26 Cdo 1831/2006
USNESENÍ
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudců Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Miroslava Feráka ve věci žalobce statutárního města K., zastoupeného advokátkou, proti žalované R. D., zastoupené advokátem, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Karviné pod sp. zn. 28 C 41/2005, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 9. ledna 2006, č.j. 42 Co 409/2005-45, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Krajský soud v Ostravě (odvolací soud) usnesením ze dne 9. 1. 2006, č.j. 42 Co 409/2005-45, zastavil řízení o odvolání žalované proti rozsudku ze dne 4. 4. 2005, č.j. 28 C 41/2005-28, jímž jí Okresní soud v Karviné (soud prvního stupně) uložil povinnost, aby do 15 dnů od právní moci rozsudku vyklidila byt č. 3 o velikosti kuchyně a dvou pokojů s příslušenstvím, v domě č.p. 1252 v K. – N. M., a rozhodl o nákladech řízení; současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Z protokolu o jednání před odvolacím soudem ze dne 9. 1. 2006, totiž vyplynulo, že žalovaná ještě před zahájením jednání uvedla, že své odvolání bere v plném rozsahu zpět.
Usnesení odvolacího soudu napadla žalovaná, zastoupená advokátem, včasným dovoláním, v němž uvádí, že nikdy nechtěla, aby odvolací řízení bylo zastaveno, pouze jako osoba práva neznalá nesprávně porozuměla poučení odvolacího soudu, což dokládá její žádost o ustanovení advokáta, o které však nebylo rozhodnuto a v tomto také spatřuje zásadní právní význam napadeného rozhodnutí. V dalším dovolatelka uplatňuje námitky relevantní z hlediska správnosti právního posouzení otázky vyklizení shora uvedeného bytu.
Dovolání není přípustné.
Podle § 236 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) lze dovoláním napadnout pravomocná rozhodnutí odvolacího soudu, pokud to zákon připouští.
Přípustnost dovolání proti usnesení upravují ustanovení § 237 až § 239 o.s.ř.
Dovolání není přípustné podle ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř., neboť usnesení o zastavení odvolacího řízení není rozhodnutím ve věci samé.
Ustanovení § 238, § 238a a § 239 odst. 1 a 2 o.s.ř. nezakládají přípustnost dovolání proto, že usnesení, jímž odvolací soud zastavil odvolací řízení pro zpětvzetí odvolání účastníkem řízení, v jejich taxativních výčtech uvedeno není.
Lze tedy uzavřít, že dovolání proti usnesení odvolacího soudu, kterým bylo zastaveno odvolací řízení pro zpětvzetí odvolání, není podle právní úpravy přípustnosti dovolání v občanském soudním řádu účinné od 1. ledna 2001 přípustné.
Z uvedeného vyplývá, že dovolání žalované směřuje proti rozhodnutí odvolacího soudu, proti němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný. Nejvyšší soud proto (aniž ve věci nařizoval jednání podle § 243a odst. 1 věty první o.s.ř.) dovolání podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.
Žalovaná podáním nepřípustného dovolání procesně zavinila jeho odmítnutí, žalobci prokazatelné náklady tohoto řízení (podle obsahu spisu) nevznikly; této procesní situaci odpovídá ve smyslu ustanovení § 146 odst. 3, § 224 odst. 1 a § 243b odst. 5 věty první o.s.ř. výrok o tom, že na náhradu nákladů dovolacího řízení nemá právo žádný z účastníků.
Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.
V Brně dne 4. července 2006
JUDr. Robert Waltr,v. r.
předseda senátu