Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 1898/2019Usnesení NS ze dne 06.08.2019

HeslaDovolání
Vady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2019:26.CDO.1898.2019.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 1898/2019-191

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobkyně A. K., bytem XY, zastoupené Mgr. Hanou Konečnou, advokátkou se sídlem v Brně, Pekařská 440/84, proti žalovaným 1/ M. M., narozené XY, bytem XY, zastoupené JUDr. Radovanem Rumlerem, advokátem se sídlem v Boskovicích, náměstí 9. května 2136/10, 2/ J. M., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému JUDr. Pavlem Ryšem, advokátem se sídlem v Blansku, Mahenova 1220/13, a 3/ J. M., narozenému XY, bytem XY, zastoupenému Mgr. Čestmírem Sekaninou, advokátem se sídlem v Boskovicích, Hybešova 2378/17, o vyklizení nemovitých věcí, vedené u Okresního soudu v Blansku pod sp. zn. 11 C 58/2018, o dovoláních žalovaných proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. září 2018, č. j. 37 Co 243/2018-68, takto:

Dovolání se odmítají.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 296/2017 Sb. – dále jen „o.s.ř.“) jako soud dovolací dovolání žalovaných (dovolatelů) proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. září 2018, č. j. 37 Co 243/2018-68 (k nimž se žalobkyně prostřednictvím své advokátky písemně vyjádřila), odmítl podle § 243c odst. 1 o.s.ř., neboť neobsahují náležitosti vyžadované ustanovením § 241a odst. 2 o.s.ř., přičemž tyto vady (nedostatky), pro něž nelze v dovolacím řízení pokračovat, dovolatelé včas (v průběhu trvání lhůty k dovolání), neodstranili (§ 241b odst. 3 o.s.ř.).

Konkrétně v dovoláních scházejí relevantní údaje o tom, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání, tedy které z hledisek uvedených v ustanovení § 237 o.s.ř. považují pro účely přípustnosti dovolání za splněné. Rozhodovací praxe Nejvyššího soudu se ustálila v názoru, že požadavek, aby dovolatel v dovolání vymezil, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání, je podle § 241a odst. 2 o.s.ř. obligatorní náležitostí dovolání. Může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle § 237 o.s.ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž z dovolání (z jeho celkového obsahu) musí být patrno, která konkrétní otázka hmotného nebo procesního práva, na níž napadené rozhodnutí závisí, nebyla v rozhodování dovolacího soudu dosud vyřešena nebo je rozhodována rozdílně, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit anebo od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013, z 3. května 2017, sp. zn. 26 Cdo 276/2017, či z 14. února 2019, sp. zn. 26 Cdo 4677/2018). Takový údaj se však z obsahu dovolání nepodává a tato situace dovolacímu soudu znemožňuje, aby se přezkumem napadeného rozhodnutí, resp. konkrétní právní otázkou, na jejímž řešení rozhodnutí spočívá, mohl blíže zabývat (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 25. září 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod č. 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, či z 18. července 2017, sp zn. 26 Cdo 2408/2017).

Současně nelze přehlédnout, že výše uvedenému požadavku vztahujícímu se k přípustnosti dovolání dovolatelé ani vyhovět nemohli, neboť vyjadřují-li se ve svých dovoláních toliko ke skutkovým záležitostem (z nichž navíc napadené rozhodnutí – vzhledem k současnému stádiu řízení – ani vycházet nemohlo), nenapadli (objektivně napadnout ani nemohli) právní otázku, na jejímž řešení bylo napadené rozhodnutí založeno. Na tomto místě dovolací soud již jen pro úplnost zdůrazňuje, že skutkové námitky nejsou podle současné právní úpravy způsobilým dovolacím důvodem (viz § 241a odst. 1 o. s. ř. a contrario).

Nejvyšší soud nerozhoduje o nákladech dovolacího řízení, jestliže dovoláním napadené rozhodnutí odvolacího soudu není rozhodnutím, jímž se řízení končí, a jestliže řízení nebylo již dříve skončeno (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23. července 2002, sp. zn. 20 Cdo 970/2001, uveřejněné pod č. 48/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 6. 8. 2019

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru