Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 162/2001Rozsudek NS ze dne 12.06.2001

KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.162.2001.1

přidejte vlastní popisek

26 Cdo 162/2001

ČESKÁ REPUBLIKA

ROZSUDEK

JMÉNEM REPUBLIKY

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Emy Barešové a soudců JUDr. Ivy Brožové a JUDr. Josefa Rakovského v právní věci žalobce M. D., zastoupeného advokátem, proti žalované M. D., zastoupené advokátkou, o vyklizení nemovitosti, vedené u Okresního soudu ve Svitavách pod sp. zn. 7 C 1152/96, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.10.2000, čj. 18 Co 286/2000-146, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.října 2000, čj. 18 Co 286/2000- 146, a rozsudek Okresního soudu ve Svitavách ze dne 28.dubna 2000, čj. 7 C 1152/96-124, se zrušují , a věc se vrací Okresnímu soudu ve Svitavách k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Žalobce se domáhal vyklizení pozemku č. 1425/4 v katastrálním území V. s odůvodněním, že se na základě kupní smlouvy ze dne 22.7.1977, uzavřené mezi ním a A. S., stal výlučným vlastníkem, mimo jiné, i této pozemkové parcely, kterou žalovaná užívá bez právního důvodu.

Okresní soud ve Svitavách rozsudkem ze dne 1.2.1999, čj. 7 C 1152/96-73, uvedenou žalobu zamítl. Usnesením Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.11.1999, čj. 17 Co 230/99-95, byl tento rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Rozsudkem ze dne 28.4.2000, čj. 7 C 1152/96-124, Okresní soud ve Svitavách opět žalobu zamítl. Krajský soud v Hradci Králové pak rozsudkem ze dne 24.10.2000, čj. 18 Co 286/2000-146, rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud vycházel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, která doplnil vlastním dokazováním, zejména zprávou Katastrálního úřadu ve S. ze dne 7.8.2000. Shodně se soudem prvního stupně dospěl k závěru, že žalovaná užívá sporný pozemek právem náhradního užívání. Tuto skutečnost měl za prokázanou mimo jiné sdělením Zemědělského družstva V. ze dne 23.6.1995, adresovaným Ministerstvu zemědělství v Praze, a obsahem listin o směně pozemků, jež k němu byly přiloženy; v něm se uvádí, že „parcela číslo 1425/4 o výměře 0,1972 ha v kat. území V. byla přidělena panu D. L., tj. manželu paní D., do náhradního užívání za parcelu číslo 1788/1 o výměře 0,4564 ha v kat. území B. n. S.\" Dle odvolacího soudu je nepochybné, že tento stav tu byl již v době uzavření kupní a darovací smlouvy mezi A. S. a žalobcem, a že dosud trvá. Odvolací soud se opíral též o okolnost, že žalobce sám podal návrh na řešení práva náhradního užívání žalované u Pozemkového úřadu ve S. Rovněž vyslovil názor, že vzhledem k neurčitosti smlouvy uzavřené mezi A. S. a žalobcem dne 22.7.1977 nelze bezpečně dovodit, že jejím předmětem byl i předmětný pozemek, který nebyl v době uzavření smlouvy užíván zemědělskou organizací, ale fyzickou osobou na základě náhradního užívání. Žalobce se dle jeho názoru vlastníkem sporné parcely stát nemohl, a nemůže se tedy s úspěchem domáhat proti žalované jejího vyklizení, neboť v tomto sporu není aktivně věcně legitimován.

Navrhované dovolání proti svému rozsudku odvolací soud nepřipustil, protože žalobce se připuštění dovolání domáhal „pro přezkoumání správnosti závěrů, k nimž soud dospěl v otázce vzniku práva náhradního užívání žalované ke spornému pozemku\". Dle odvolacího soudu Odvolatel „brojí proti tomu, že existenci tohoto práva má soud za prokázanou. V podstatě jde o nesouhlas žalobce s hodnocením výsledků provedeného dokazování, tj. o otázku skutkovou- a z tohoto důvodu dovolání připuštěno být nemůže\".

Rozsudek odvolacího soudu, jenž nabyl právní moci 24.11.2000, napadl žalobce včas podaným dovoláním, v němž navrhuje, aby dovolací soud dovolání připustil podle ustanovení § 239 odst. 2 o.s.ř. a následně o něm rozhodl. Otázku zásadního právního významu rozhodnutí odvolacího soudu spatřuje dovolatel v tom, zda lze ve věci samé rozhodnout na základě listin předložených jedním z účastníků řízení v kopiích, nikoli v originále, jejichž pravost je druhým účastníkem řízení zpochybňována a není jiným věrohodným způsobem ověřena.Žalobce vytýká soudům obou stupňů, že jejich závěry nemají oporu v provedeném dokazování. Listiny, jimiž žalovaná prokazovala vznik práva náhradního užívání a schválení pozemkových úprav, byly předloženy v kopiích, bez vyznačení právní moci rozhodnutí. Soudy obou stupňů zcela pominuly skutečnost, že vznik práva náhradního užívání byl vázán na právní moc rozhodnutí o schválení projektu pozemkových úprav, která nebyla prokázána. Žalobce se domnívá, že nabytí právní moci citovaného rozhodnutí nelze dovodit z výpovědi svědka, který se na provádění pozemkových úprav podílel do roku 1970, nikoli v roce 1974, kdy v daném případě mělo k pozemkovým úpravám dojít. Za nesprávný považuje žalobce i závěr odvolacího soudu, podle něhož žalobce není vlastníkem předmětné parcely. Z obsahu uzavřené kupní smlouvy mezi A. S. a žalobcem, ale zejména z odkazu na list vlastnictví je zřejmé, že předmětem převodu byla i sporná parcela. V této věci poukazuje i na rozsudek (správně usnesení) Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 24.11.1999, čj. 17 Co 230/99-95, v němž jsou uvedeny důvody, pro které je žalobce vlastníkem předmětných nemovitostí; s nimi se žalobce ztotožňuje. Vzhledem k tomu, že žalobce považuje napadený rozsudek za věcně nesprávný z důvodů vymezených v ustanovení § 241 odst. 3 písm. c) a d) o.s.ř., a protože se uvedené důvody týkají i rozhodnutí soudu prvního stupně, navrhuje jejich zrušení a vrácení věci soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

Žalovaná se vyjádřila k dovolání tak, že žalovaný pravost listinných důkazů nezpochybňoval a netvrdil, že je považuje za nevěrohodné; ostatně tyto listiny, nebyly jedinými důkazními materiály a byly hodnoceny s dalšími důkazy, z nichž vyplývala jejich pravost. Poukazuje na odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně ze dne 28.4.2000, v němž je uvedeno, že „ nemůže jít k tíži žalované, že se nedochovaly příslušné doklady, ale \"s ohledem na další důkazy má soud za to, že je třeba považovat vznik práva náhradního užívání žalované za prokázaný\". Žalovaná dále poukazuje na to, že žalobce v dovolání neuvádí žádné nové skutečnosti, ani nenavrhuje nové důkazy. Podle jejího názoru soudy obou stupňů celý komplex důkazů podrobně rozebraly a vyvodily z nich správné právní závěry. Proto navrhuje, aby dovolání bylo odmítnuto, popřípadě zamítnuto.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, se dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů, projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů, tj. podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1.1.2001 ( dále jen „OSŘ„).

Dovolání v zásadě splňuje náležitosti stanovené v § 241 odst. 2 OSŘ. Dovolací soud se proto zabýval otázkou jeho přípustnosti. Dovolání směřuje do potvrzujícího rozsudku soudu prvního stupně, který sice rozhodoval o věci znovu, ale jeho rozhodnutí nevyznělo jinak, než v jeho dřívějším rozsudku. Nepřichází tedy v úvahu přípustnost dovolání podle § 238 odst. 1 písm. a) ani b) OSŘ, ale ani podle ustanovení § 239 odst. 1 OSŘ, protože odvolací soud nevyslovil přípustnost dovolání proti svému rozsudku.

Existence vad řízení, způsobujících jeho zmatečnost, zakládá vždy přípustnost dovolání proti každému rozhodnutí odvolacího soudu. Jde o vady taxativně uvedené v ustanovení § 237 odst. 1 OSŘ. Takové vady však nebyly dovolatelem namítány, ani dovolacím soudem zjištěny.

Podle ustanovení § 239 odst. 2 OSŘ je dovolání přípustné, pokud dovolatel neúspěšně navrhl v průběhu odvolacího řízení, aby odvolací soud připustil proti svému rozsudku dovolání, přičemž dovolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutí odvolacího soudu má po právní stránce zásadní význam. Zásadní význam má rozhodnutí odvolacího soudu, pokud rozhodl v rozporu s běžnou judikaturou, nebo jde o právní problematiku dosud dovolacím soudem neřešenou, případně problematiku, v níž se judikatura různí.

V dané věci dospěl dovolací soud k závěru, že rozsudek odvolacího soudu má zásadní právní význam z hlediska jeho právních závěrů dosud dovolacím soudem neřešených, o tom, že žalobce není vlastníkem předmětného pozemku, jejž užívá žalovaná, resp. že nejde o pozemek, který v době převodní smlouvy uzavřené mezi žalobcem a A. S. byl „v užívání socialistického sektoru\". Tento dovolací důvod žalobce uplatnil, a dovolací soud proto přezkoumal napadený rozsudek odvolacího soudu z tohoto hlediska (§ 242 odst. 3 věta prvá OSŘ). Přitom přihlédl i k vadám řízení, jež mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci ( § 241 odst. 3 písm.b) OSŘ). Dovolacím důvodem ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm.c) OSŘ, který se týkal skutkových zjištění odvolacího soudu, se soud dovolací nemohl zabývat, protože v případě, kdy je přípustnost dovolání dána ustanovením § 239 odst. 2 OSŘ, může přezkoumávat jen právní závěry odvolacího soudu.

Pro posouzení vlastnictví žalobce k předmětnému pozemku č.1425/4 ve V. je nesporné rozhodující hodnocení smlouvy, kterou jako kupující uzavřel formou notářského zápisu s A. S. jako prodávajícím dne 22.7.1977. Smlouva je označena jako kupní, ve skutečnosti obsahuje i část darovací. V bodu 1/ smlouvy jsou specifikovány pozemky na listu vlastnictví č.98, které byly předmětem prodeje. V bodu 2/ smlouvy je obsaženo ujednání, že pozemky na listu vlastnictví 98, které jsou v užívání socialistickým sektorem (tedy nebyly předmětem prodeje), daruje A. S. M. D., a tento je přejímá do vlastnictví. Pro výklad tohoto smluvního ustanovení je třeba vyjít z toho, co bylo považováno v době uzavření smlouvy za pozemky užívané socialistickým sektorem. Šlo-li o pozemky, jež byly sdruženy do jednotného zemědělského družstva podle předpisů o zemědělském družstevnictví, případně k nim mělo družstvo právo užívání k zajištění výroby podle zákona č. 123/1975 Sb., o užívání půdy a jiného zemědělského majetku k zajištění výroby, bylo pro posouzení „užívání socialistickým sektorem\" určující takové základní právo, tj. právo družstevního užívání nebo právo užívání k zajištění výroby, pokud dle uvedených právních předpisů vzniklo. Za existence takového práva byla ostatní práva ( např. právo dočasného užívání ) od něj odvozena. Zánik uvedených práv byl upraven ve zvláštních předpisech - např. právo družstevního užívání zanikalo pouze způsobem uvedeným v předpisech o zemědělském družstevnictví.

Pro posouzení, zda k předmětnému pozemku ( v podobě původního pozemku č. 1451/1 ve V., jehož částí původně byl, ) vzniklo právo družstevního užívání, a byl proto považován za pozemek v užívání socialistického sektoru, však chybí ve spisu potřebné důkazy, a oba soudy se věcí z této stránky nezabývaly. Jejich rozhodnutí jsou proto z tohoto hlediska nepřezkoumatelná; jde tedy o vadu řízení ve smyslu ustanovení § 241 odst.3 písm. b) OSŘ. K tomu lze dále dodat, že se oba soudy nezabývaly ani otázkou případného vydržení vlastnického práva žalobce s ohledem na právní skutečnosti, jež následovaly po uzavření smlouvy z 22.7.1977.

Dovolací soud, jak je shora odůvodněno, se nezabýval skutkovými zjištěními, týkajícími se vzniku práva náhradního užívání k předmětnému pozemku „ ve prospěch manžela žalované\", jak se uvádí v odůvodnění rozsudku odvolacího soudu. Tento soud však nevysvětluje, jakým způsobem přešlo právo náhradního užívání na žalovanou, zejména ve vztahu k vlastnictví původního pozemku č. 1788/1, od nějž se toto právo odvíjí. I v tom spatřuje dovolací soud vadu řízení ve smyslu ustanovení § 241 odst. 3 písm.b) OSŘ. Odvolací soud se dále zabýval námitkou žalované, že vydržela vlastnické právo k předmětnému pozemku, nevzal však v úvahu možnost vydržení práva užívání.

Dovolací soud dospěl k názoru, že závěry o právních vztazích účastníků nelze učinit pro nedostatek potřebných zjištění a posouzení věci soudy nižších stupňů, jak je shora uvedeno. Jejich rozsudky proto zrušil podle ustanovení § 243b odst. 1 a 2 OSŘ a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení. V následném řízení jsou soudy vázány právním názorem dovolacího soudu, týkajícím se režimu užívání pozemku \"socialistickým sektorem\" v případě, že bude doložen vznik práva družstevního užívání pozemku č. 1451/1 ve V. před uzavřením smlouvy ze dne 22.7.1997; soudy rozhodnou nově o nákladech řízení, včetně řízení dovolacího. ( § 243d odst. 1 OSŘ).

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 12. června 2001

JUDr. Ema Barešová, v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru