Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 1042/2020Usnesení NS ze dne 27.05.2020

HeslaDovolání
Vady podání
KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2020:26.CDO.1042.2020.1
Dotčené předpisy

§ 241a odst. 2 o. s. ř.

§ 243c odst. 1 o. s. ř.


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 1042/2020-365

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Jitkou Dýškovou v právní věci žalobkyně POLANSKÝCH, s.r.o., se sídlem v Protivíně, Mírová 146, IČO 47252341, zastoupené Mgr. Martinem Pixou, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Lannova tř. 1893/32, proti žalované Nadaci Tomistoma, se sídlem v Protivíně, Masarykovo nám. 261, IČO 26093413, zastoupené Mgr. Petrem Smejkalem, advokátem se sídlem v Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, o 75.346 Kč, vedené u Okresního soudu v Písku pod sp. zn. 10 C 340/2015, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 15. listopadu 2019, č. j. 7 Co 910/2019-347, takto:

I. Dovolání žalobkyně se odmítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4.440 Kč, k rukám Mgr. Petra Smejkala, advokáta se sídlem Českých Budějovicích, Na Sadech 2033/21, do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění:

Okresní soud v Písku (soud prvního stupně) rozsudkem ze dne 14. 3. 2019, č. j. 10 C 340/2015-310, ve znění opraveného usnesení ze dne 12. 4. 2019,

č. j. 10 C 340/2015-314, řízení částečně zastavil co do úroku 0,5 % z tam specifikované částky (výrok I.), zamítl žalobu o zaplacení částky 75.346 Kč (výrok II.) a rozhodl o nákladech řízení (výrok III.).

K odvolání žalobkyně Krajský soud v Českých Budějovicích (soud odvolací) rozsudkem ze dne 15. 11. 2019, č. j. 7 Co 910/2019-347, rozsudek soudu prvního stupně ve znění opravného usnesení ve výroku v odstavci II. a III. potvrdil (výrok I.) a současně rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení (výrok II.).

Dovolání žalobkyně Nejvyšší soud podle § 243c odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů - dále jen „o. s. ř.“, odmítl, neboť neobsahuje údaj o tom, v čem dovolatelka spatřuje splnění předpokladů přípustnosti dovolání (§ 237 - § 238a o. s. ř.), jenž je obligatorní náležitostí dovolání

(srov. § 241a odst. 2 o. s. ř.). V dovolacím řízení nelze pro tuto vadu, kterou dovolatelka včas neodstranila (§ 241b odst. 3 o. s. ř.), pokračovat.

Může-li být dovolání přípustné jen podle § 237 o. s. ř. (jako v této věci), je dovolatel povinen v dovolání vymezit, které z tam uvedených hledisek považuje za splněné. Z dovolání tak musí být patrno, které otázky hmotného nebo procesního práva, na nichž napadené rozhodnutí závisí, nebyly v rozhodování dovolacího soudu dosud řešeny nebo jsou rozhodovány rozdílně, případně, při jejichž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu a od které „ustálené rozhodovací praxe“ se řešení této právní otázky odvolacím soudem odchyluje (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 9. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2394/2013, uveřejněné pod číslem 4/2014 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek), nebo od kterého svého řešení otázky hmotného nebo procesního práva se má (podle mínění dovolatelky) dovolací soud odchýlit postupem podle § 20 zákona č. 6/2002 Sb., o soudech a soudcích (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2013, sp. zn. 29 Cdo 1172/2013, uveřejněné pod číslem 80/2013 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Takový údaj se však v dovolání nenachází. Pro vymezení předpokladů přípustnosti totiž nestačí pouhý odkaz na § 237 o. s. ř. či citace uvedeného ustanovení nebo jeho části, aniž by bylo konkrétně zdůvodněno, v čem přípustnost dovolání spočívá.

V dané věci uvedla dovolatelka k vymezení přípustnosti dovolání odkaz na § 237 o. s. ř. s tím, že „rozhodnutí odvolacího soudu závisí na otázce hmotného práva, která v rozhodovací praxi dovolacího soudu dosud nebyla spolehlivě vyřešena, nebo je rozhodována rozdílně“. Uvedené předpoklady přípustnosti dovolání se však vzájemně vylučují. Dovolatelka pak formulovala tři otázky hmotného práva, aniž by specifikovala, který z uvedených předpokladů přípustnosti se k jednotlivým otázkám vztahuje. Úkolem dovolacího soudu však není, aby na základě odůvodnění napadeného rozhodnutí sám vymezoval předpoklady přípustnosti dovolání podle § 237 o. s. ř. k vymezeným otázkám a nahrazoval tak plnění procesní povinnosti dovolatelky.

Dovolatelka napadá rozsudek odvolacího soudu jakoby v celém rozsahu. Dovolací soud však zastává – s přihlédnutím k obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) – názor, že proti nákladovému výroku napadeného rozsudku dovolání ve skutečnosti nesměřuje, neboť ve vztahu k uvedenému výroku postrádá dovolání jakékoli odůvodnění. Navíc dovolání proti tomuto výroku by ani nebylo přípustné [§ 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř.].

Bylo-li dovolání odmítnuto, nemusí být rozhodnutí o náhradě nákladů dovolacího řízení odůvodněno (§ 243f odst. 3 věta druhá o. s. ř.).

Poučení: Proti tomuto usnesení není přípustný opravný prostředek.

Nesplní-li povinná dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na exekuci (soudní výkon rozhodnutí).

V Brně dne 27. 5. 2020

JUDr. Jitka Dýšková

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru