Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 1494/2016Usnesení NS ze dne 06.09.2016

HeslaVady podání
Přípustnost dovolání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2016:26.CDO.1494.2016.1
Dotčené předpisy

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 1494/2016

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedou senátu JUDr. Miroslavem Ferákem ve věci žalobce M. Š., C., zastoupeného Mgr. Ladislavem Kočkou, advokátem se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Vodičkova 709/33, proti žalovaným 1/ M. K. a 2/ L. K., oběma H. B., zastoupených JUDr. Zdeňkou Chaloupkovou, advokátkou se sídlem v Nové Vsi 87, o vyklizení nebytového prostoru, vedené u Okresního soudu v Litoměřicích pod sp. zn. 8 C 172/2013, o dovolání žalovaných proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. prosince 2015, č. j. 10 Co 200/2015-87, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám Mgr. Ladislava Kočky, advokáta se sídlem v Praze 1 – Novém Městě, Vodičkova 709/33, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Nejvyšší soud České republiky (předseda senátu Nejvyššího soudu – § 243f odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 31. prosince 2013 /viz čl. II bod 2. ve spojení s čl. VII zákona č. 293/2013 Sb./ – dále jen „o. s. ř.“) dovolání žalovaných (dovolatelů) proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 9. prosince 2015, č. j. 10 Co 200/2015-87 (k němuž se žalobce – prostřednictvím svého advokáta – písemně vyjádřil), odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř., neboť v něm schází náležité vylíčení, v čem dovolatelé spatřují splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 až 238a o. s. ř.), přičemž tuto vadu, pro níž nelze v dovolacím řízení pokračovat, včas (po dobu trvání lhůty k dovolání) neodstranili (§ 241b odst. 3 o. s. ř.). V této souvislosti nelze opomenout, že může-li být dovolání přípustné (jako v této věci) jen podle § 237 o. s. ř., je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, přičemž k projednání dovolání nepostačuje pouhý odkaz na ustanovení § 237 o. s. ř. (jak to ve skutečnosti učinili dovolatelé), aniž by bylo z dovolání (z jeho celkového obsahu) zřejmé, která konkrétní otázka hmotného či procesního práva, jež v rozhodování dovolacího soudu nebyla vyřešena, má být v dovolacím řízení řešena, od kterého (svého) řešení se má dovolací soud odchýlit a od jaké (konkrétní) ustálené rozhodovací praxe se v rozhodnutí odchýlil odvolací soud (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu České republiky z 26. listopadu 2013, sp. zn. 26 Cdo 3492/2013, a Ústavního soudu České republiky z 30. června 2015, sp. zn. I. ÚS 2967/14).

Kromě toho však musí v tomto konkrétním případě dovolací soud výjimečně zdůraznit, že v dovolání dovolatelé uplatnili rovněž nezpůsobilé důvody, jimiž jednak namítli vady řízení a jednak se pokusili zpochybnit správnost (úplnost) zjištěného skutkového stavu, a že k dovolacímu přezkumu předkládali také otázku (otázku, zda lze vyhovět požadavku na vyklizení nebytového prostoru, který „již neexistuje jako věc v právním smyslu“), na jejímž vyřešení napadené rozhodnutí nespočívá (nezávisí).

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinní dobrovolně, co jim ukládá vykonatelné soudní rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 6. září 2016

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru