že jde o dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř., jímž lze namítat, že rozhodnutí odvolacího soudu spočívá na nesprávném právním posouzení věci. O nesprávné právní posouzení věci ve smyslu uvedeného ustanovení jde tehdy, jestliže odvolací soud aplikoval na zjištěný skutkový stav nesprávný právní předpis nebo jestliže správně použitý právní předpis nesprávně vyložil.

Podle § 710 odst. 1 obč.zák. nájem bytu zanikne písemnou dohodou mezi pronajímatelem a nájemcem nebo písemnou výpovědí. Ve smyslu ustanovení § 711 odst. 1 obč.zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu jen s přivolením soudu a toliko z důvodů, jejichž taxativní výčet je v uvedeném ustanovení obsažen. Dání (doručení) výpovědi pronajímatelem nájemci je přitom základním hmotněprávním předpokladem pro rozhodnutí soudu podle § 711 odst. 1 obč.zák.

Jde-li o byt ve společném nájmu manželů, musí být výpověď z nájmu bytu dána (doručena) oběma manželům, společným nájemcům bytu, což je dáno povahou tohoto práva. Jak uvedl Nejvyšší soud již ve svém rozhodnutí ze dne 26.6.1997, sp.zn. 2 Cdon 37/97, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 7/1997, pod pořadovým číslem 55 (od něhož nemá důvod odchýlit se ani v dané věci), právo společného nájmu bytu manžely je zvláštním případem společného nájmu bytu, jehož podstata spočívá v tom, že svědčí oběma manželům společně a nedílně. V hmotněprávní oblasti se tato nedílnost projevuje tím, že výpověď musí být dána oběma manželům a oběma musí být také doručena.

Podle ustálené judikatury (srov. rozhodnutí uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1996, pod pořadovým číslem 26, dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28.5.1996, sp.zn. 2 Cdon 127/96, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 7/1997, str. 157, ze dne 28.8.1997, sp.zn. 3 Cdon 79/96) je výpověď z nájmu bytu hmotněprávním úkonem, který činí pronajímatel, a který je adresován nájemci. Nedal-li pronajímatel nájemci písemnou výpověď z nájmu bytu před tím, než se obrátil na soud s návrhem na přivolení k výpovědi, může být tato výpověď - srozumitelně a určitě formulovaný projev vůle pronajímatele směřující k nájemci - pojata do textu písemného návrhu na zahájení řízení o přivolení k výpovědi z nájmu bytu; tím výpověď neztrácí povahu jednostranného hmotněprávního úkonu pronajímatele, jehož adresátem je nájemce.

V projednávané věci soudy obou stupňů vycházely ze závěru, že žalovaným svědčí k předmětnému bytu právo společného nájmu bytu manžely; z tohoto závěru, dovoláním nezpochybněného, vychází i soud dovolací. Se zřetelem k výše dovozenému bylo proto třeba, aby výpověď z nájmu žalovaných k předmětnému bytu jako hmotněprávní úkon pronajímatele (žalobců) byla dána oběma žalovaným.

Jak vyplývá z obsahu spisu, žalovaným jako společným nájemcům předmětného bytu, nebyla dána výpověď z nájmu bytu před zahájením řízení. Obsahem žaloby (č.l. 1 až 3) byla též výpověď daná 1. žalované; toliko vůči ní také směřoval žalobní petit. V průběhu řízení před soudem prvního stupně žalobci navrhli přistoupení M. F. A. S., manžela 1. žalované, do řízení na straně žalované s tím, že navrhují "rozšíření svého návrhu" i na jmenovaného. O tomto návrhu soud prvního stupně rozhodl usnesením ze dne 1.4.1997, č.j. 12 C 324/95-54, kterým připustil přistoupení jmenovaného do řízení na straně žalované; usnesení bylo doručeno 2. žalovanému dne 27.10.1998 spolu s návrhem na zahájení řízení. Ze spisu se přitom nepodává, že by 2. žalovanému byla dána (doručena) jiná výpověď z nájmu bytu, než ta, která byla obsažena v žalobě na č.l. 1 až 3 spisu. Tato výpověď však - jak již bylo uvedeno - obsahovala toliko projev vůle žalobců (resp. žalobkyně A/ a právní předchůdkyně žalobce B/) směřující k ukončení nájemního vztahu toliko vůči 1. žalované. Za tohoto stavu odvolací soud nepochybil, pokud dospěl k závěru, že tato výpověď nemohla vyvolat zánik nájemního vztahu obou žalovaných, a to i přesto, že 2. žalovaný v průběhu řízení přistoupil do řízení se souhlasem soudu; vůči 2. žalovanému nebyla totiž splněna zákonná podmínka - existence hmotněprávního úkonu pronajímatele jako projevu vůle adresovaného i tomuto (společnému) nájemci bytu, směřujícího k ukončení jeho nájemního vztahu.

Z uvedeného vyplývá, že rozsudek odvolacího soudu je v mezích otevřených dovolacímu přezkumu, správný. Nejvyšší soud proto dovolání žalobců podle § 243b odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. zamítl.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 4, § 224 odst. 1, § 142 odst. 1 o.s.ř., a o skutečnost, že žalovaným, kteří byli v dovolacím řízení úspěšní, nevznikly v tomto řízení prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli vůči žalobcům právo.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 15. března 2001

Doc.JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.

předsedkyně senátu

Za správnost vyhotovení: Ivana Svobodová

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru