Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 1528/2013Usnesení NS ze dne 21.08.2013

HeslaRozsudek pro zmeškání
Vyklizení bytu
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.1528.2013.1
Dotčené předpisy

§ 153b odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 1528/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Pavlíny Brzobohaté ve věci žalobkyně městské části Praha 1, se sídlem v Praze 1, Vodičkova 18, proti žalované I. J., bytem v P. 1, S. 2060/27, zastoupené JUDr. Taťánou Kozákovou, advokátkou se sídlem v Praze 2, Karlovo náměstí 287/18, o vyklizení bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 24 C 127/2007, o dovolání žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. ledna 2012, č. j. 22 Co 487/2011-88, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žádná z účastnic nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 5. ledna 2012, č. j. 22 Co 487/2011-88, potvrdil rozsudek pro zmeškání ze dne 1. prosince 2010, č. j. 24 C 127/2007-36, jímž Obvodní soud pro Prahu 1 (soud prvního stupně) vyhověl žalobě a uložil žalované povinnost vyklidit a vyklizený žalobkyni předat do tří dnů od právní moci rozsudku tam specifikovaný byt a rozhodl o nákladech řízení účastnic; současně odvolací soud rozhodl o nákladech odvolacího řízení účastnic.

Jelikož rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. lednem 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodem 7 tohoto zákona dovolání žalované (dovolatelky) projednal a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o.s.ř.”).

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b/ o.s.ř. (proto, že rozhodnutí soudu prvního stupně, potvrzené rozsudkem odvolacího soudu, bylo jeho prvním rozhodnutím ve věci). Z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. (který byl zrušen uplynutím dne 31. prosince 2012 nálezem Ústavního soudu České republiky ze dne 21. února 2012, sp. zn. Pl. ÚS 29/11; pro posouzení přípustnosti dovolání podaných do 31. prosince 2012 je však i nadále použitelné /srov. nález Ústavního soudu České republiky ze dne 6. března 2012, sp. zn. IV. ÚS 1572/11/).

Je-li přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř. spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, je způsobilým dovolacím důvodem zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b/ o.s.ř.; k okolnostem uplatněným dovolacím důvodem podle § 241a odst. 3 o.s.ř. se nepřihlíží (srov. § 237 odst. 3 věta za středníkem o.s.ř.). Jsou-li pro vydání rozsudku pro zmeškání – vzhledem k jeho podstatě – rozhodující skutková tvrzení obsažená v žalobě (jež se při zmeškání žalovaného pokládají za nesporná), pak argumenty, pojící se v dovolání s popíráním těchto skutkových tvrzení (jakož i nová /další/ skutková tvrzení – zejména dovolatelčiny námitky, že „žila se zemřelým A. T. již od roku 1992, kdy bydleli v bytě v P. 1, B. n. 11/259, v němž byla od této doby přihlášena“ a že „se ihned po přestěhování na novou adresu v P. 1, S. 27/2060, i do tohoto bytu se zemřelým přihlásila“), jsou pro účely zpochybnění rozsudku pro zmeškání bez právního významu.

Napadené rozhodnutí odvolacího soudu (jakož i soudu prvního stupně) spočívá na právním názoru, že – z příčin v něm uvedených – byly v daném případě splněny předpoklady pro vydání rozsudku pro zmeškání podle § 153b o.s.ř. Správnost uvedeného právního názoru se dovolatelka pokusila zpochybnit dovolací námitkou, že v průběhu řízení nebyla „dostatečně poučena o svých právech a povinnostech …“. V této souvislosti se však z obsahu spisu podává, že již dne 9. listopadu 2007 jí byla doručena do vlastních rukou žaloba (s jasným /pochybnosti nevzbuzujícím/ a běžně pochopitelným poučením ze dne 6. listopadu 2007 nacházejícím se na č. l. 9 spisu – viz posléze uvedený výklad); dne 9. listopadu 2010 jí pak bylo doručeno předvolání k jednání u soudu prvního stupně na den 1. prosince 2010, které si osobně převzala, což potvrdila i u odvolacího jednání. Z připojené doručenky na č. l. 30 spisu vyplývá, že k jednání konanému u soudu prvního stupně dne 1. prosince 2010 byla předvolána vzorem 018 (předvolání žalovaného k prvnímu jednání s upozorněním na možnost vydání rozsudku pro zmeškání ve věcech, v nichž může být jednáno bez přítomnosti účastníků, pokud nebylo provedeno přípravné jednání) v souladu se sdělením Ministerstva spravedlnosti č. 126/2009-OD-Org. ze dne 18. června 2009, o vydání vzorů „tr.ř., o.s.ř., k.ř., d.ř.“, doporučených pro použití v trestním a v občanském soudním řízení. Dovolatelce se tak dostalo řádného a běžně pochopitelného poučení ve smyslu § 153b odst. 1 o.s.ř. o následcích nedostavení se k jednání (o vyklizení bytu, v němž uspokojuje svou bytovou potřebu), tj. k jednání o otázce vztahující se bezprostředně k jejímu bydlení. Nelze pak přisvědčit ani dovolací námitce, že „je zcela nemajetná a nebylo v jejích možnostech obrátit se na advokáta, ani jí nebylo známo, že za určitých okolností má možnost požadovat bezplatné právní zastoupení“. Již v rámci poučení, které jí bylo doručeno společně se žalobou dne 9. listopadu 2007 (viz č. l. 9 spisu), soud prvního stupně dovolatelku dostatečně a srozumitelně poučil o tom, že budou-li u ní dány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, může požádat soud o ustanovení zástupce, a je-li to třeba k ochraně jejích zájmů, i o zástupce z řad advokátů.

Pro úplnost lze dodat, že Nejvyšší soud již v usnesení ze dne 16. května 2001, sp. zn. 20 Cdo 1910/2000, přijal a odůvodnil právní názor, podle něhož okolnost, že žalovaný již před prvním nařízeným jednáním vznášel námitky proti skutkovým tvrzením obsaženým v žalobě a na podporu své skutkové verze případu nabízel soudu důkazy, vydání rozsudku pro zmeškání nebrání. Zmíněný závěr je podpořen též usnesením Ústavního soudu ze dne 28. ledna 1999, sp. zn. III. ÚS 370/98, v němž se uvádí, že nelze považovat za porušení práva na spravedlivý proces, vydá-li soud rozsudek pro zmeškání a využije-li tak nástroje, který je určen k tomu, aby postihl toho účastníka řízení, který po řádném doručení nejméně pět dnů přede dnem, kdy se má jednání konat, bez důvodné a včasné omluvy zmešká první jednání, které bylo ve věci nařízeno. Byť tato rozhodnutí byla vydána podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. lednem 2001, jsou jejich závěry aplikovatelné i nyní (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2012, sp. zn. 33 Cdo 98/2012). Vedle soudní praxe i právní teorie zastává názor, podle něhož zmešká-li žalovaný bez důvodné a včasné omluvy první jednání, které se ve věci konalo, může soud rozsudek pro zmeškání vydat, i když se před jednáním ve věci písemně vyjádřil, ve vyjádření navrhl zamítnutí žaloby a předložil soudu i listinné důkazy, jichž se dovolává, popř. se dostavil k přípravnému jednání, při němž doplnil svá tvrzení a návrhy na provedení důkazů a učinil další potřebné úkony (srov. Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, str. 1051).

Vycházeje z uvedených závěrů, dovolací soud nedovodil přípustnost dovolání ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c/ o.s.ř., a proto je podle § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c/ o.s.ř. jako nepřípustné odmítl.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a § 146 odst. 3 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly v dovolacím řízení žádné prokazatelné náklady, na jejichž náhradu by jinak měla proti dovolatelce právo.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 21. srpna 2013

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru