Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 1726/2013Usnesení NS ze dne 09.10.2013

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.1726.2013.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12...

více
Podána ústavní stížnost

III. ÚS 372/14 ze dne 26.06.2014 (odmítnuto)
soudce zpravodaj prof. JUDr. Jan Musil, CSc.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 1726/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobkyně FK OIL spol. s r. o., se sídlem v Holešově, Dobrotice 119, IČO: 60719788, zastoupené JUDr. Tomášem Čejnou, advokátem se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 10, proti žalovanému M. B., bytem v N. H., o zaplacení částky 1.124.748,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Chrudimi pod sp. zn. 6 C 114/2009, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích ze dne 10. října 2012, č. j. 18 Co 288/2012-289, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů dovolacího řízení 12.463,- Kč k rukám JUDr. Tomáše Čejny, advokáta se sídlem v Přerově, Dr. Skaláka 10, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení

Odůvodnění:

Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové – pobočky v Pardubicích (odvolací soud) ze dne 10. 10. 2012, č. j. 18 Co 288/2012-289, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu v Chrudimi (soud prvního stupně) ze dne 31. 8. 2011, č. j. 6 C 114/2009-248, jímž uložil žalovanému zaplatit částku 1.124.748,- Kč s úroky z prodlení a náklady řízení, současně rozhodl o nákladech odvolacího řízení. Odvolací soud dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli platnou smlouvu o nájmu pozemků a žalovaný nezaplatil od října 2006 do června 2009 nájemné ve výši celkem 1.124.748,- Kč.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).

Přípustnost dovolání proti potvrzujícímu rozhodnutí odvolacího soudu je upravena v § 237 odst. 1 písm. b), c) o. s. ř. Podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. není dovolání přípustné (rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím ve věci), a protože napadené rozhodnutí nemá po právní stránce zásadní význam, není přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) - že řízení je postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci - a § 241a odst. 3 o. s. ř. - jímž lze vytýkat nesprávnosti ve zjištěném skutkovém stavu - se nepřihlíží.

Podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) dovolatel neuplatnil způsobilý dovolací důvod, jímž by zpochybnil právní posouzení věci (§ 241a odst. 2 písm. b/ o. s. ř.). Dovolací soud byl přitom vázán jen dovolacími důvody uplatněnými v dovolání, neboť k doplnění dovolání došlému soudu dne 29. 4. 2013, tedy až po uplynutí lhůty stanovené v § 240 odst. 1 o. s. ř., přihlížet nemohl.

Dovolatel výslovně uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. Namítal, že ho žalobkyně v žalobě označila jako fyzickou osobu, ačkoliv šlo o vztah, v němž měl postavení podnikatele, neměl proto procesní způsobilost a soud měl řízení zastavit, a že odvolací soud nevyhověl jeho žádosti o odročení odvolacího jednání, ačkoliv byla důvodná. Nejde-li o sporný výklad či aplikaci procesních předpisů, může dovolací soud přihlížet k vadám (podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Jen pro úplnost lze dodat, že samotné případné nepřesné označení žalovaného (vynechání jeho obchodního jména, pod nímž jako fyzická osoba podnikal) nemá za následek procesní nezpůsobilost a v řízení před odvolacím soudem ani nebyla krácena jeho procesní práva, neboť omluva k odvolacímu jednání nebyla ani včasná, ani důvodná.

Přípustnost dovolání nemohou založit ani námitky (které jsou navíc velmi obecné) směřující proti zjištěnému skutkovému stavu, jimiž brojí proti způsobu hodnocení důkazů, kterými uplatnil nepřípustný dovolací důvod podle § § 241a odst. 3 o. s. ř.

O náhradě nákladů dovolacího řízení dovolací soud rozhodl podle § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a zavázal žalovaného, jehož dovolání bylo odmítnuto, k náhradě nákladů dovolacího řízení, které vznikly žalobkyni v souvislosti s podáním vyjádření k dovolání prostřednictvím jejího zástupce z řad advokátů. Při stanovení výše nákladů dovolacího řízení postupoval dovolací soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), dále jen „AT“ (srovnej nález Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2013, sp. zn. 31 Cdo 3043/2010). Zároveň však nepřehlédl závěry vyjádřené v nálezu Ústavního soudu č. 116/2013 Sb., že výše odměny by měla být přiměřená výši vymáhané částky, složitosti věci, časové náročnosti provedených úkonů právní služby i způsobu, jakým řízení skončilo. Dovolání bylo odmítnuto, protože dovolatel uplatnil jen nepřípustné dovolací důvody, na což také žalobkyně poukázala ve vyjádření k dovolání, a nebylo proto možné zabývat se právním posouzením věci, považuje dovolací soud s ohledem na tyto konkrétní poměry projednávané věci, s přihlédnutím k obsáhlosti podaného dovolání za přiměřenou odměnu za podané vyjádření částku ve výši 10.000,- Kč. K nákladům dovolacího řízení náleží i paušální částka náhrad hotových výdajů ve výši 300,- Kč, jež stojí vedle odměny (srov. § 2 odst. 1, § 13 odst. 1 a 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění pozdějších předpisů), a částka 2.163,- Kč představující 21% DPH (§ 137 odst. 3 o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 9. října 2013

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru