Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 1859/2020Usnesení NS ze dne 25.08.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.1859.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

§ 243b o. s. ř.

§ 104 odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 1859/2020-143

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Jitky Dýškové a JUDr. Miroslava Feráka v právní věci žalobkyně I. J., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupené JUDr. Stanislavem Červencem, advokátem se sídlem v Praze 10, Bělocerkevská 1301/26, proti žalovanému P. C., se sídlem v XY, IČO XY, zastoupenému JUDr. Reginou Soukupovou, advokátkou se sídlem v Praze 1, Konviktská 297/12, o zrušení smíru, vedené u Okresního soudu Praha-západ pod sp. zn. 5 C 419/2018, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2020, č. j. 28 Co 338/2019-115, a rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. června 2019, č. j. 5 C 419/2018-79, takto:

I. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 23. ledna 2020, č. j. 28 Co 338/2019-115, se odmítá.

II. Dovolací řízení proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 26. června 2019, č. j. 5 C 419/2018-79, se zastavuje.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze (odvolací soud) rozsudkem ze dne 23. 1. 2020, č. j. 28 Co 338/2019-115, potvrdil rozsudek Okresního soudu Praha-západ (soud prvního stupně) ze dne 26. 6. 2019, č. j. 5 C 419/2018-79, jímž zamítl návrh žalobkyně na zrušení usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 6. 9. 2018, č. j. 4 C 514/2017, kterým schválil smír účastníků (v němž se žalobkyně zavázala zaplatit žalovanému částku 36.000 Kč a náklady řízení ve výši 7.105 Kč), a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Proti tomuto rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, které Nejvyšší soud odmítl podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen „o. s. ř.“).

Podle ustanovení § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. dovolání podle § 237 není přípustné proti rozsudkům a usnesením vydaným v řízeních, jejichž předmětem bylo v době vydání rozhodnutí obsahujícího napadený výrok peněžité plnění nepřevyšující 50.000 Kč, včetně řízení o výkon rozhodnutí a exekuční řízení, ledaže jde o vztahy ze spotřebitelských smluv a o pracovněprávní vztahy; k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží.

Peněžitý limit uvedený v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. se uplatní i v případě dovolání proti rozsudku, jímž odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně o zamítnutí návrhu na zrušení usnesení o schválení smíru. Není důvod, proč by se závěry, k nimž dospěl Nejvyšší soud v poměrech žaloby na obnovu řízení (usnesení ze dne 27. června 2013,

sp. zn. 29 Cdo 1420/2013, uveřejněné pod číslem 85/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), v žalobě o zmatečnost (usnesení ze dne 29. 8. 2017, sp. zn. 27 Cdo 3150/2017), u zamítnutí návrhu na zrušení rozsudku pro zmeškání (usnesení ze dne 23. 3. 2017, sp. zn. 26 Cdo 5701/2016), odmítnutí žaloby pro vady (usnesení ze dne 7. 7. 2015,

sp. zn. 30 Cdo 2449/2015, uveřejněné pod číslem 27/2016 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), neměly prosadit obdobně i v poměrech řízení o zrušení smíru.

V projednávané věci dovolatelka podala žalobu na zrušení smíru, jímž bylo rozhodnuto o zaplacení částky 36.000 Kč, tj. částky nepřevyšující 50.000 Kč, přičemž nejde o žádnou z výjimek upravených v § 238 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Dovolání tedy směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný.

Dovolatelka sice napadla dovoláním všechny výroky rozsudku odvolacího soudu, avšak výrok, jímž odvolací soud rozhodl o nákladech řízení, napadá zjevně jen proto, že jde o výrok akcesorický. Dovolání v této části neobsahuje žádné odůvodnění ani údaj o tom, v čem spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), navíc dovolání proti výrokům o nákladech řízení není přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.

Přípustnost dovolání nemůže založit ani nesprávné poučení odvolacím soudem o tom, že dovolání je přípustné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2002,

sp. zn. 29 Odo 425/2002, uveřejněné pod číslem 51/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, a nález Ústavního soudu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. II. ÚS 323/07, uveřejněný pod číslem 210/2008 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu).

Řízení o dovolání žalobkyně proti rozsudku soudu prvního stupně Nejvyšší soud podle ustanovení § 243b a § 104 odst. 1 o. s. ř. zastavil, neboť funkční příslušnost soudu k projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně není dána (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 9. 2003, sp. zn. 29 Odo 265/2003, uveřejněné pod číslem 47/2006 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 25. 8. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru