Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 1078/2001Usnesení NS ze dne 24.07.2001

KategorieD
EcliECLI:CZ:NS:2001:26.CDO.1078.2001.1

přidejte vlastní popisek

26 Cdo 1078/2001

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl ve věci žalobce města K. proti žalované J. L., o přivolení k výpovědi z nájmu bytu, vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 15 C 137/99, o dovolání žalované proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. srpna 2000, č. j. 13 Co 434/2000-27, takto:

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 30. srpna 2000, č. j. 13 Co 434/2000-27, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne 30. srpna 2000, č. j. 13 Co 434/2000-27, odmítl jako opožděné odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech (soudu prvního stupně) ze dne 24. června 1999, č. j. 15 C 137/99-7, jímž bylo výrokem označeným jako I. přivoleno „k výpovědi z nájmu bytu č. 6 o velikosti 2+1 s příslušenstvím, I. kategorie, který se nachází ve třetím podlaží domu č. p. 1031/13 v ulici F. v K., kterou dal žalobce žalované\", výrokem označeným jako II. bylo určeno, že „tříměsíční výpovědní doba počne běžet 1. dne kalendářního měsíce následujícího po právní moci rozsudku\", výrokem označeným jako III. byla žalované uložena povinnost byt „vyklidit a vyklizený předat žalobci do 15 dnů od zajištění přístřeší\", a výrokem označeným jako IV. bylo rozhodnuto o nákladech řízení účastníků.

Odvolací soud dovodil, že rozsudek soudu prvního stupně byl žalované doručován do vlastních rukou prostřednictvím pošty, že pošta ji dne 1. července 1999 uvědomila o tom, že zásilka bude doručována opětovně, a jelikož i opětovné doručení zůstalo bezvýsledným, byla zásilka dne 2. července 1999 uložena na poště. Žalovaná si zásilku do tří dnů od jejího uložení nevyzvedla. Účinky náhradního doručení - vzhledem k ustanovení § 57 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou s účinností od 1. ledna 2001 zákonem č. 30/2000 Sb. (dále jen „o.s.ř.\") - nastaly dne 5. července 1999, takže lhůta k podání odvolání začala běžet dne 6. července 1999 a uplynula marně dne 20. července 1999. Protože v dané věci byly splněny podmínky náhradního doručení ve smyslu ustanovení § 47 odst. 2 o.s.ř., dovodil, že odvolání žalované, podané na poště dne 2. srpna 1999 (správně dne 30. července 1999), bylo podáno opožděně. Skutečnost, že žalovaná převzala rozsudek soudu prvního stupně až dne 16. července 1999, nepovažoval odvolací soud za právně významnou pro běh odvolací lhůty.

Proti usnesení odvolacího soudu podala žalovaná dovolání, v němž – s přihlédnutím k jeho obsahu (§ 41 odst. 2 o.s.ř.) – uplatnila dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. V dovolání totiž ve skutečnosti namítla, že odvolací soud se v rozporu s ustanovením § 47 odst. 2 o.s.ř. nezabýval otázkou, zda se v inkriminované době v místě doručení zdržovala. Fikce náhradního doručení ve smyslu § 47 odst. 2 o.s.ř. se nemůže v daném případě uplatnit proto, že se právě v této době v místě doručení nezdržovala. V době od 1. července 1999 do 2. července 1999 se totiž zdržovala v rekreačním objektu A. P. v K. horách. Navrhla, aby dovolací soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení.

Podle části dvanácté (Přechodná a závěrečná ustanovení), hlavy první (Přechodná ustanovení k části první), bodu 17. zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, dovolání proti rozhodnutím odvolacího soudu vydaným přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona (tj. před 1. lednem 2001) nebo vydaným po řízení provedeném podle dosavadních právních předpisů se projednají a rozhodnou podle dosavadních právních předpisů. Bylo-li napadené rozhodnutí vydáno dne 30. srpna 2000, dovolací soud dovolání projednal a o něm rozhodl podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 30/2000 Sb. (dále opět jen „o.s.ř.\").

Nejvyšší soud jako soud dovolací (§ 10a o.s.ř.) po zjištění, že dovolání bylo podáno včas, osobou k tomu oprávněnou - účastnicí řízení (§ 240 odst. 1 o.s.ř.), řádně zastoupenou advokátem (§ 241 odst. 1, odst. 2 věta druhá o.s.ř.), a že je podle § 238a odst. 1 písm. e/ o.s.ř. přípustné, přezkoumal napadené rozhodnutí odvolacího soudu a dospěl k závěru, že dovolání je důvodné.

Žalovaná nenamítá, že v řízení došlo k vadám uvedeným v ustanovení § 237 odst. 1 o.s.ř. nebo že řízení bylo postiženo vadou, která mohla mít za následek nesprávné rozhodnutí ve věci (§ 241 odst. 3 písm. a/, b/ o.s.ř.), a ani z obsahu spisu nevyplývá, že řízení některou z uvedených vad trpí.

Podle § 47 odst. 1 o.s.ř. do vlastních rukou je třeba doručit písemnosti, u nichž tak stanoví zákon a jiné písemnosti, nařídí-li to předseda senátu. Podle § 47 odst. 2 o.s.ř. nebyl-li adresát písemnosti, která má být doručena do vlastních rukou, zastižen, ačkoliv se v místě doručení zdržuje, uvědomí jej doručovatel vhodným způsobem, že mu zásilku přijde doručit znovu v den a hodinu uvedenou na oznámení. Zůstane-li i nový pokus o doručení bezvýsledným, uloží doručovatel písemnost na poště nebo u orgánu obce a adresáta o tom vhodným způsobem vyrozumí. Nevyzvedne-li si adresát zásilku do tří dnů od uložení, považuje se poslední den této lhůty za den doručení, i když se adresát o uložení nedozvěděl.

Ve smyslu citovaných ustanovení je podmínkou pro závěr o náhradním doručení písemnosti určené do vlastních rukou okolnost, že se adresát písemnosti (který nebyl zastižen) v místě doručení zdržuje. Pro účinnost náhradního doručení písemnosti určené do vlastních rukou je přitom podstatné, aby se adresát písemnosti zdržoval v místě doručení v době, kdy byl vyzván doručovatelem písemnou výzvou k převzetí písemnosti (srov. Občanský soudní řád, Komentář, Praha, Panorama 1985, I. díl, str. 273), nikoli tedy v době uložení písemnosti, resp. ve dnech, kdy plynula úložní doba.

Z obsahu spisu (doručenky na č. l. 9 verte) plyne, že první pokus o doručení zásilky, obsahující rozsudek soudu prvního stupně, určené do vlastních rukou žalované, byl učiněn dne 1. července 1999, kdy byla zanechána výzva, druhý pokus pak dne 2. července 1999, kdy byla písemnost uložena na poště a adresátka byla o tom vyrozuměna. Z obsahu doručenky dále vyplývá, že žalovaná převzala zásilku osobně na poště dne 16. července 1999. Z otisku podacího razítka, obsaženého na odvolání žalované (č. l. 13 spisu), se pak podává, že odvolání bylo podáno na poštu dne 30. července 1999.

Dovolací soud provedl prostřednictvím soudu prvního stupně (§ 243a odst. 2 o.s.ř.) důkazy k prokázání dovolacího tvrzení, jímž žalovaná zpochybňovala naplnění předpokladů účinnosti náhradního doručení rozsudku soudu prvního stupně poukazem na to, že se v době od 1. července 1999 do 2. července 1999 v místě doručení nezdržovala.

Z výpovědi žalované a svědků M. L. a A. P. dovolací soud zjistil, že od konce června do konce července 1999 se žalovaná v místě doručení nezdržovala, neboť pobývala v H. Z pohledu uvedeného zjištění je nepodstatné, že při výslechu u soudu prvního stupně dne 28. března 2000 si žalovaná nebyla vědoma, že by se dne 1. července 1999 zdržovala mimo místo doručování; ostatně už tehdy uvedla, že o prázdninách obvykle jezdí do V., kde pobývá tři týdny.

Je - li pro účinnost náhradního doručení zásilky určené do vlastních rukou rozhodující skutečnost, že se adresát zdržoval v místě doručení v den, kdy byl vyzván doručovatelem písemnou výzvou k převzetí písemnosti, a lze-li mít v dané věci za prokázáno, že žalovaná se v tento den, tj. 1. července 1999 (ostatně ani v den uložení zásilky, tj. 2. července 1999), v místě doručení nezdržovala, je nutno dovodit neúčinnost náhradního doručení.

S přihlédnutím k uvedenému není správný závěr odvolacího soudu, že za den doručení rozhodnutí soudu prvního stupně žalované se ve smyslu § 47 odst. 2 o. s. ř. považuje 5. červenec 1999, navíc svátek (§ 57 odst. 2 věta druhá o.s.ř.). Převzala-li tedy žalovaná zmíněnou zásilku na poště dne 16. července 1999, lze její odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně podané na poště dne 30. července 1999 pokládat za včasné. Dovolací důvod podle § 241 odst. 3 písm. d/ o.s.ř. tak byl uplatněn důvodně.

Dovolací soud proto napadené usnesení zrušil a věc vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení (§ 243b odst. 1 věta za středníkem, odst. 2 věta první o.s.ř.).

Právním názorem dovolacího soudu o včasnosti odvolání je odvolací soud vázán (§ 243d odst. 1 věta druhá o.s.ř.).

V novém rozhodnutí o věci bude znovu rozhodnuto o nákladech řízení, včetně nákladů řízení dovolacího (§ 243d odst. 1 věta třetí o. s. ř.).

Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

V Brně dne 24. července 2001

JUDr. Miroslav Ferák, v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru