Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 1699/2020Usnesení NS ze dne 22.09.2020

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.1699.2020.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.

§ 2 odst. 3 o. z.

§ 8 o. z.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 1699/2020-110

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobců a) F. K., narozeného XY, bytem v XY, b) K. K., narozené XY, bytem v XY, c) F. Z., narozeného XY, bytem v XY, zastoupených Mgr. Jiřím Lukešem, advokátem se sídlem v Praze 10, Vršovická 7/27, d) J. Z., narozeného XY, bytem v XY, e) M. V., narozeného XY, a f) J. V., narozeného XY, obou bytem v XY, proti žalovanému Z. M., narozenému XY, bytem v XY, zastoupenému JUDr. Barborou Peškovou, advokátkou se sídlem v Praze 10, Štramberská 143/12, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 8 pod sp. zn. 26 C 88/2018, o dovolání žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. června 2019, č. j. 20 Co 154/2019-71, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalovaný napadl dovoláním rozsudek Městského soudu v Praze (odvolací soud) ze dne 20. 6. 2019, č. j. 20 Co 154/2019-71, kterým potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 (soud prvního stupně) ze dne 10. 1. 2019, č. j. 26 C 88/2018-52, jímž mu uložil povinnost vyklidit tam specifikovaný byt a předat jej žalobcům do pěti měsíců od právní moci rozsudku a rozhodl o náhradě nákladů řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Dovolání není podle ustanovení § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. s. ř.“), přípustné.

Otázku, zda výkon práva žalobců není v rozporu s dobrými mravy, posoudil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Zamítnutí žaloby na vyklizení bytu nebo nemovitosti sloužící k bydlení pro odepření ochrany výkonu vlastnického práva, který je uplatňován v rozporu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3, § 8 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, dále též jen „občanský zákoník“, popř. „o. z.“), má být až poslední možností - ultima ratio, jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona - viz např. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne 14. 10. 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněné pod číslem 6/2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek (k aplikaci judikatury přijaté k výkladu rozporu s dobrými mravy podle

§ 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, dále jen „obč. zák.“, v poměrech občanského zákoníku - srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2019, sp. zn. 26 Cdo 3382/2017), usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2020, sp. zn. 26 Cdo 1312/2020, ze dne 5. 9. 2017, sp. zn. 26 Cdo 2539/2017.

Při úvaze, zda výkon práva žalobců není v rozporu s dobrými mravy, přihlédl odvolací soud ke všem zjištěným skutečnostem, a to jak na straně dovolatele, tak i na straně žalobců, vycházel přitom z konkrétních zjištění učiněných v dané věci, nepříznivou situaci žalovaného zohlednil prodloužením lhůty k vyklizení bytu a jeho úvaha není zjevně nepřiměřená.

Jde-li o otázku bytových náhrad, povinnost zajistit bytovou náhradu vyklizovaným osobám pro vlastníka nemovitosti z předpisů hmotného práva nevyplývá. Občanský zákoník pojem bytových náhrad (náhradního bytu a náhradního ubytování) z předchozí právní úpravy v § 712 obč. zák. nepřevzal a jejich poskytování neupravuje (s výjimkou v § 768 odst. 2 o. z., která na projednávaný případ nedopadá). Užívá-li někdo nemovitost bez právního důvodu, nelze mu v souvislosti s jeho vyklizovací povinností přiznat právo na zajištění bytové náhrady (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 1. 2020, sp. zn. 26 Cdo 3745/2019).

Dovolatel zpochybňuje právní posouzení věci odvolacím soudem rovněž prostřednictvím skutkových námitek, tj. prostřednictvím dovolacího důvodu, který k dispozici nemá (viz § 241a odst. 1 o. s. ř.) a k vadám řízení může dovolací soud přihlédnout, jen je-li dovolání přípustné (§ 237- 238a o. s. ř.). Jen pro úplnost lze uvést, že skutková zjištění nevykazují jakýkoliv nesoulad, soudy provedly všechny důkazy relevantní pro právní posouzení věci, v řízení o vyklizení bytu se ostatně ani nelze zabývat naplněností uplatněných výpovědních důvodů (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 11. 2018,

sp. zn. 26 Cdo 3328/2017, uveřejněný pod číslem 112/2019 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Nejvyšší soud České republiky proto dovolání podle ustanovení § 243c odst. 1 věty první o. s. ř. odmítl.

S přihlédnutím k závěrům vyplývajícím z nálezu Ústavního soudu ze dne 23. 8. 2017, sp. zn. III. ÚS 3425/16, Nejvyšší soud za situace, kdy přikročil k rozhodnutí o samotném dovolání v přiměřené lhůtě, již samostatně nerozhodoval o návrhu dovolatele na odklad vykonatelnosti napadeného rozhodnutí. Nejsou-li splněny předpoklady k meritornímu projednání dovolání, není dán ani prostor pro úvahy o odkladu vykonatelnosti dovoláním napadeného usnesení [§ 243 písm. a) o. s. ř.].

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se nezdůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 22. 9. 2020

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru