Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 1333/2000Usnesení NS ze dne 03.04.2001

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1333.2000.1

přidejte vlastní popisek

26 Cdo 1333/2000

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v právní věci žalobce J. J., proti žalované V. J., o úpravu užívání bytu a zpřístupnění bytu, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 10 C 104/97, o dovolání žalované proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 30. listopadu 1998, č. j. 29 Co 368/98-64, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Od ůvodnění.

Usnesením ze dne 30. 11. 1998, č. j. 29 Co 368/98-64, Městský soud v Praze odmítl podle § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. jako opožděné odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 4.1998, č. j. 10 C 104/97-45, kterým soud prvního stupně určil, že žalobce je oprávněn užívat „pokoj o výměře cca 12, 07 m2 nacházející se vpravo za vstupními dveřmi\" v bytě č. 24, I. kategorie o 3 pokojích a kuchyni s příslušenstvím, nacházejícím se v 8. patře domu č. p 2240, ulice P. v P., sídliště V. O. (dále „předmětný byt\"), že žalovaná je oprávněna v předmětném bytě užívat spolu s nezletilými dětmi pokoj o výměře 18, 27 m2, nacházející se vlevo od vstupních dveří do bytu a pokoj o výměře 12,76 m2, nacházející se vzadu vpravo od vstupních dveří do bytu, že kuchyň a příslušenství budou užívat účastníci společně, a že žalovaná je povinna zpřístupnit žalobci předmětný byt a umožnit mu jeho řádné užívání zejména tím, že mu předá klíče od předmětného bytu, vyklidí pokoj, který má užívat žalobce, a nebude mu bránit v užívání kuchyně a příslušenství předmětného bytu

Odvolací soud dovodil, že zásilka obsahující rozsudek soudu prvního stupně, byla doručována do vlastních rukou právní zástupkyni žalované prostřednictvím pošty, že přes výzvu, jež jí byla zanechána, nebyla při doručování předmětné zásilky zastižena, ačkoliv se v místě doručování zdržovala, a že zásilka byla proto dne 18. 6. 1998 uložena, o čemž byla právní zástupkyně žalované vyrozuměna. Přes toto vyrozumění si právní zástupkyně žalované zásilku vyzvedla až dne 24. 6. 1998. Rozsudek soudu prvního stupně je třeba považovat za doručený dnem 22. 6. 1998, a posledním dnem lhůty k podání odvolání byl den 7. 7. 1998. Podala-li právní zástupkyně žalované - jak vyplývá z denního razítka pošty P.- zásilku, obsahující odvolání žalované k poštovní přepravě dne 9. 7. 1998, bylo odvolání podáno opožděně.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, jehož přípustnost opřela o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f), § 238a odst. 1 písm. e) a § 239 odst. 1 o. s. ř., a v němž uplatněný dovolací důvod podřadila ustanovení § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř. Namítá, že odvolací soud nezkoumal, zda byl ze strany přepravce (pošty) dodržen řádný postup při doručování, zejména zda doručovatel při prvním pokusu o doručení učinil řádnou výzvu, odpovídající ust. § 47 odst. 2 o. s. ř. Dovolatelka má za to, že výklad uvedeného zákonného ustanovení, z něhož vychází odvolací soud, „je příliš zúžený\", a že by toto ustanovení mělo být obsaženo v poučení rozhodnutí soudu prvního stupně o opravnému prostředku. Zobecněním takto zúženého výkladu (uvádí se v dovolání) by bylo účastníku řízení „odejmuto v mnoha případech právo na soudní a jinou právní ochranu ve smyslu hlavy páté listiny práv a svobod ČR\". V doplnění dovolání dále uvádí, že vyrozumění pošty obdržela její právní zástupkyně pouze jedenkrát, a k prokázání důvodnosti dovolání navrhla „předložení podkladových materiálů pošty\" s tím, aby bylo přezkoumáno, zda „předmětná doručenka splňuje náležitosti stanovené poštovním řádem, resp. jeho přílohou\".Dovolatelka navrhla, aby napadené usnesení odvolacího soudu bylo zrušeno.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle části dvanácté, hlavy první, bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů (to jest podle občanského soudního řádu ve znění účinném před 1. 1. 2001 - dále jen „o. s. ř.\").

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o. s. ř.) shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s. ř.), za splnění zákonné podmínky advokátního zastoupení dovolatelky (§ 241 odst. 1 a 2 o. s. ř.), a že je podle § 238a odst. 1 písm. e) o. s. ř. přípustné.

Přípustnost dovolání v dané věci nelze opřít o ustanovení § 239 odst. 1 o. s. ř. (jak se domnívá dovolatelka), neboť - nehledě na to, že napadené usnesení nemá povahu usnesení ve věci samé, jak vyžaduje citované ustanovení - odvolací soud ve výroku tohoto usnesení přípustnost dovolání nevyslovil; obecné poučení o možnosti mimořádného opravného prostředku - dovolání, obsažené v napadeném rozhodnutí odvolacího soudu přípustnost dovolání podle tohoto ustanovení nezakládá.

Rovněž tak nelze přípustnost (resp. i důvodnost - § 241 odst. 3 písm. a) o. s. ř.) dovolání opřít o ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř., jak je dovozováno v dovolání.

Podle ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. je dovolání přípustné, jestliže účastníku řízení byla v průběhu řízení nesprávným postupem soudu odňata možnost jednat před soudem.

Odnětím možnosti jednat před soudem je takový postup soudu, jímž znemožnil účastníku řízení realizaci těch procesních práv, která mu zákon přiznává. O vadu ve smyslu ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř. jde přitom jen tehdy, jestliže šlo o postup nesprávný (uvažováno z hlediska zachování postupu soudu určeného zákonem nebo dalšími obecně závaznými právními předpisy) a jestliže se postup soudu projevil v průběhu řízení a nikoliv také při rozhodování (srov. rozhodnutí uveřejněná ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, ročník 1998, pod čísly 27 a 49). Spatřuje-li tedy dovolatelka vadu upravenou v citovaném ustanovení v soudním rozhodnutí, nejde o případ podřaditelný pod ustanovení § 237 odst. 1 písm. f) o. s. ř.

Výrok napadeného usnesení, jímž bylo odmítnuto odvolání žalované, vyjadřuje závěr, že toto odvolání bylo podáno ve smyslu § 218 odst. 1 písm. a) o. s. ř. opožděně, to jest po uplynutí patnáctidenní lhůty stanovené v § 204 odst. 1 o. s. ř. Poněvadž běh odvolací lhůty počíná od doručení rozsudku soudu prvního stupně, zahrnuje tento závěr logicky i zjištění, že rozsudek byl účastníku doručen řádně; jen řádné doručení má totiž za následek, že osobě, které je rozsudek doručován, odvolací lhůta počne běžet. Posouzení zda je v konkrétním případě vyslovená podmínka splněna, vychází současně z určitého právního názoru (výkladu předpisů, jež upravují doručení rozsudku) a z šetření o okolnostech, která jsou z hlediska této právní úpravy významná. Obsahově (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) tak lze dovolací námitku zpochybňující správnost závěru odvolacího soudu o opožděnosti odvolání podřadit dovolacímu důvodu upravenému v § 241 odst. 3 písm. d) o. s. ř.

Právní posouzení věci (§ 241 odst. 3 písm. d/ o. s. ř.) je obecně nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 47 odst. 2 o. s. ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoli se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Místo, den a způsob doručení prokazuje při doručování poštou zásadně doručenka, kterou pošta vrací zpět odesílajícímu soudu. Konkrétní postupy pošty a povinné údaje, vyznačované na doručence, jež osvědčuje náhradní doručení zásilky určené do vlastních rukou, stanovila - v době doručování rozhodnutí soudu prvního stupně - v souladu s ustanovením § 47 odst. 2 o. s. ř. vyhláška č. 78/1989 Sb., o právech a povinnostech pošty a jejich uživatelů (poštovní řád) ve znění vyhlášky č. 59/1991 Sb.

Doručenka je listinou, jež má povahu listiny veřejné, a jež se od listin soukromých liší svou důkazní silou; potvrzuje, není-li prokázán opak, pravdivost toho, co je v ní osvědčeno (§ 134 o. s. ř.). Uvedený důsledek lze ovšem spojovat jen s takovou doručenkou, jež obsahuje všechny náležitosti, které vyžadovala příloha č. 5 poštovního řádu v bodech 18, 19 a 20; to jest s doručenkou, v níž je uveden údaj o výzvě doručovatele na určitý den a podpis doručovatele, údaj o dni uložení zásilky na poště, a razítko a podpis pověřeného pracovníka pošty. Důsledek toho, že doručenka má povahu veřejné listiny, a toho, co obsahově potvrzuje, je ten, že je na účastníku, který tvrdí - oproti údajům uvedeným v doručence - že stanovený postup doručování dodržen nebyl, aby ke svým tvrzením nabídl důkazy a jejich prostřednictvím tato tvrzení prokázal (srov. usnesení Nejvyššího soudu České republiky ze dne 25. 6. 1998, sp. zn. 2 Cdon 1532/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura č. 18/1998, pod pořadovým číslem 127).

Ve zkoumané věci příslušná doručenka (č. l. 51 verte spisu) prokazující doručení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 29. 4. 1998, č. j. 10 C 104/97-45, právní zástupkyni žalované, náležitosti veřejné listiny má. Plyne z ní, že první pokus o doručení zásilky, obsahující uvedený rozsudek, určené do vlastních rukou, byl učiněn dne 17. 6. 1998, kdy byla zanechána výzva, druhý pokus pak dne 18. 6. 1998, kdy byla písemnost uložena a adresát byl o tom vyrozuměn. Z obsahu doručenky dále vyplývá, že právní zástupkyně žalované převzala zásilku osobně na poště dne 24. 6. 1998. Z otisku podacího razítka na obálce, obsahující odvolání žalované (č.l. 54 spisu), se pak podává, že odvolání bylo dáno na poštu k přepravě dne 9. 7. 1998.

Dovolací soud provedl prostřednictvím soudu prvního stupně (§ 243a odst. 2 o. s. ř.) šetření k prokázání dovolacího tvrzení, jímž žalovaná zpochybňovala naplnění předpokladů účinnosti náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně. Z listin, které byly v rámci tohoto šetření čteny u soudního roku (zpráva Pošty P. ze dne 21. 1. 2000, kopie listovních doručovacích karet téže pošty ze dne 17. 6. a 18. 6. 1998), ani z výpovědi žalované, která jako poštovní doručovatelka prováděla doručování předmětné zásilky, však nevyplynuly žádné okolnosti, z nichž by bylo možno učinit závěr, že stanovený postup při doručování nebyl dodržen. Jiné důkazy pak žalovaná k prokázání svého dovolacího tvrzení o neúčinnosti náhradního doručení nenabídla.

Závěr odvolacího soudu o opožděnosti odvolání žalované v dané věci se tedy dovolatelce nepodařilo zpochybnit. Z uvedeného je zřejmé, že dovolání není důvodné; Nejvyšší soud je proto podle § 243b odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. zamítl.

O náhradě nákladů dovolacího řízení bylo rozhodnuto podle ust. § 243b odst. 1 věty první, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 věty první o. s. ř., neboť žalovaná s ohledem na výsledek dovolacího řízení nemá na náhradu nákladů řízení právo, a žalobci v dovolacím řízení náklady nevznikly.

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 3. dubna 2001

Doc.JUDr. Věra Korecká, CSc., v.r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru