Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 1853/2017Usnesení NS ze dne 17.07.2017

HeslaPodmínky řízení
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.1853.2017.1
Dotčené předpisy

§ 159a odst. 4 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 1853/2017

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Dýškové a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Pavlíny Brzobohaté v právní věci žalobců a) J. J., K. – K., zastoupeného Mgr. Davidem Zahumenským, advokátem se sídlem v Brně, Burešova 615/6, b) JUDr. A. H., P., a c) M. H., P., proti žalovanému hlavnímu městu Praze, se sídlem v Praze 1, Mariánské náměstí 2/2, IČO 00064581, zastoupenému JUDr. Ing. Světlanou Semrádovou Zvolánkovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, za vedlejší účasti na straně žalovaného městské části Praha 4, se sídlem v Praze 4, Antala Staška 2059/80b, IČO 063584, zastoupené JUDr. Ivanou Sittkovou, advokátkou se sídlem v Praze 4, Medkova 913/48, o určení vlastnického práva k nemovitostem, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 4 pod sp. zn. 41 C 110/2016, o dovolání žalobce a) proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. září 2016, č. j. 13 Co 277/2016-102, ve znění (opravného) usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. prosince 2016, č. j. 13 Co 277/2016-136, takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 22. 9. 2016, č. j. 13 Co 277/2016-102, ve znění usnesení Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2016, č. j. 13 Co 277/2016-136, se ve výroku I., kterým bylo usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 5. 2016, č. j. 41 C 110/2016-61, potvrzeno ve výrocích o zastavení řízení vůči žalobci a), o nákladech řízení mezi žalobcem a) a vedlejším účastníkem co do částky 2.800 Kč a o vrácení soudního poplatku žalobci a) a kterým bylo potvrzeno a změněno ve výroku o nákladech řízení mezi žalobcem a) a žalovaným co do částky 4.114 Kč, a ve výroku II. a III. o nákladech odvolacího řízení mezi žalobcem a) a žalovaným co do částky 3.176,25 Kč a vedlejším účastníkem co do částky 2.057 Kč, a usnesení Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 24. 5. 2016, č. j. 41 C 110/2016-61, ve výroku I. o zastavení řízení vůči žalobci a), ve výroku II. o nákladech řízení mezi žalobcem a) a žalovaným co do částky 3.388 Kč, ve výroku III. o nákladech řízení mezi žalobcem a) a vedlejším účastníkem co do částky 2.800 Kč a ve výroku IV. o vrácení soudního poplatku žalobci a) zrušují a věc se vrací Obvodního soudu pro Prahu 4 k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Obvodní soud pro Prahu 4 (soud prvního stupně) usnesením ze dne 24. 5. 2016, č. j. 41 C 110/2016-61, zastavil řízení (výrok I.), ve kterém se jednak žalobce a) a jednak žalobci b) a c) společně domáhali určení, že jsou vlastníky ideálního podílu 1/31 na pozemcích parc. č. 2817, 2818, 2819/1, 2819/2, 2819/3, 2819/4, 2820/1 a 2820/2, v k. ú. Z., obec P. (dále jen „předmětné pozemky“), a uložil žalobcům povinnost zaplatit společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení žalovanému 6.776 Kč (výrok II.) a vedlejšímu účastníku na straně žalovaného 5.600 Kč (výrok III.) současně rozhodl, že se žalobci a) vrací soudní poplatek ve výši 4.000 Kč (výrok IV.) a vyzval jej, aby do 10 dnů sdělil číslo účtu, na který má být soudní poplatek vrácen (výrok V.).

K odvolání žalobce a) i žalovaného Městský soud v Praze (odvolací soud) usnesením ze dne 22. 9. 2016, č. j. 13 Co 277/2016-102, ve znění opravného usnesení ze dne 1. 12. 2016, č. j. 13 Co 277/2016-136, potvrdil usnesení soudu prvního stupně ve výrocích I., III. a IV. a ve výroku II. ohledně povinnosti žalobců zaplatit žalovanému společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení, přičemž tento výrok změnil jen tak, že se výše nákladů stanoví částkou 8.228 Kč současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení s tím, že uložil zaplatit žalobcům společně a nerozdílně jejich náhradu částkou 6.352,50 Kč žalovanému a částkou 4.114 Kč vedlejšímu účastníku na jeho straně. Odvolací soud (shodně se soudem prvního stupně) uzavřel, že v dané věci je dán neodstranitelný nedostatek podmínky řízení spočívající v překážce věci rozhodnuté podle § 103 a § 104 odst. 1 ve spojení s § 159a odst. 5 (správně odst. 4) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném od 1. 1. 2014 (dále jen „o. s. ř.“), neboť o stejné věci mezi týmiž účastníky bylo rozhodnuto rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 4. 2006, č. j. 39 C 298/2003-196, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2007, č. j. 62 Co 20/2007-270, které nabylo právní moci 19. 7. 2007. V této souvislosti ve vztahu k žalobci a) uvedl, že se stal právním nástupcem původního žalobce Správního bytového družstva Rozvoj v důsledku singulární sukcese, neboť družstvo na něj jako svého člena s účinky ke dni 6. 12. 2004 převedlo garáž (stojící na předmětných pozemcích).

Proti usnesení odvolacího soudu podal žalobce a) dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 o. s. ř. s odůvodněním, že napadené rozhodnutí je v rozporu judikaturou dovolacího soudu (zmínil např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, a ze dne 7. 8. 2007, sp. zn. 30 Cdo 2966/2006). Nesouhlasí s tím, že projednání věci brání překážka věci rozsouzené, neboť nebyl účastníkem řízení ve věci sp. zn. 39 C 298/2003 u Obvodního soudu pro Prahu 4 a neměl možnost své vlastnické právo k předmětným pozemkům bránit. Rovněž namítal, že nemohlo dojít k právnímu nástupnictví v důsledku singulární sukcese, když mu byla družstevní garáž převedena ještě předtím, než bylo o žalobě na určení vlastnického práva k předmětným pozemkům pravomocně rozhodnuto. Navrhl, aby dovolací soud usnesení odvolacího soudu i soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaný i vedlejší účastník na jeho straně se ztotožnili se závěrem soudů nižších stupňů, že projednání věci brání překážka věci rozhodnuté, a navrhli, aby dovolání bylo odmítnuto.

Nejvyšší soud jako soud dovolací věc projednal podle zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. 1. 2014 – dále opět jen „o. s. ř.“, a zjistil, že žalobce a) jako účastník řízení podal dovolání v zákonné lhůtě (§ 240 odst. 1 o. s. ř.) za splnění podmínky advokátního zastoupení (§ 241 odst. 1 a 4 o. s. ř.). Dovolání je podle ustanovení § 237 o. s. ř. přípustné, neboť odvolací soud se při posouzení, zda je dána překážka věci pravomocně rozhodnuté (res iudicata), odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu.

Podle § 242 odst. 1 a 3 o. s. ř. dovolací soud přezkoumá rozhodnutí odvolacího soudu v rozsahu, ve kterém byl jeho výrok napaden. Rozhodnutí odvolacího soudu lze přezkoumat jen z důvodu vymezeného v dovolání. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a/ a b/ a § 229 odst. 3, jakož i k jiným vadám řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci. Existence uvedených vad tvrzena nebyla a tyto vady nevyplynuly ani z obsahu spisu. Dovolací soud pak přezkoumal usnesení odvolacího soudu jen ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným a vedlejším účastníkem na jeho straně, neboť žalobce a) podal dovolání jako samostatný společník (§ 91 odst. 1 o. s. ř.).

Nejvyšší soud ve svých rozhodnutích v minulosti dovodil, že překážka věci pravomocně rozhodnuté nastává v první řadě tehdy, jde-li v novém řízení o projednání stejné věci. O stejnou věc se jedná tehdy, jde-li v novém řízení o tentýž nárok nebo stav, o němž již bylo pravomocně rozhodnuto, a týká-li se stejného předmětu řízení a týchž osob. Tentýž předmět řízení je dán tehdy, jestliže tentýž nárok nebo stav vymezený žalobním petitem vyplývá ze stejných skutkových tvrzení, jimiž byl uplatněn (ze stejného skutku). Řízení se týká týchž osob rovněž v případě, jestliže v novém řízení vystupují právní nástupci (z důvodu universální nebo singulární sukcese) osob, které byly účastníky pravomocně skončeného řízení. (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 12. 12. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2931/99, uveřejněné pod č. 85/2003 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 5. 12. 2006, sp. zn. 21 Cdo 2091/2005, uveřejněné pod č. 84/2007 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení ze dne 27. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 3967/2011).

Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 4. 2006, č. j. 39 C 298/2003-196, byla zamítnuta žaloba Správního bytového družstva Rozvoj [na jehož straně vystupovaly jako vedlejší účastníci fyzické osoby označené pod písmeny a) až s), mezi nimiž žalobce a) nebyl] na určení jeho vlastnictví předmětných pozemků a bylo určeno, že vlastníkem těchto pozemků je žalovaný [na jehož straně se řízení účastnil stejný vedlejší účastník jako v této věci], a ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2007, č. j. 62 Co 20/2007-270, bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

Z porovnání rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 10. 4. 2006, č. j. 39 C 298/2003-196, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 15. 6. 2007, č. j. 62 Co 20/2007-270, a žaloby podané dne 16. 9. 2015 je zřejmé, že byť je předmětem řízení rovněž žaloba na určení vlastnictví k předmětným pozemkům, odůvodněná stejným skutkovým základem, není zde dána totožnost subjektů. Žalobce a) se původního řízení (ve věci sp. zn. 39 C 298/2003) neúčastnil a nemůže být považován ani za právního nástupce tehdejšího žalobce Správního bytového družstva Rozvoj, neboť smlouva o převodu družstevní garáže do vlastnictví člena družstva, z níž dovodil právní nástupnictví odvolací soud, nabyla právní účinky již ke dni 6. 12. 2004, zatímco rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 č. j. 39 C 298/2003-196, byl vydán a nabyl právní moci až v roce 2006, a navíc touto smlouvou došlo pouze k převodu garáže, předmětných pozemků se smlouva netýkala. Nejedná se tak o věc totožnou ve smyslu § 159a odst. 4 o. s. ř.

Dovolací soud proto usnesení odvolacího soudu ve výroku I., kterým bylo ve vztahu k žalobci a) usnesení soudu prvního stupně potvrzeno ve výroku o zastavení řízení podle § 243e odst. 1 o. s. ř. zrušil. Protože důvody, pro které bylo usnesení odvolacího soudu zrušeno, platí i pro usnesení soudu prvního stupně, zrušil dovolací soud podle § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. ve stejném rozsahu i jeho rozhodnutí. Dovolací soud dále podle § 243e odst. 1 a § 243e odst. 2 věty první o. s. ř. zrušil usnesení odvolacího soudu a soudu prvního stupně v závislých výrocích o nákladech řízení, avšak vždy jen ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným a vedlejším účastníkem, a to v rozsahu (jedné poloviny), ve kterém stíhala povinnost hradit náklady řízení žalobce a). V této souvislosti je třeba zdůraznit, že žalobce a) a žalobci b) a c) společně měli v řízení postavení samostatných společníků (§ 91 odst. 1 o. s. ř.), proto za náhradu nákladů řízení odpovídají podle svého poměru účastenství na věci (§ 140 odst. 1 o. s. ř.), v daném případě každý jednou polovinou, nikoli solidárně, jak nesprávně rozhodly soudy obou stupňů.

Právní názor dovolacího soudu je pro odvolací soud (i soud prvního stupně) závazný (§ 243g odst. 1 věta první o. s. ř.). V novém rozhodnutí o věci rozhodne soud o náhradě nákladů řízení, včetně řízení dovolacího (§ 243g odst. 1 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 17. července 2017

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru