Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 1241/2009Rozsudek NS ze dne 17.06.2010

HeslaVýpověď z nájmu bytu
KategorieC
EcliECLI:CZ:NS:2010:26.CDO.1241.2009.1
Dotčené předpisy

§ 711 odst. 3, 5 obč. zák.

§ 711 odst. 2 písm. b) obč. zák.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 1241/2009

ROZSUDEK

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a soudců JUDr. Miroslava Feráka a JUDr. Marie Rezkové ve věci žalobkyně Z. Z., proti žalovanému MUDr. O. S., zastoupenému JUDr. Jaroslavou Šafránkovou, advokátkou se sídlem Praha 1, Mezibranská 19, o určení neplatnosti výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 8 C 75/2006, o dovolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 8. listopadu 2007, č. j. 6 Co 1201/2007-74, takto:

I. Dovolání se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Žalobou podanou soudu dne 24. 7. 2006 se žalobkyně (nezastoupena advokátem) domáhala vydání rozsudku, že: „Výpověď daná panem Schützem je neplatná. V případě nutnosti mého vystěhování požaduji totožný byt.“

Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 9. 2. 2007, č.j. 8 C 75/2006-43, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 9. 8. 2007, č.j. 8 C 75/2006-58, zamítl žalobu na určení, že výpověď žalovaného z nájmu bytu č. 2, v 1. nadzemním podlaží domu č.p. 1077 na Náměstí Míru (dále „předmětný byt“, resp. „byt“ a „předmětný dům“), daná žalobkyni, je neplatná, uložil žalované byt vyklidit do 15 dnů od zajištění náhradního ubytování, a rozhodl o nákladech řízení. Po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalovaný je zapsán v katastru nemovitostí jako vlastník předmětného domu, že jeho právní předchůdce uzavřel dne 31. 1. 1994 se žalobkyní smlouvu o nájmu předmětného bytu na dobu neurčitou, že dopisem ze dne 6. 6. 2006 žalovaný upozornil žalobkyni na její závadné chování v domě (zaplňování bytu a společných prostor předmětného domu různými starými předměty, nedodržování hygieny, v důsledku čehož se z bytu line zápach) a na to, že pokud své chování nezmění, bude jí dána výpověď z nájmu bytu, že žalobkyně na upozornění nereagovala a závadný stav neodstranila, a že dopisem ze dne 13. 6. 2006 dal žalovaný žalobkyni výpověď z nájmu bytu z důvodu podle § 711 odst. 2 písm. b) občanského zákoníku ve znění po novele provedené zákonem č. 107/2006 Sb. (dále jen „obč.zák.“), pro hrubé porušování dobrých mravů v domě (dále též „Výpověď“), spočívající ve zde popsaném jednání, pro něž jí byla dána i výstraha; Výpověď byla žalobkyni doručena dne 18. 7. 2006. Soud prvního stupně – po té, co dovodil, že Výpověď je platným právním úkonem – dospěl k závěru, že uplatněný výpovědní důvod byl naplněn, a na základě toho žalobu na určení její neplatnosti zamítl; doplňujícím rozsudkem, vydaným na základě pokynu odvolacího soudu, uložil žalobkyni byt vyklidit do 15 dnů po zajištění náhradního ubytování.

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích (dále opět „soud odvolací“) rozsudkem ze dne 8. 11. 2007, č.j. 6 Co 1201/2007-74, změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že určil, že výpověď daná žalovaným žalobkyni dopisem ze dne 13. 7. 2006 z nájmu k předmětnému bytu, je neplatná; současně rozhodl o nákladech řízení před soudy obou stupňů. Odvolací soud dospěl na rozdíl od soudu prvního stupně k závěru, že Výpověď je neplatná pro rozpor se zákonem (§ 39 obč.zák.), neboť neobsahuje náležitosti stanovené v § 711 odst. 3 obč.zák., jmenovitě závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu. Uzavřel, že za tohoto stavu změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že Výpověď je neplatná.

Proti rozsudku odvolacího soudu podal žalovaný dovolání, jehož přípustnost opřel o ustanovení § 237 odst. 1 písm. a) obč.zák. a uplatnil v něm dovolací důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a b) o.s.ř. Naplnění prvého z uplatněných dovolacích důvodů spatřuje v tom, že odvolací soud nerozhodl o celém předmětu řízení, ačkoliv z jeho podnětu byl vydán soudem prvního stupně doplňující rozsudek, jímž bylo žalobkyni uloženo byt vyklidit do 15 dnů po zajištění náhradního ubytování. Uvádí, že oba žalobní nároky, tak, jak je žalobkyně ve svém návrhu uplatnila, nemohou vedle sebe obstát (když nebyla ani aktivně legitimována k podání žaloby na vyklizení), a že měla být soudem prvního stupně vyzvána k úpravě žalobního petitu postupem podle § 43 o.s.ř. a k doplnění skutkových tvrzení ve smyslu § 118a o.s.ř. Protože tento postup nebyl dodržen a odvolací soud uvedené pochybení neodstranil, zatížil řízení další procesní vadou. Odvolacímu soudu dále vytýká nesprávnost jeho názoru o neplatnosti Výpovědi a namítá, že závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu se vztahuje jen na případy, kdy nájemci tato náhrada přísluší; přístřeší však nelze za bytovou náhradu považovat. Dovolatel má za to, že chování žalobkyně ohrožuje nejen jeho vlastnické právo, ale i zdraví a bezpečnost jí samotné a ostatních obyvatel předmětného domu, a je tedy v rozporu s dobrými mravy (§ 3 odst. 1 obč.zák.); i z toho důvodu měla být žaloba zamítnuta. Navrhl, aby napadený rozsudek byl zrušen a věc byla vrácena odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Vyjádření k dovolání nebylo podáno.

Podle čl. II bodu 12. věty před středníkem zákona č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vyhlášeným (vydaným) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. červencem 2009) se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 8. listopadu 2007, Nejvyšší soud České republiky jako soud dovolací dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 7/2009 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.”).

Nejvyšší soud shledal, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastníkem řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), za splnění podmínky advokátního zastoupení dovolatele (§ 241 odst. 1 a 4 o.s.ř.), a je přípustné podle § 237 odst. 1 písm. a) o.s.ř., neboť směřuje proti rozsudku odvolacího soudu, jímž byl změněno rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci samé.

Podle ustanovení § 242 odst. 3 o.s.ř. je dovolací soud vázán nejen rozsahem dovolání, ale i uplatněným dovolacím důvodem, včetně toho, jak jej dovolatel obsahově vymezil. Je-li dovolání přípustné, dovolací soud přihlédne též k vadám uvedeným v § 229 odst. 1, § 229 odst. 2 písm. a) a b) a § 229 odst. 3 o.s.ř.; uvedené vady nebyly v dovolání namítány a jejich existence se nepodává ani z obsahu spisu. Vzhledem k tomu, že dovolatel namítá existenci tzv. jiných vad řízení, které mohly mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241a odst. 2 písm. a/ o.s.ř.), zabýval se dovolací soud posouzením, zda řízení takovýmito vadami trpí.

O vadu řízení ve smyslu ustanovení § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. jde tehdy, mohla-li mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci.

V dané věci odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně (ve znění doplňujícího rozsudku) tak, že žalobě vyhověl, a rozhodl, že Výpověď je neplatná.

Se zřetelem k tomu, že – jak bude dále rozvedeno – právní názor, na jehož základě odvolací soud své rozhodnutí založil, je správný, jakož i s přihlédnutím k tomu, že obecně platí, že z povahy dovolání jakožto opravného prostředku plyne, že oprávnění je podat svědčí účastníku, je-li jemu způsobená újma odstranitelná na základě dovolání tím, že dovolací soud napadené rozhodnutí zruší (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2001, sp.zn. 20 Cdo 44/99), nemohla by dovolateli být způsobena žádná procesní újma, odstranitelná zrušením napadeného rozsudku z důvodu namítaných vad řízení, resp. jeho procesních poměrů by se v konečném důsledku takovýto postup nedotkl. Ostatně, ani za situace, že by bylo možno považovat formulaci použitou v žalobním petitu za žalobní návrh směřující k vyklizení, nešlo by o návrh dovolatele (žalovaného), ale žalobkyně, k němuž by nebyla (jak správně namítá dovolatel) aktivně legitimována.

Vzhledem k tomu, že dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o.s.ř. (tak, jak byl obsahově konkretizován) nebyl shledán opodstatněným, a existence jiných, než namítaných vad řízení nebyla tvrzena, a z obsahu spisu se nepodává, zabýval se dovolací soud posouzením napadeného rozhodnutí z hlediska dalšího uplatněného dovolacího důvodu podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř.

Ve smyslu uvedeného ustanovení právní posouzení věci je nesprávné, jestliže odvolací soud posoudil věc podle právní normy, jež na zjištěný skutkový stav nedopadá, nebo právní normu, sice správně určenou, nesprávně vyložil, případně ji na daný skutkový stav nesprávně aplikoval.

Podle § 711 odst. 1 obč.zák. pronajímatel může vypovědět nájem pouze z důvodů uvedených v zákoně. Ve smyslu § 711 odst. 2 písm. a) obč zák. může pronajímatel vypovědět nájem bytu bez přivolení soudu i tehdy, jestliže nájemce nebo ti, kdož s ním bydlí, přes písemnou výstrahu hrubě porušují dobré mravy v domě.

Podle § 711 odst. 3 obč.zák. písemná výpověď pronajímatele musí být doručena nájemci. V písemné výpovědi pronajímatele musí být uveden důvod výpovědi, výpovědní lhůta (§ 710 odst. 2), poučení nájemce o možnosti podat do šedesáti dnů žalobu na určení neplatnosti výpovědi u soudu, a pokud nájemci podle zákona přísluší bytová náhrada, závazek pronajímatele zajistit nájemci odpovídající bytovou náhradu. Podle § 711 odst. 4 obč.zák. má-li nájemce právo na náhradní byt nebo náhradní ubytování, je povinen byt vyklidit do 15 dnů po zajištění odpovídajícího náhradního bytu nebo náhradního ubytování. Podle § 711 odst. 5 obč. zák.nájemce není povinen byt vyklidit, pokud podá ve lhůtě šedesáti dnů ode dne doručení výpovědi žalobu na určení neplatnosti výpovědi a řízení není ukončeno pravomocným rozhodnutím soudu.

Neobsahuje-li výpověď náležitosti stanovené v § 711 odst. odst. 3 obč.zák., resp. obecné náležitosti právního úkonu (§ 34 a násl. obč.zák.), jde o výpověď absolutně neplatnou (§ 39 obč.zák.).

Otázka náležitosti výpovědi ve vztahu k závazku pronajímatele zajistit nájemci bytovou náhradu (§ 711 odst. 3 obč.zák.) byla již opakovaně řešena v rozhodnutích dovolacího soudu (rozhodnutí ze dne 13. 8 2008, sp.zn. 26 Cdo 1720/2008, uveřejněné pod č. 33 ve Sbírce soudních rozsudek Nejvyššího soudu, ročník 2009, dále např. rozhodnutí z 21. 3. 2009, sp.zn. 2498/2007, z 25. 8. 2009, sp.zn. 26 Cdo 5053/2007, a z 20. 10. 2009, sp. zn. 234/2008), a to tak, že závazek pronajímatele zajistit nájemci „odpovídající bytovou náhradu“ musí být obsažen ve výpovědi pronajímatele i v případě výpovědních důvodů podle § 711 odst. 2 písm. a) a b) obč.zák., přičemž musí být konkretizován údajem, že jde o přístřeší (§ 712 odst. 5 věta první obč.zák.), které je bytovou náhradou svého druhu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 17. 7. 1997, sp.zn. 2 Cdon 568/97, uveřejněný pod č. 60 v časopise Soudní judikatura 8/1997).

Z uvedeného vyplývá, že odvolací soud – se zřetelem ke zjištěním o obsahu listiny obsahující výpověď žalovaného z nájmu bytu, dané žalobkyni – nepochybil, pokud dovodil, že Výpověď je neplatná pro rozpor se zákonem podle § 39 obč.zák. Ani dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o.s.ř. tudíž nebyl uplatněn opodstatněně.

Za tohoto stavu Nejvyšší soud proto – aniž ve věci nařídil jednání (§ 243a odst. 1 o.s.ř.) – dovolání jako nedůvodné zamítl (§ 243b odst. 2 věta před středníkem a odst. 6 o.s.ř.).

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1, § 151 odst. 1 a 142 odst. 1 o.s.ř. a o skutečnost, že žalobkyni nevznikly (dle obsahu spisu) v této fázi řízení náklady, na jejichž náhradu by jinak měla právo vůči neúspěšnému dovolateli.

Proti tomuto rozsudku není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 17. června 2010

Doc.JUDr. Věra Korecká, CSc., v. r.

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru