Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

26 Cdo 1008/2012Usnesení NS ze dne 02.05.2013

KategorieE
EcliECLI:CZ:NS:2013:26.CDO.1008.2012.1
Dotčené předpisy

§ 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. ve znění do 31.12.2012

§ 241a odst. 3 o. s. ř. ve znění do 31.12.2012


přidejte vlastní popisek

26 Cdo 1008/2012

USNESENÍ

Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Pavlíny Brzobohaté a soudkyň Doc. JUDr. Věry Korecké, CSc., a JUDr. Jitky Dýškové v právní věci žalobců a) P. H., b) J. H., obou bytem v L., N. Č. 791, zastoupených Alexandrem Petričkem, advokátem se sídlem v Liberci, Chrastavská 188/27, proti žalovaným 1) M. Š., bytem v L., P. 1082, a 2) S. Š., bytem v L., H. 818/6, o zaplacení 364.165,- Kč s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Liberci pod sp. zn. 20 C 171/2008, o dovolání žalobců proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. srpna 2011, č. j. 30 Co 103/2011-123, takto:

I. Řízení o dovolání proti rozsudku Okresního soudu v Liberci ze dne 4. května 2010, č. j. 20 C 171/2008-86, se zastavuje.

II. Dovolání proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočky v Liberci ze dne 26. srpna 2011, č. j. 30 Co 103/2011-123, se odmítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.

Odůvodnění:

Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci (odvolací soud) rozsudkem ze dne 26. 8. 2011, č. j. 30 Co 103/2011-123, potvrdil výrok rozsudku Okresního soudu v Liberci (soud prvního stupně) ze dne 4. 5. 2010, č. j. 20 C 171/2008-86, kterým zamítl žalobu o zaplacení částky 364.165,- Kč s příslušenstvím, změnil výrok o náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně a rozhodl o náhradě nákladů odvolacího řízení.

Žalobci se domáhali zaplacení této částky s tvrzením, že jde o náklady na uvedení (rekonstrukci) jejich bytu do obyvatelného stavu, které musí vynaložit místo žalovaných, neboť ti rekonstrukci bytu nedokončili. Odvolací soud zjistil, že žalobci (jako pronajímatelé) a žalovaní (jako nájemci) uzavřeli dne 22. 3. 2006 smlouvu o nájmu bytu nízké kvality, který nebyl způsobilý k řádnému užívání, že se dohodli, že žalovaní si byt opraví a vynaložené náklady započtou na sjednané nájemné, že nebyla sjednána povinnost žalovaných rekonstrukci bytu dokončit, a že se v průběhu prací účastníci dohodli na skončení nájmu k 17. 10. 2007.

Žalobci napadli dovoláním rozsudky soudů obou stupňů.

Protože rozhodnutí odvolacího soudu bylo vyhlášeno přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 404/2012 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony (tj. před 1. 1. 2013), Nejvyšší soud v souladu s čl. II bodu 7 tohoto zákona projednal dovolání a rozhodl o něm podle zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění před novelou provedenou zákonem č. 404/2012 Sb. (dále též jen „o. s. ř.”).

Dovolání je mimořádným opravným prostředkem proti pravomocnému rozhodnutí odvolacího soudu (§ 236 odst. 1 o. s. ř.). Opravným prostředkem proti rozhodnutí soudu prvního stupně je odvolání, občanský soudní řád ani neupravil funkční příslušnost soudu pro projednání dovolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně. Nedostatek funkční příslušnosti je přitom neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení (srov. též usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 1997, sp. zn. 2 Cdon 30/97, uveřejněné v časopise Soudní judikatura číslo 14, ročníku 1997, pod číslem 112). Nejvyšší soud proto řízení o dovolání proti rozsudku soudu prvního stupně, zastavil (§ 104 odst. 1 ve spojení s ustanovením § 243c odst. 1 o. s. ř.).

Dovolání proti potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu není přípustné podle § 237 odst. 1 písm. b) o. s. ř. (rozsudek soudu prvního stupně byl jeho prvním rozhodnutím ve věci) a z následujících důvodů nemůže být přípustné ani podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. (který byl nálezem Ústavního soudu ze dne 21. 2. 2012, sp. zn. Pl.ÚS 29/11, uplynutím dne 31. 12. 2012 zrušen, pro dovolání podaná do uplynutí této doby však zůstává aplikovatelným právním předpisem).

Přípustnost dovolání podle § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. je spjata se závěrem o zásadním významu rozsudku po stránce právní, způsobilým dovolacím důvodem je proto zásadně jen důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř.; k okolnostem uplatněným dovolacími důvody podle § 241a odst. 2 písm. a) a § 241a odst. 3 o. s. ř. se nepřihlíží.

Dovolatelé výslovně uplatnili nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. a) o. s. ř. (namítali, že opakovaně navrhovali vypracování znaleckého posudku, který však soud neprovedl, že žalovaní v řízení jejich nárok částečně uznali, soudy obou stupňů přesto nepostupovali podle § 153a o. s. ř. a ani svůj postup v rozsudcích nezdůvodnily). Nejde-li však o sporný výklad či aplikaci procesních předpisů, může dovolací soud přihlížet k vadám (podle § 241a odst. 2 písm. a/ o. s. ř.) jen tehdy, je-li dovolání přípustné (§ 242 odst. 3 věta druhá o. s. ř.). Jen pro úplnost lze dodat, že soudy obou stupňů provedly v řízení všechny důkazy potřebné k prokázání rozhodných skutečností, podle obsahu spisu žalovaní uplatněný nárok (a to ani z části) v průběhu soudního řízení podle § 153a o. s. ř. neuznali a odůvodnění rozsudků soudů obou stupňů má všechny náležitosti stanovené v § 157 odst. 1, 2 o. s. ř.

Dovolatelé sice rovněž namítali nesprávné právní posouzení věci a odkázali na dovolací důvod podle § 241a odst. 2 písm. b) o. s. ř., podle obsahu dovolání (§ 41 odst. 2 o. s. ř.) však závěr odvolacího soudu o nesplnění předpokladů pro vznik škody, zpochybnili prostřednictvím námitek skutkových a ve skutečnosti tak uplatnili nepřípustný dovolací důvod podle § 241a odst. 3 o. s. ř.

Namítají totiž, že soudy nesprávně zjistily vůli účastníků při uzavírání smlouvy a obsah ujednání nesprávně vyložily (zejména ohledně závazků k provedení rekonstrukce pronajatého bytu) a nesprávně tak dospěly k závěru, že žalovaní neměli povinnost dokončit rekonstrukci pronajatého bytu a proto neporušili žádnou právní povinnost (smluvní). Zjišťuje-li totiž soud obsah smlouvy, a to i pomocí výkladu projevů vůle, jde o skutkové zjištění (srov. odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 1999, sp. zn. 2 Cdon 1548/1997, uveřejněného pod č. 73/2000 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek a ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2900/99, uveřejněný v časopise Soudní judikatura číslo 3, ročníku 2002, pod číslem 46, a usnesení ze dne 31. 10. 2002, sp. zn. 20 Cdo 2196/2001, a ze dne 7. 10. 2004, sp. zn. 26 Cdo 1881/2003).

Přípustnost dovolání nelze tedy dovodit ani z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř., dovolání žalobců tak směřuje z pohledu uplatněných dovolacích námitek proti rozhodnutí odvolacího soudu, vůči němuž není tento mimořádný opravný prostředek přípustný; Nejvyšší soud je proto podle ustanovení § 243b odst. 5 věty první a § 218 písm. c) o. s. ř. odmítl.

O návrhu na odklad vykonatelnosti (nákladového výroku) napadeného rozhodnutí (§ 243 o. s. ř.), jež neshledal důvodným, dovolací soud v souladu se svou ustálenou praxí nerozhodoval.

Výrok o nákladech dovolacího řízení se opírá o ustanovení § 243b odst. 5 věty první, § 224 odst. 1 a § 146 odst. 3 o. s. ř. a o skutečnost, že žalovaným podle obsahu spisu nevznikly v dovolacím řízení žádné náklady, na jejichž náhradu by jinak měli proti dovolatelům právo.

Proti tomuto usnesení není opravný prostředek přípustný.

V Brně dne 2. května 2013

JUD. Pavlína Brzobohatá

předsedkyně senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://www.nsoud.cz
Přesunout nahoru