Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 1181/2017Usnesení NS ze dne 12.10.2017

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2017:26.CDO.1181.2017.1
Dotčené předpisy

§ 237 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017

§ 241a odst. 2 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017

§ 243c odst. 1 o. s. ř. ve znění do 29.09.2017


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 1181/2017-141

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Pavlínou Brzobohatou v právní věci žalobce města Bystřice nad Pernštejnem, se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, Příční 405, IČO 00294136, zastoupeného JUDr. Dobromilou Alexovou, advokátkou se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, Masarykovo náměstí 55, proti žalované S. A., B. n. P., zastoupené JUDr. Petrem Poledníkem, advokátem se sídlem v Brně, Příkop 843/4, o vyklizení bytu, vedené u Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pod sp. zn. 7 C 256/2015, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. října 2016, č. j. 19 Co 87/2016-97, takto:

I. Dovolání se odmítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 1.800 Kč k rukám JUDr. Dobromily Alexové, advokátky se sídlem v Bystřici nad Pernštejnem, Masarykovo náměstí 55, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Žalovaná napadla dovoláním rozsudek Krajského soudu v Brně (odvolací soud) ze dne 19. 10. 2016, č. j. 19 Co 87/2016-97, kterým potvrdil rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou (soud prvního stupně) ze dne 14. 12. 2015, č. j. 7 C 256/2015-61, jímž jí uložil povinnost vyklidit tam specifikovaný byt do 15 dnů od právní moci rozsudku a zaplatit náklady řízení; současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Nejvyšší soud dovolání podle § 243c odst. 1 (ve spojení s § 243f odst. 3) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění účinném do 29. 9. 2017 (čl. II bod 2 zákona č. 296/2017 Sb.), dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237-238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání (srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.), a v dovolacím řízení nelze pro tuto vadu pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné, z dovolání musí být také patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny (má-li je dovolatel za dosud neřešené), případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe" se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatele) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek).

Chtěla-li dovolatelka, aby dovolací soud posoudil právní otázky vyřešené odvolacím soudem „jinak“, přehlíží, že nejde o způsobilé vymezení přípustnosti dovolání (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2488/2013, proti němuž byla podána ústavní stížnost, kterou Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2014, sp. zn. I. ÚS 3524/13, odmítl, či výše citované R 4/2014); od kterého svého řešení otázky hmotného či procesního práva se má dovolací soud odchýlit pak není z obsahu dovolání zřejmé.

V dovolání není ani vymezena žádná právní otázka, kterou by se měl dovolací soud zabývat. Dovolatelka především zpochybnila správnost skutkových zjištění a hodnocení provedeného dokazování soudem, právní posouzení věci odvolacím soudem zpochybňuje prostřednictvím skutkových námitek a uplatňuje tak jiný dovolací důvod, než který je uveden v § 241a odst. 1 o. s. ř. (dovolání lze podat jen z důvodů nesprávného právního posouzení věci). Pouze pro úplnost lze uvést, že bylo-li v řízení zjištěno, že vůlí žalobce poté, co dal dovolatelce výpověď z nájmu předmětného bytu a nájem skončil uplynutím výpovědní doby, nebylo uzavřít novou smlouvu o užívání bytu, je závěr soudů, že k uzavření nové – nájemní či inominátní - smlouvy nedošlo, v souladu s ustálenou judikaturou (viz např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2000, sp. zn. 26 Cdo 1654/98, ze dne 1. 2. 2017, sp. zn. 28 Cdo 5246/2015).

Návrh, kterým se dovolatelka domáhala odkladu vykonatelnosti, nebyl důvodný, proto dovolací soud vykonatelnost napadeného rozhodnutí neodložil.

Výrok o náhradě nákladů dovolacího řízení se neodůvodňuje (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Proti tomuto rozhodnutí není opravný prostředek přípustný.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 12. října 2017

JUDr. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru