Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 1329/2013Usnesení NS ze dne 23.07.2013

HeslaDobré mravy
Vyklizení bytu
KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.1329.2013.1
Dotčené předpisy

§ 3 odst. 1 obč. zák.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 1329/2013

USNESENÍ

Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Miroslava Feráka a soudkyň JUDr. Pavlíny Brzobohaté a JUDr. Jitky Dýškové ve věci žalobce Bytového družstva občanů Příbram, družstva, se sídlem v Příbrami IV, Pod Anenskou 149, IČ: 00664570, zastoupeného JUDr. Dagmar Říhovou, advokátkou se sídlem v Příbrami, 28. října 184, proti žalovanému M. S., bytem v B., L. 187, zastoupenému Mgr. Petrem Řehákem, advokátem se sídlem v Praze 1 – Malé Straně, Újezd 409/19, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 49/2012, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 15. ledna 2013, č. j. 23 Co 588/2012-124, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 2.178,- Kč k rukám JUDr. Dagmar Říhové, advokátky se sídlem v Příbrami, 28. října 184, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 15. ledna 2013, č. j. 23 Co 588/2012-124, změnil zamítavý rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 5. září 2012, č. j. 14 C 49/2012-97, tak, že vyhověl žalobě a uložil žalovanému povinnost vyklidit do patnácti dnů od zajištění tam specifikovaného náhradního bytu „bytovou jednotku č. 187/1 sestávající ze tří pokojů a kuchyně s příslušenstvím v prvním podlaží domu č. p. 187 v obci L.“ (dále jen „předmětný byt“, resp. „byt“); současně rozhodl o nákladech řízení účastníků před soudy obou stupňů. Na zjištěném skutkovém základě dovodil, že po vyloučení z bytového družstva žalobce užívá žalovaný předmětný byt bez právního důvodu; jelikož požadavek žalobce na vyklizení bytu nepokládal za natolik rozporný s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů – dále jen „obč. zák.“), aby žaloba byla zamítnuta, zamítavý rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žalobě na vyklizení vyhověl s tím, že vyklizovací povinnost žalovaného vázal na zajištění „náhradního bytu o menší podlahové ploše i mimo obec L.“.

Dovolání žalovaného proti citovanému rozsudku odvolacího soudu (jeho výroku o vyklizení bytu) není přípustné podle § 237 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění po novele provedené zákonem č. 404/2012 Sb. (dále jen „o.s.ř.“), neboť rozhodnutí odvolacího soudu je v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu. Ve věcech týkajících se vyklizení bytu (nemovitosti sloužící k bydlení) užívaného bez právního důvodu Nejvyšší soud totiž soudní praxi usměrnil stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia ze dne 14. října 2009, sp. zn. Cpjn 6/2009, uveřejněným pod č. 6 v sešitě č. 1-2 (ve znění redakční opravy uveřejněné v sešitě č. 5-6) z roku 2010 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož skutečnost, že výkon vlastnického práva realizovaný žalobou na vyklizení bytu (nebo nemovitosti sloužící k bydlení) je uplatňován v rozporu s dobrými mravy, se podle okolností daného případu projeví buď určením delší než zákonné lhůty k vyklizení (§ 160 odst. 1 o.s.ř.), vázáním vyklizení na poskytnutí přístřeší či jiného druhu bytové náhrady, nebo i zamítnutím žaloby (pro tentokrát). Přitom zamítnutí žaloby na vyklizení bytu na základě aplikace § 3 odst. 1 obč. zák. má být až poslední možností (ultima ratio), jak ve zcela mimořádných případech odstranit přílišnou tvrdost zákona v situaci, kdy by se odložené či podmíněné vyklizení bytu jevilo krajně nespravedlivým. V posuzovaném případě výše vyloženou úvahu odvolacího soudu nepokládá dovolací soud za zjevně nepřiměřenou.

Z uvedeného vyplývá, že dovolatelem nastolenou právní otázku vyřešil odvolací soud v souladu s ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu, od níž není důvod se odchýlit. Za této situace není dovolání přípustné podle § 237 o.s.ř., a proto je dovolací soud podle § 243c odst. 1 o.s.ř. odmítl – se souhlasem všech členů senátu (§ 243c odst. 2 o.s.ř.) – pro nepřípustnost.

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o.s.ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 23. července 2013

JUDr. Miroslav Ferák

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru